Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|77|

"I thought that I was special"

"Jestli ti dělá radost mě napínat, tak ti to budu muset zkazit." Ozvala se Josephine, když Erica stále mlčela a tvářila se, že přemýšlí nad správnou formulací slov. "Ale třetí měsíc žiju s chlapem, který mi neříká v podstatě nic. Na nějaké napínání a tajemství už jsem celkem zvyklá, takže si tohle divadlo můžeš odpustit." 

Erica se zasmála a pohodila  hlavou tak, že se jí zavlnily vlasy. "Nemusíš se hned vztekat." 

"Já se nevztekám." Nadzvedla obočí Josephine a Erica se opět ušklíbla a několikrát krátce přikývla. 

"Jistě." Dívala se jí do očí, zatímco si ke rtům opět přiložila hrnek s černou kávou a  odpila si. "Ale tak k věci." Odkašlala si, když polkla a spojila dlaně na stole před sebou. 

"Já a Harry..." Dramaticky vydechla vzduch z plic a Josephine přišlo, že schválně natahuje a dělá situaci mezi nimi zajímavější, než ve skutečnosti byla. "Začala bych asi tím, že spolu pracujeme. Dlouho. Byla jsem u toho, když na něj Robert přepsal krachující firmu a pomohla jsem mu z ní vybudovat to, co je dnes. Samozřejmě, nechci si za to připisovat žádné kredity, byla to hlavně Harryho práce." Zvedla dlaně vzhůru v obranném gestu, jakoby jí právě z toho chtěla Josephine obvinit. 

"Fajn." Vydechla Harryho dívka a pokývala hlavou, i když jí tato informace nepřišla nijak zvlášť zajímavá. Čekala totiž, že z Ericy dnes vypadnou mnohem podstatnější a nemýlila se. 

"Známe se roky a jsme..." Opět vydechla, ale teď vypadala, že se opravdu snaží najít adekvátní výraz. "Jsme přátelé. Asi." Ušklíbla se na konci. 

"Asi?" Zopakovala a převrátila očima, aby dala najevo, jak moc jí tohleto napínání otravuje. 

"Jsme přátelé." Utvrdila jí v tom a pokývala hlavou. "Řekla bych, že snad i nejlepší, i když si na takové řazení nechci hrát. Abych to vysvětlila alespoň ze své strany- já Harryho miluju. Je to jediný chlap, kterého jsem kdy milovala a řekla bych, že už nikdy nebudu nikoho milovat tak, jako jeho."

Josephine nadzvedla obočí a zaskočily jí vlastní sliny v krku a tak narušila své ticho tím, že se snažila trapně ovládnout svůj záchvat kašle. Erica jí s milým úsměvem sledovala a Josephine to přišlo jistým způsobem zastrašující. 

"Miluju ho celou dobu, co se známe a on to moc dobře ví. Udělala bych pro něj cokoli. A věřím, že on pro mě taky, jenže z jeho strany náš vztah není v žádném případě nijak romantický." Vysvětlovala dále a sledovala jeho dívku, jak se snaží zklidnit svůj dech. "A já to naprosto respektuji, protože znám veškeré jeho důvody i souvislosti. A neboj, vysvětlím ti to." 

Není to trochu absurdní, že naproti ní sedí žena, která jej údajně miluje a baví se s Josephine, u které Harry doufá, že jej bude jednou taky milovat? Proč musel unášet Josephine, která vypadá přinejmenším jako Eričina sestra, když přímo tady sedí žena, která jej nejspíš miluje zcela dobrovolně? A upřímně Josephine přišla Erica trochu více, jako Harryho krevní skupina. Určitě by se k sobě hodili více. 

Tak co tady potom dělala ona? 

Ještě k tomu, když vypadala jako Eričina dvojnice. Z počátku si myslela, že je ta podobnost čistě náhodná, jenže právě teď, když měly za sebou tento kratičký a stručný úvod do Eričiny a Harryho historie, přestávala si tím být jistá.