Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|15|

Po tom, co jí řekl Robert převzal pomyslné vlákno konverzace Harry a zaměstnával svého otce otázkami, týkajícími se byznysu. Nepotřeboval, aby na něj vrhal před Josephine špatné světlo. Ta se odmlčela a ponořená do svých myšlenek ani neposlouchala o čem se baví. 

Už dávno neseděli v obýváku, společně poobědvali a přesunuli se na terasu, kde se k nim k překvapení obou domácích přidal i Roman. 

Robert jej zavolal ještě předtím, než přijel do Harryho domu a plánoval s oběma probrat otázky týkající se jeho nového byznys nápadu. 

"Půjdu pomoct Marry." Omluvila se Josephine poté co vstala a plánovala se na chvíli ztratit poté, co se na ni Harry ne zrovna souhlasně zadíval. Ve skutečnosti ani neplánovala jít za Marry, protože si byla jistá, že hospodyniny schopnosti jsou daleko větší, než zorganizoval a zařídit oběd a pár aperitivů pro tři lidi. 

Harry souhlasně přikývl a se slovy "Nebuď pryč dlouho." jí propustil. Byl si vědom toho, že posledních několik desítek minut byla duchem nepřítomna a dával to za vinu svému otci a jeho nevhodným poznámkám. 

Sledoval dívku do té doby, než se ztratila ve stínu, jenž poskytoval jeho dům a unaveně si povzdychl. Snažil se dávat pozor na to, jak Roman komentoval nesmyslný návrh jeho otce, ale moc se mu to nedařilo.  

"Tos nemusel." Skočil do dlouhého Romanova monologu plného čísel, ekonomických vysvětlivek a kdyby ho nepřerušil, byl si jistý, že by za chvíli došlo i na nákresy klesajících křivek na grafu výdělků společnosti. 

Roman se zadíval nechápavě, než mu došlo, že nemluví na něj. 

"Prosímtě, byl to jenom vtip." Odvětil Robert bez delšího přemýšlení. Bylo mu jasné, že ho Harry dříve či později seřve a udělalo mu upřímnou radost, že to netrvalo ani deset vteřin poté, co se Josephine ztratila z dohledu. Pokud jej něco bavilo, bylo to vytáčení svého syna. 

"Pěkně debilní vtip." 

"O co jde?" Zeptal se zmatený Roman. 

"Ale o nic." Harry se postavil a oba si prohlédl předtím, než se jim otočil zády a zadíval se na oceán, který narážel do útesů na konci jeho pozemku. 

"Dobře." Odkašlal si Roman a využil situace. "Teď, když jsem vysvětlil proč s tebou nebudu spolupracovat na tomto projektu," Pohledem vyhledal Roberta a na slovo projekt položil výsměšný tón, nad kterým se pousmál i Harry, otočený zády. "Odskočím si a nechám vás pobavit se o samotě." Vstal a upravil si sako. "Harry, když už jsem tady rád bych se s tebou ještě pobavil o jedné věci, o samotě." 

Oslovený se na něj se zájmen podívala  pokýval hlavou. 

"Robert je stejně na odchodu." 

"Ne tak rychle, ještě si dám kávu." Harry protočil očima a vzpomněl si, jak si jeho otec objednal kávu u jeho hospodyně. 

Roman je nechal na terase a rychlým rozhodným krokem se vydal do Harryho domu a doufal, že natrefí na Josephine. Neměl moc času a navíc si byl vědom bezpečnostních kamer, které mu jeho záměry ještě více ztěžovaly. 

Cestou na toaletu ve spodním patře na ní nenatrefil, tudíž schoval balíček, který pro ní přinesl a tak nenápadně, jak jen to zvládl prošel kolem jednoho z Harryho bodyguardů, který právě procházel přes dům. 

"Zdravíčko, Andrew." 

"Pane Godfrey." Přikývnul mu muž z ochranky a upravil si sluchátko v uchu. Kamenný výraz mu z tváře nezmizel. Roman protočil očima a rozhodl se zajít do jídelny, odkud slyšel ženské hlasy.