Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|95|

"The minute that my left hand meets your waist

And then I watch your face"

Seděli vedle sebe v jeho autě, které řídil směrem do své firmy. Byla středa odpoledne a za necelou hodinu měli schůzku s Pierrem Kianem, který byl Harryho důležitým klientem pro značnou část Evropského trhu. 

"Jsi nervózní?" Hodil po ní pohledem, když zastavil na světelné křižovatce. 

"Ani ne." Pokrčila ramenem a na potvrzení svých slov se na něj povzbudivě usmála. 

Harry pokýval hlavou a když se na ní díval, musel uznat, že vypadala celkem uvolněně. Tělo jí obepínala červená sukně sahající těsně nad kolena, s vysokým pasem, do níž měla zastrčenou krémovou košili s dlouhými rukávy, které měla ohrnuté k loktům. Košile neměla límeček a pár posledních knoflíků nechala rozepnutých, čímž lehce odhalovala svůj dekolt a Harry nejdřív když jí viděl přemýšlel, jestli jí takto někam vůbec pustí. Nevypadala nijak vyzývavě nebo nevhodně. Naopak. Uvědomoval si, že jeho firma je plná žen v podobném oblečení. Jenže Josephine byla jeho a nebyl si jistý, jestli chce, aby se na ní někdo díval stejně jako on. 

Jenže jí to tak strašně slušelo a díky této image vypadala úplně jinak a čistě sobecky se na ní chtěl dívat. K outfitu měla červené lodičky na středně vysokém jehlovém podpatku a když jimi klapala jeho směrem, měl pocit, že k němu kráčí sám jeho osud. 

Zvedl pohled k její tváři, kde si všiml lehkého úsměvu na rtech natřených červenou rtěnkou a pohled přesunul zpátky na cestu. 

"Vypadáš skvěle, když nic víc, tohle ti určitě pomůže." Zamumlal si více méně pro sebe. 

"Tak díky za důvěru." Odfrkla si nad ním a pobaveně zakroutila hlavou. 

"Nemyslel jsem to špatně." Ušklíbl se a když se řada aut před nimi pohnula kupředu, rozjel se. 

"Já vím, že ne." Ujistila jej a položila ruku na tu jeho, kterou měl položenou na ruční brzdě mezi nimi a lehce do ní poklepával prsty. 

"A ty jsi nervózní?" Periférně viděl, jak roztahuje rty do úsměvu a protočil očima. 

"Jistě, že ne." Ujistil jí ledově klidným hlasem. "Takových schůzek mívám za týden desítky." 

"Fajn. Tak snad mi to nezkazíš." Ušklíbla se jeho směrem a slyšela, jak se z jeho úst vydral pobavený smích. 

"Budu se snažit, kotě." 

"Díky." Uculila se ještě předtím, než zrak přesunula z okýnka na ulice San Francisca, kterými projížděli. Počasí bylo odpovídající konci ledna a nebe bylo jako poslední dobou téměř stále, zatažené. Ale nepršelo, což Josephine brala jako dobrou zprávu, jelikož černý kabát, který měla složený v klínu neměl kapuci a z toho, co jí Harry řekl mají schůzku v restauraci, kde pravděpodobně nebude podzemní garáž. 

Zatím ale jeli k jeho firmě, kde Harry potřeboval odvézt své asistentce podepsané smlouvy a tak se počasím v tuto chvíli vůbec nezatěžovala. Věděla, že počasí ve městě se mění rychlostí blesku a za pár vteřin může klidně svítit sluníčko a nebo padat trakaře. 

"Počkám tě v autě." Oznámila mu, když zastavil na svém obvyklém parkovacím místě v podzemní garáži jeho firmy. Harry na ní nejdříve koukl překvapeně, protože nebylo úplně zvykem, že by na něj dobrovolně čekala na místě, ale vlastně neměl nic proti.