Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|63|

"Oh I think I did something terrible to your body, don't you mind?"

"Pokud máš čisté svědomí a nic přede mnou nebudeš skrývat, nikdy ti neublížím." 

S mírným úsměvem, který jí pomalu zamrzal na tváři přikývla a nechala se vtáhnout do jeho objetí, ve kterém si připadala spíš jako ve vězení. Neměla tušení, co to má kurva všechno znamenat. 

Cítila, jak jí pulzuje krev v žilách a měla pocit, že se jí točí hlava ale snažila se to ignorovat, protože jí bylo jasné, že jak se na to začne soustředit, bude to ještě horší. 

Hladil jí po holých zádech a občas sjel i na látku jejích šatů a prsty se dotkl i oblin jejího pozadí, ale to jí bylo momentálně jedno. Její mozek fungoval na plné obrátky a snažil se dát si dohromady úplně všechno, co jí kdy řekl a ona jemu. 

Je tu nějaká možnost, že by mohl mít tušení o Romanovi? Hned jak si uvědomila, že taková možnost existuje, přestože to bylo tak málo pravděpodobné, měla pocit, že se celý její svět hroutí. 

Ne jen proto, že by tím padl celý její plán, ale hlavně proto, že by jí zabil. Byla si jistá, že jestli o tom ví, bude jí pomalu mučit přesně takovýmito rozhovory a pomalu jí do hlavy vtloukat pochybnosti. 

Doprdele. Byla si jistá, že přesně tohle by jí k němu sedělo. Ale není to možné. Neměl to odkud zjistit. 

Dopis od Romana roztrhala a spláchla do záchodu a jinak se s ním nebavila nikdy tak, že je mohl kdokoli vidět nebo slyšet. 

Ledaže..

Ledaže to byl od začátku jejich společný plán a Roman byl jednoduše s Harrym domluvený, že mu pomůže jí otestovat. 

Ne. To už zacházela příliš daleko. Takhle to nebylo. Nemohlo být. 

Nemá jediný pádný důkaz o tom, že by Harry něco z toho co si s Romanem řekla měl byť jen tušit. Je jen paranoidní. Vlastně by dala ruku do ohně za to, že Harry se jí tímto snažil jen vyděsit. 

Neměl jediný důvod jí podezírat. Proboha, vždyť s ním i spala... a ne jednou. A měla možnost ho zastřelit. Měla pocit, že jsou teď na celkem dobrém místě a tak jí prostě jen nedávalo smysl, proč by se jí takto snažil vykolejit. 

"Půjdeme?" Odtáhl se od ní a přeměřil si pohledem její obličej. Povytáhla koutky vzhůru ve snaze působit na něj alespoň trochu uvolněněji, než před chvílí. 

"Jo, jasně." Odkašlala si a pustila jej. Vlastně si ani neuvědomovala, kdy jej taky objala. Toužebně se podívala na nedopitý zbytek Gin toniku ve skleničce, ale usoudila, že by bylo podezřelé, kdyby ho teď dopila na kuráž. Už tak se nechovala zrovna tak, aby jí nemusel z ničeho podezírat. Naopak byla si jistá, že jestli měl nějaké pochybnosti, po jejích posledních reakcích ještě zesilněly.  

Ale co mohla dělat? Chvíli vypadal, že to snad ani není on. Jeho temné oči, ve kterých se na několik vteřin snad ani neodrážel život jí úplně zblbly. A bylo jí jasné, že to způsobila její hlava. Utápěla se v jakési paranoie a tak si jej vykreslila tak, aby na ní působil ještě temněji a nebezpečněji, než obvykle. Že ano? Jak jinak to šlo vysvětlit? 

Viděla před očima jeho obličej, jak z ničeho nic pár minut zpátky změnil výraz. Naklonil hlavu na stranu a podíval se na ní tím způsobem, který jí okamžitě dýchnul studený vzduch na záda. Bylo to děsivé.

Odstoupila od něj krok vzad a přijala ruku, kterou k ní natáhnul. Propletl si s ní prsty a vykročil z osvětleného prostředí plážového baru na tmavou pláž, kde nebyl jediný zdroj světla. Polkla a v duchu si povzdychla, když jí došlo, že cestou k jejich chatce je čeká jen a jen tma.