Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|53|

"Be careful. The devil has a pretty face." 

Uvědomovala si, že se chová, jako malá, ale od včerejšího večera se mu snažila vyhýbat, jak jen to šlo. Věděla, že si o jeho slova sama řekla, ale i tak se mu nebyla schopná poté, co zazněla, podívat do očí a myslet jasně. 

Ke svému vlastnímu vzteku s vědomím, že jí to, co řekl ničím neurazilo nebo nevystrašilo. Naopak. Byla ráda, že to vyslovil nahlas a tím pádem pro ni bylo jednodušší si to představit. A nic jí za poslední měsíce nenaštvalo víc, než právě tato její reakce. Měla se urazit, dát mu facku, odejít. Místo toho naproti něj stála, už ani ne tak červená, jako předtím a mlčky jej sledovala, než se sám od sebe odtáhl a odešel. 

Od té doby s ním v podstatě nemluvila. A to už bylo poledne druhý den. Večer si šla lehnout dřív, než on. Ráno vstávala jako první a vypařila se k televizi, kde sledovala maraton Vánočních filmů a pohádek v podstatě až do teď. Bylo něco málo po poledni a její pozornost upoutal kdo jiný než Harry, scházející schody dolů do obýváku. 

"Budeš něco jíst?" Zeptal se a podíval se jejím směrem. Vlasy měl mokré, což značilo, že právě vylezl ze sprchy, jelikož téměř celé dopoledne strávil v posilovně. Snažila si nepřipouštět si myšlenky, že se ze sebe snaží vybít vztek na ní, které se jí tvořily v hlavě. Neměl snad důvod, ne?

"Celý den ujídám z Marryiného cukroví." Přiznala. "Asi počkám až na večeři." 

"Oukej." Přikývl Harry a prošel kolem televize, na kterou se dívala, do kuchyně. Po pár vteřinách se objevil zpátky v jejím zorném poli, opřel se o rám vchodu do kuchyně a v rukou držel energy drink, který se syčivým zvukem otevřel. Napil se, krátce s ní spojil oční kontakt a následně dodal: "Večeři jsem objednal na šest, snad to vydržíš." 

"Myslím, že jo." Ujistila jej a i když jí překvapilo, že zrovna Vánoční večeři objednával z restaurace, rozhodla se na to nijak zvlášť nereagovat. Rozhodně nepředpokládala, že snad budou něco vařit společně.

"Fajn." Viděla na jeho tváři úšklebek, který se objevil krátce předtím, než se znovu napil a obrátil do sebe zbytek obsahu plechovky. "Na co se díváš?" Zaskočil jí otázkou, protože předpokládala, že se jejich konverzace skončila. 

"Ani nevím. Nějaká Vánoční blbost." 

"Jako všechno." Odrazil se od stěny a za chvíli už si sedal za ní na gauč a známým pohybem si jí přitáhl na své tělo. 

"To ne." Zakroutila hlavou, když za svými zády cítila jeho hrudník. 

"Co ne?" Zašeptal vedle jejího ucha a najednou jí přišlo, jako by se posledních několik hodin, kdy se navzájem vyhýbali ani nestalo. Po zádech jí přeběhla husí kůže a slyšela, jak se za ní usmál. 

"Všechno to nejsou blbosti." 

"Včera ses dívala na jakéhosi zeleného chlápka, který převlíkal psa za soba." Připomenul jí a ona se chtíc nechtíc musela zasmát. Harry položil ruku na její břicho a cítil, jak se zvedá v otřesech smíchu. 

"Neříkej mi prosím, že neznáš Grinche." 

"To opravdu neznám." Potvrdil její domněnku a do uší se jí dostal jeho hluboký smích. Přes rameno se na něj podívala a jejich dotyk jí v té chvíli přišel tak příjemný, intimní a v jistém slova smyslu snad i přátelský.