Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|10|

"Comfortable silence is so overrated"

Týden. 

Uběhl týden od Harryho oslavy. Týden od doby, kdy se potkala s Romanem a od té doby o něm neměla žádné zprávy. 

Týden, kdy byla sama doma. 

Hned v pondělí ráno Harry musel pracovně odjet. Řekl jí, že jen na pár dní, no dnes jich bylo přesně sedm. 

Nestěžovala si. Bez problému jí přiznal, že zastřelil člověka a ona absolutně nevěděla, jak se kolem něj chovat. Měla k němu mnohem větší respekt, ale i odpor. 

Za ten týden si více zvykla na prostor celého domu. Cítila se tady jistější a nebála se, že na ní zpoza každé strany vykoukne Harryho ochranka. Zjistila, že pokud je nebude chtít potkat a nebo oni jí, nebude o nich vůbec vědět. Nebála se, že potká Harryho a cítila se mnohem svobodnější. 

Vytvořila si nové rituály, každý den chodila běhat, protože pravidelný pohyb jí chyběl. Sice běhala jen na páse v jeho posilovně, no alespoň nějaký pohyb. Cítila, že se potřebuje fyzicky vybít, protože by se jinak asi zbláznila. A tak ráno běhala a cvičila. 

Každý den v posilovně míjela boxovací pytel a sílila v ní touha, začít do něj mlátit a připravovat se na den, kdy Harryho jednoduše přepere a uteče. Byla to nereálná a ubohá představa, přesto si s představou, že Harrymu rozbije hubu pohrávala velmi často. 

Večer naopak cvíčívala jógu na zahradě a Harryho se snažila úplně vytěsnit z mysli. S výhledem na oceán se vždycky snažila myslet na to, že je na vysněné dovolené a výhled na Pacifik si daleko více užívala. Ale vždy, když se vracela k domu se jí nálada zhoršila, protože se vrátila do reality.

Zbytek svých dnů trávila buď v knihovně, v kuchyni s Marry a nebo se jen tak potulovala. Byla odstřihnutá od všeho, co jí bavilo a zaměstnávalo v jejím běžném životě a tak se nudila. 

Chyběla jí práce. Přátelé. Její domov. Denní rozvrh. 

Její život. 

Ale měla čas přemýšlet. 

Přemýšlela nad Harrym, Romanem, plánem útěku- ten jí ale každý den přišel více nereálný. 

-

Stála v čele své podložky, dlaně měla spojené před sebou v pozici modlitby a pomalu dýchala, když za sebou něco zaslechla. Snažila se to ignorovat a pro svůj vnitřní klid si namlouvala, že to nic nebylo. K její smůle se vedle ní za chvíli objevil její únosce. 

Vrátil se před pár desítkami minut. Pověřil Marry, aby objednala večeři a nachystala stůl pro dva. Vyřídil pár zpráv, vypl si mobil. A posledních pár minut jí sledoval z terasy. 

Zastavil v její úrovni, pohled upřený na zapadající slunce. 

Ze zvědavosti se otočila jeho směrem a ruce spustila podél těla. 

"Ahoj, Jos." Pozdravil jí a spojil jejich pohledy. 

"Ahoj." Odpověděla ze slušnosti, ale byla si jistá, že v jejím hlase nezaslechl nadšení.

"Jak ses měla?" Stále z ní nespouštěl oči.

"Dobře." 

Kývnul a přesunul pohled zpátky před sebe.