Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|86|

"I wish I could tell someone everything"

Seděla v zasedací místnosti, kde jí Robin přivedla před necelými dvěma hodinami a už zde znala každý detail. Od počtu židlí, přes přesný počet propisek, naházených v krabici na stole až k šmouhám na stírací tabuli. A pomalu toho začínala mít dost. 

Zaprvé, Harry jí zde nechal odvézt proč vlastně? Aby od ní měl pokoj, zatímco bude řešit pracovní problémy? Tak proč jí sebou vůbec vozil. Pročíst složky jí mohl nechat i doma, když nechtěl, aby jej rušila. 

Za druhé, o čem to do háje vůbec mluvili? Neměla ponětí, co mu Miles donesl ukázat na fotkách, které Harryho tak rozrušily, ale i tak by musela být hloupá a slepá dohromady, aby nepoznala, že se jednalo o něco velmi důležitého. A chtěla u toho být. 

Konečně se kolem ní dělo něco vzrušujícího, co nutně nesouviselo jen s ní a Harrym a musela se sebrat a odejít, protože on jí do toho nechtěl zatahovat. 

A teď tady už přes dvě hodiny sedí na zadku a čeká, až se uráčí přijít za ní. A proč vlastně? Aby jí poslal domů? Aby dělal, že se nic z toho, čeho byla nahoře v jeho kanceláři svědkem nestalo? Na to neměla náladu. 

Se skousnutým rtem sledovala telefon, který stál na stolku nedaleko dveří a nakonec se postavila a přešla k němu. Na seznamu, který ležel zalaminovaný v plastu vedle telefonu, našla číslo na Robin, Harryho asistentku a zvedla sluchátko. 

A potom ho se skousnutým rtem opět položila zpátky. Prstem sjela na seznamu níž, dokud nenašla známé jméno a opět zvedla sluchátko. Vyťukala číslo a s hlubokým nádechem přiložila sluchátko k uchu. 

"Ano?" Ozvalo se z druhé strany a Josephine se ušklíbla předtím, než promluvila. 

"Ahoj, tady Josephine." 

"No ahoj! Harry říkal, že jsi ve firmě." Slyšela, jak se Erica na druhém konci zasmála a bojovala s touhou převrátit očima a položit. 

"Jo..." Vydechla a přemýšlela, jak zformulovat větu. "Už dvě hodiny sedím v zasedačce a čekám na něj, tak mě napadlo jestli bys neměla čas třeba na kafe." 

"A žes zavolala zrovna mně." Erica se ve své kanceláři pohodlně opřela o opěradlo židle, odsunula se od stolu a zatočila se v kolečkovém křesle. 

"Napadlo mě, že bych šla sama, ale asi by nebyl nadšený." 

"Takže chceš, abych tě vlastně unesla a poté si to vyžrala?" 

"To jsem neřekla..." 

"No..." Erica se zastavila a podívala na hodiny na obrazovce svého stolního počítače. "Tak zajdeme rovnou na oběd, ne?" 

"Cokoliv..." Ujistila jí Josephine a spokojeně se usmála. "Mám zavolat jeho asistentce nebo..?" 

"Kde by potom byla ta zábava?" Ušklíbla se Erica a vstala z židle. "Vidím, že mi voláš zespodu. Jdi ze zasedačky a počkej mě u výtahu, vyzvednu tě po cestě do garáže. Za pět minut. Pa." zavěsila Erica a Josephine položila sluchátko a usmála se. 

Bylo jí naprosto jasné, že z toho bude mít u Harryho problém, ale byla na něj tak naštvaná za to, že jí nechal tak dlouho čekat, že jí to bylo celkem jedno. Koneckonců, třeba se vrátí dřív, než by si její absence vlastně všimnul. Dobře, tomu sama nevěřila, ale opravdu jí to bylo fuk. Chtěla jej trochu naštvat za to, jak na ní mluvil před Milesem a za to, že jí tady nechal samotnou. A tak poslechla Ericu a nápad zavolat Robin a říct jí, že jde na chvíli pryč rovnou zavrhla.