Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|45|

"Tak mě napadlo," Zvedla hlavu ke dveřím, odkud se ozval jeho hlas. Seděla v křesle ve své ložnici a listovala knihou z jeho knihovny, kterou si před pár dny půjčila. Od včerejší večeře spolu víceméně nemluvili. "Jestli bys nechtěla jet vybrat ten stromek." Zavřela knihu, položila jí do klína a celou vrchní částí těla se k němu otočila. 

Upřímně byla překvapená už jen pro to, že je v jedenáct hodin dopoledne stále doma. Že by si udělal Vánoční prázdniny? 

"Moc ráda." Na rtech se jí vytvořil upřímný úsměv. 

Pravdou bylo, že po tom, co jí včera večer řekl, se necítila úplně skvěle, ale tento pokus z jeho strany brala jako dobré znamení. Nechtěla být přehnaně naivní a slíbila si, že nebude hned ze všeho dělat unáhlené závěry, protože jí včerejšek jenom utvrdil v tom, že v Harryho hlavě se prostě vyznat nedokáže. 

Ale byl tady a chtěl jí vzít ven a vybrat Vánoční stromeček, který jak pochopila nikdy jindy nemíval. To už něco znamenalo. Ne?

"Fajn, tak se oblíkni a můžeme jet." Otočil se a bez dalších slov odešel pryč. 

Neubránila se ironickému ušklíbnutí, ale stejně si musela přiznat, že jí udělal radost a tak se rozhodla ignorovat jeho obvyklý způsob konverzace, který zněl spíše jen jako jednosměrné rozkazy. 

Zvedla se z křesla a ve své šatně na sebe natáhla černý kašmírový svetr a šedý kabát, který jí sahal až pod kolena. Na nohou měla černé legíny a přišlo jí zbytečné brát si cokoli jiného. Do rukou ještě vzala šedou čepici stejného materiálu jako svetr a nasadila si jí na rozpuštěné vlasy. 

Přímo v šatně si obula kotníkové boty. Stejně byly úplně nové, jako většina jejího šatníku a tak bylo zbytečné, nosit je dolů a obouvat se až tam. Vyšla na chodbu a následně se vydala ke schodišti, po kterém sešla až do obývacího pokoje, kde u sedačky stál Harry také oblečený v kabátu a sledoval obrazovku svého telefonu. Jakmile zaslechl její podpatky na schodišti, zvedl hlavu, mobil zastrčil do kapsy a vydal se k ní. 

"Nechal jsem auto venku, tak půjdeme hlavním vchodem." Oznámil jeho obvyklým chladným tónem, zatímco společně mířili ke dveřím. Přiložil prst na elektronickou čtečku, čímž odemkl dveře a Josephine chytla kliku a vystoupila ven. Harry se ještě posadil na křesílko u dveří a nazul si boty. 

To, že jí nechal jít jako první a umožnil jí tak strávit několik vteřin venku "samotné", brala jako dobré znamení. Uvědomovala si, že zatím ani nemá náramek a hlavou se jí začaly honit nejrůznější myšlenky na to, jak by se mu mohla ztratit z dohledu, které ale rychle zavrhla. Věděla, že je to zbytečné. Tohle není ten způsob, kterým se od něj dostane. Rozhodně ne definitivní. Už nikdy by neměla klid. Viděla by jej v každém stínu, vždy, když by se otočila. Ne. Pomůže ho dostat za mříže, kam za to, co jí udělal patří a bude moct žít v klidu. Bude volná. 

Rukama se chytila zábradlí před dveřmi do domu, zhluboka se nadechla chladného vzduchu a rozhlédla se kolem sebe. V okolí nebylo nic, kromě příjezdové cesty k jeho domu a jednoho auta, stojícího před domem, které nepochybně patřilo Harrymu. 

Za zády slyšela zabouchnutí dveří a vedle ní se postavil Harry. Sundal její ruku ze zábradlí a zmáčkl jí v té jeho, načež jí potáhl dolů ze schodů. V tichosti sestoupali těch několik schodů dolů a přešli po prostorném vydlážděném plácku před jeho domem až k tmavě modrému Mercedesu, do kterého se posadili. Josephine se automaticky připoutala, zatímco Harry obcházel kapotu a následně se posadil na místo řidiče. 

"Nejsem si jistá, jestli se do tohoto auta vleze stromek." Neodpustila si poznámku a Harry se na ní s pobavením podíval. 

"To je mi jasný. Jedeme ho jenom vybrat, snad nám ho někdo přiveze až domů, ne?"