Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|51|

"It felt like heaven to flirt with hell"

O pár hodin později skutečně přivezli Vánoční stromeček. Muži, kteří jej přivezli ho rovnou odnesli do obývacího pokoje a umístili do stojanu a Josephine přitom, jak je sledovala přemýšlela jak přesně zněly Harryho instrukce, týkající se umístění stromku. Tušila, že nenechal výběr místa na nikom jiném, než na sobě a muži, kteří se po obýváku pohybovali vypadali, že přesně ví, jak má výsledek vypadat. 

Když odešli, posadila se na gauč, ze kterého měla výhled přímo na ten obrovský strom a v tichosti jej pozorovala. Ruce měla sepnuté v klíně a pohledem pomalu sjížděla od rovné špičky, přes souměrné jehličnaté větve až dolů. Radost z toho, že bude mít stromeček, kterou měla ve chvíli, kdy jí řekl, že ho dnes přivezou, se právě někam vytratila. Vystřídalo jí jakési střízlivé uvědomění si, že i když tady bude mít jednu hmotnou věc, připomínající Vánoce a nějaké normálno, normálně se stejně cítit nebude. 

Když se teď dívala na tu ohromnou a nádhernou jedli přišlo jí, že je to jen krásná náplast na stále krvácející ránu, kterou nikdo nezašil ani nevyčistil. Věděla, že i když tady bude, vlastně v ničem nepomůže. 

Musela si hlasitě povzdychnout a zakroutit hlavou nad svými negativními myšlenkami. 

Samozřejmě, že to tak bylo. Nebyla přece tak hloupá, aby si někdy nalhávala něco jiného. Ale nebylo přeci tak špatné před realitou trochu přivřít oči a vnímat jí přes třpyt a záři vánočních ozdob. 

"Nelíbí se ti?" Polekaně sebou trhla a zvedla pohled k Marry, která stála naproti ní na druhé straně místnosti, právě přicházející z jídelny. Starostlivě si měřila Josephinin výraz a nedokázala ze své tváře odstranit zkoumavý a ustaraný pohled. 

"Ale líbí. Samozřejmě, že se mi líbí." Musela by být úplný blázen, kdyby se jí nelíbil. Vždyť takhle dokonalý stromeček v životě neměla. Ale byla překvapená z toho, jak divný je to pocit, když si uvědomíte, že dokonalost zdaleka není to, co vám přinese štěstí. 

"Tak proč se tváříš tak zdrceně?" 

"Netvářím." Zakroutila hlavou a síleně se usmála. "Jenom jsem se zamyslela. O nic nejde." Přesto, že se snažila, Marry poznala, že její úsměv je jen nepovedená zástěrka. 

"Dobře, přinesu ti ozdoby, jestli chceš." 

"Koupilas je?" Podivila se blondýnka se zájmem. Ještě včera měli s Harrym v plánu je koupi společně. Nebo- ona to měla v plánu, pokud se v její pozici vůbec dalo něco plánovat. 

"Ano, dnes předtím, než jsem přijela do práce." Potvrdila hospodyně a vlídně se usmála. 

"To muselo být šíleně brzo." Pronesla Josephine a téměř se soucitem se zadívala na postarší ženu. 

"Jsem zvyklá, zlato." Marry obešla stromek, který s obdivem prohlížela. "Ale nejsem si jistá, jestli mám těch ozdob tolik."

"Jestli ne, tak to nevadí. Harrymu to bude asi jedno a mi to určitě vadit nebude."

"Uvidíme." Kývla Marry a stále sledovala strom, který byl minimálně jednou tak velký, jako ona sama. Hned jí napadlo, že Josephine jej nebude schopná ozdobit sama ze země. "Přinesu ti schůdky, které používám na věšení závěsů." 

"Dobře." Zasmála se a postavila se. Marry se na ní otočila. 

"Ještě se půjdu trochu provětrat na zahradu. Dokud je světlo."