Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|14|

"Do I wanna know?"

Sledovala, jak Harry kráčí po obývacím pokoji, zatímco ona seděla na gauči s dlaněmi složenými v klíně a hrála si nervózně s prsty. Nevadilo jí, že určitě věděl, že ho zvědavě pozoruje, tahle jeho stránka pro ni byla nová. Viděla, jak je nervózní a líbilo se jí to. Konečně nemá na ksichtu ten nesnesitelný povýšenecký výraz pána celého světa. 

Kousala se do tváře zevnitř, aby se náhodou neusmála, ale i tak si byla jistá tím, že kdyby jí věnoval více pozornosti, nebyl by s jejím výrazem spokojen. Naštěstí nevěnoval. 

Oba zpozorněli, když se ozval domovní zvonek. Nedaleko od vstupních dveří stál jeden člen Harryho ochranky, který se rozešel ke dveřím. Na obrazovce vedle dveří ještě zkontroloval, kdo stojí na druhé straně a když uznal, že může otevřít, otevřel. 

Josephine se zájmem sledovala muže, který vstoupil do domu.  Byla v nevýhodné pozici a aby viděla přímo na vchodové dveře, musela natáhnout hlavu tak, aby jí ve výhledu nezavázela stěna dělící prostor mezi obývákem a vstupní halou. Harry nad ní protočil oči a vydal se přivítat hosta. 

"Čemu vděčím za tu radost vidět tě v mém domě?" Zřetelná ironie jí neunikla. Chvíli přemýšlela, jestli má zůstat sedět, nebo jít za Harrym, ale nakonec zvolila druhou možnost a zůstala na místě. 

"Nemůžu navštívit svého jediného syna?" Zaujal jí jasný anglický přízvuk podobný tomu Harryho. 

"Nebuď směšný." Harry se ani nesnažil předstírat, že svého otce vidí rád. Jeho přítomnost nikdy nebyly dobré zprávy. 

"Ale notak, nebuď pořád tak nasraný. Kdo to s tebou má vydržet?" Usmál se na něj jeho otec tak, jako kdyby řekl nejzábavnější vtip dne a sundal si z nosu sluneční brýle, které podal bodyguardovým směrem. "Opatruj mi je, příteli, stály víc než tvůj plat." 

Harry protočil očima, ale  nijak nezasahoval. Překřížil si ruce na hrudi a sledoval, jak se Robert rozhlíží po domě, jako kdyby tu byl poprvé. Prsty si pročísnul vlasy dozadu a upravil si tmavomodré sako. 

"Tak kdepak jí máš?" 

Harry se zasmál, ale dokonce i Josephine ve vedlejší místnosti poznala, že se nesměje proto, že by mu přišlo cokoli k smíchu. "Aha, tak proto jsi přišel." 

"No a?" 

Harry zakroutil hlavou a rukou pokynul svému otci, aby se přesunul do obýváku. Robert bez rozmýšlení vykročil a pohledem zavadil o Josephine sedící na gauči. Rty zkroutil do úsměvu. 

"Tak tady je!" Rozhodil teatrálně rukama až Josephine poskočila. Harry si povzdechnul a zakroutil hlavou. Bylo mu jasné, že jeho otec bude hrát tohle divadýlko. 

Sledoval, jak Robert natahuje ruku k Josephine a sleduje jí, jak si stoupá do jeho výšky. Několikrát si bez okolků přejel její tělo od vrchu až dolů a ruce si založil na prsou. 

Josephine rozpačitě těkala pohledem mezi dvěma muži a nejraději by utekla. Pohled, kterým si jí Harryho otec prohlížel jí nebyl ani trochu příjemný. 

"Bylo to nutné?" Otočil se Robert na Harryho a ukázal si na čelist. "Co udělala?" 

Ačkoliv se mohlo zdát, že se Josephine svým způsobem zastává, nelíbilo se jí, že se choval, jako kdyby je ani nemohla slyšet. Cítila, jak její tváře nabírají červenou barvu a měla chuť se propadnout.