|1|

1.5K 48 14
                                    


"This is the start of how it all ever ends"



Harry Styles zaparkoval své auto na okraji chodníku a po dlouhé cestě vypl motor a sundal ruce z volantu. V odrazu zpětného zrcátka si upravil vlasy, natáhl se na sedadlo spolujezdce pro kabát a vystoupil. 

Venku foukal studený vítr, což ho donutilo se rychle obléknout a při chůzi od auta si okolo krku obmotal šálu.

Nesnášel tohle počasí. Byl zvyklý na teplo a chladné počasí na severu Oregonu a přicházející zima nebyly nic, co by vyhledával. Naštěstí pro něj cesta pěšky nebyla moc dlouhá a zanedlouho se naproti němu začal rýsovat jeho cíl. Malá útulná kavárnička v zapadlé Portlandské uličce s velkými okny, kterými šlo vidět dovnitř. A uvnitř ní dívka, kterou poslední měsíce nemohl dostat z hlavy. 

Prohrábl si vlasy předtím, než zatlačil do dřevěných dveří vedoucích dovnitř a pohledem jako vždy zamířil přímo k baru, kde obvykle v tuhle hodinu sedávala. 

Živila se editací a korekturou knih a tato práce jí umožňovala pracovat téměř odkudkoli, kde mohla mít počítač. Přesto žila v poměrném stereotypu, který se stihl naučit naspaměť.

Věděl, jaké dny chodí do nakladatelství a kdy zůstává doma. Kdy celé dny pracuje a pak jde na večerní jógu. I to, které dny začíná s během a poté na dlouhé hodiny zasedne ke stolu s počítačem. 

Ale jedno všechny její dny spojovalo. Každý den okolo páté chodívala sem. Bydlela v bytě nad kavárnou a tady pracovala její nejlepší kamarádka, za kterou chodívala posedět a příležitostně i pracovat, když se doma nemohla soustředit. 

Upoutal jí zvoneček nad dveřmi, který upozorňoval na nově příchozího a otočila hlavu jeho směrem. 

"Neříkej mi, že jsi ještě stále nenašel dobrou kavárnu na jihu." Sundala prsty z klávesnice a dlaně položila na dřevěný pult, ke kterému brunet přišel a poté, co si rozepnul knoflíky u kabátu, se za něj posadil. Usmál se a zakroutil hlavou.

"Myslím, že odpověď znáš, Josephine." Miloval, jak to jméno zní.

"Takže jako obvykle?" Zakroutila hlavou a aniž by čekala na odpověď, vstala a obešla pult. Postavila se před kávovar a začala připravovat jeho kávu. Kavárna patřila její kamarádce a tak nebyl problém, když sebe nebo své kamarády Josephine obsloužila sama. A jeho za tu dobu, co se s ním takhle střetávala v kavárně už brala jako někoho, kvůli komu stojí za to zvednout se ze stoličky a uvařit mu kávu.

Pozoroval, jak se natahuje na špičky a podává hrníček a vše potřebné k servisu kávy z poličky. Pohledem zabloudil ke kameře v rohu místnosti, která byla jeho zásluhou už několik měsíců vyřazená z provozu a spokojeně povytáhl jeden koutek úst. Měl štěstí, že majitelka nijak tuto ochranu neřešila. Pravděpodobně stačilo, že tam kamera byla a jestli byla funkční nebo ne, už bylo vedlejší.

„Double Espresso bez mléka a cukru." Postavila před něj talířek s hrnečkem.

„Díky, Jos." Promluvil chraplavě a opět si prsty pročísl vlasy. Očima skenoval její tvář a ona se usmála.

„Není zač, " Obešla pult a posadila se vedle něj.  

Chodil sem tak často, jak jen mu to jeho nabitý program dovoloval, ale už ho unavovalo hrát roli někoho, kým nebyl. Nemohl jí říct ani své pravé jméno natož cokoli dalšího, aby neriskoval, že se o něm kdekoli zmíní předtím, než si jí vezme k sobě. Už jen její kamarádka, která ho zde pravidelně vídávala mu dělala starosti.

Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|Kde žijí příběhy. Začni objevovat