Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|22|

Cesta autem probíhala v tichosti. 

Harry prsty klepal prsty do volantu a Josephine v tom po nějaké době začala slyšet pravidelný rytmus. Usoudila, že má nejspíš dobrou náladu z toho, co se mezi nimi stalo na parkovišti. 

Sama celou cestu autem nemyslela na nic jiného. Nedokázala z hlavy dostat pocit, že to neměla dělat, ale zároveň věděla, že přesně tohle bylo potřeba udělat. Ale bylo jí z toho špatně, protože měla pocit, jakože se zaprodává za vidinu dřívějšího odchodu od něj. Což jí po té puse přišlo ještě absurdnější, než před ní. Ale asi to bylo tak. Asi opravdu potřebovala Harryho přesvědčit, že se mu daří dostat jí tam, kde chtěl, aby získala jeho důvěru, kterou by později mohla využít ve svůj prospěch. Jen si ještě nebyla úplně jistá, jak to udělá. 

Pozornost obou upoutal zvuk vyzvánějícího mobilu a Harry si otráveně povzdychnul a vytáhl mobil z kapsy svých černých jeanů.

"Slyším." Zahlásil do telefonu tak otráveným hlasem, že podle ní si osoba na druhé straně musela vyčítat, že vůbec volala. 

"Teď nemám čas, Maliku." Pátrala v hlavě, kde to příjmení už slyšela. "Ne." Zavrčel. "Ne, nemůžu teď přijet."

"Protože jsem venku s Josephine... Ne, v žádným zkurveným případě jí nevezmu s sebou." Bez ostychu se na něj podívala. "Jdi doprdele." Na chvíli se odmlčel a Josephine si jej prohlédla. Na tváři měl naštvaný výraz a rukou, kterou nedržel mobil u ucha, pevně svíral volant. 

"Cože?!" Vyštěkl až se lekla. "To říkáš až teď?! ... Už jedu." Ukončil hovor a telefon schoval zpátky do své kapsy. 

"Uděláme si ještě zajížďku." Sledovala cestu a poznala, že Harry odbočil jinak, než když jel na vyhlídku. Jeli směrem do města a Harry zrychlil. Až do teď si říkala, že na to, že jezdí v takovém autě, jezdí dost slušně. 

"Kam?" Zeptala se. 

"K Zaynovi." No jistě, věděla, že to příjmení zná. Zayn Malik, viděli se na Harryho oslavě u něj doma. "Musím tam vyřešit něco pracovního." Dodal po krátké odmlce a ona přikývla.

Nebyla si jistá, jestli je na místě, aby se vyptávala, ale rozhodla se, že to vynechá. Přeci jen, pokaždé, když se jej zeptala na práci, moc sdílný nebyl a nechtěla, aby byl zase naštvaný a nebo měl pocit, že mu po jedné puse strká nos do jeho věcí. Navíc jela s ním a tak doufala, že se něco dozví i tak. 

Sledovala cestu, kterou jeli a podle houstnoucí dopravy i přibývajících vysokých budov poznala, že se vjíždějí hlouběji do předměstí San Francisca, ne-li do samotného města, ale věděla, že aby se opravdu dostali do města, museli by přejet přes most, což se zatím nestalo a nepředpokládala, že ujeli zase tolik, aby se k němu dostali z jižní části po pevnině. Přestože v Californii moc míst nenavštívila a v San Franciscu nebyla nikdy, něco o něm věděla z televizních pořadů, vyprávění a různých cestovatelských blogů. 

Jako pro Evropanku pro ní byl sen jednou projet co nejvíce amerických měst, ale nikdy jí ani nenapadlo, že se to bude dít s někým jako Harry. 

Auto vjelo do méně rušné čtvrti z hlavní třídy a Harry zpomalil. Po několika metrech vyhodil směrovku a zaparkoval u chodníku před velkým domem. Upřímně se divila, že se nějakou směrovkou obtěžoval. 

Vypnul motor a prohrábl si vlasy předtím, než se k ní otočil a chytil jí za ruku, kde měla stále připnutý jeho hlídací náramek. 

"Takže," Promluvil a v jeho hlase slyšela, že není nadšený. "Teď půjdeme dovnitř. Budu tam mít na starost důležitější věci, než tě hlídat, takže jestli tě jenom napadne se vzdálit nebo zkoušet něco podezřelého, bude tě to bolet." Vytáhl z kapsy malý dálkový ovladač s jediným tlačítkem. Hned jí došlo, že patří k náramku a že si nedělal legraci, když mluvil o tom, že jí do těla může pustit pěkných pár voltů- podle jeho vlastních slov. "Nebudu s tebou v jedné místnosti, ale na mobilu budu přesně sledovat tvojí polohu, takže.." Zbytek věty nechal vyznít do ticha.