Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|64|

"His mind is a diamond. Cold and hard and brilliant." 

Sedla si na sedadlo spolujezdce v jeho autě zaparkovaném na odstavném parkovišti u letiště, kde na ně celou dobu čekalo. Harry právě zavíral kufr, do kterého umístil všechna jejich zavazadla a následně obešel auto k místu řidiče, kde se posadil. 

Josephine si všimla, jak povolil stisk svého kabátu, který si do té doby přidržoval u těla a usoudila, že je mu zima. Jí tedy byla. Ještě ráno se koupala v moři na Havajských ostrovech a teplota mířila téměř k třiceti stupňům. V San Franciscu, ve kterém před necelou hodinou přistáli bylo o dobré dvě třetiny méně. Foukal chladný oceánský vítr a k tomu pršelo. Přišlo jí, že počasí dokonale vykresluje její náladu z toho, že jsou zpátky. 

Harry nastavil topení v autě i vyhřívání sedaček předtím, než nastartoval a s výdechem položil dlaně na volant. Za pár vteřin už s autem couval z parkovacího místa a Josephine se s téměř neslyšitelným povzdechem odvrátila k okýnku. 

"Jsi nějak nezvykle ticho." Poznamenal, zatímco se nechával unášet poměrně plynulým provozem ve městě. 

"Jsem unavená." Odpověděla bez přemýšlení, protože to byla pravda. V noci téměř nespala a celá ta cesta domů jí nějak zmohla. Harry s ní nemluvil o nic víc, než byl jeho obvyklý standart a většinu času koukal do obrazovky svého mobilu nebo do časopisů, které si v letadle objednal. Nevadilo jí to a i teď jí překvapil, že vůbec něco říkal. 

"Jo, to chápu." Přikývl a autem se opět rozlilo ticho. 

Sledovala rychle se měnící obrazy města za okny a měla sto chutí ho oslovit, aby jí zastavil. Najednou dostala šílenou chuť se jen tak bezmyšlenkovitě potulovat ulicemi a co nejvíce tím oddálit návrat do jeho domu. Tušila, že se z něj zase nějakou chvíli nedostane ven a to v ní probouzelo jakýsi odpor k tomu místu. 

Nadskočila, když se prostorem ozval vyzváněcí tón jeho mobilu, který se automaticky přihlásil na hands free službu a rozléhal se tak reproduktory z palubní desky, sloužící primárně rádiu. 

Na digitální obrazovce ve středu palubní desky viděla jméno volajícího a čekala, jestli mu to Harry zvedne. 

"Slyším." Klepnul na tlačítko znázorňující zelené sluchátko a prohrábnul si vlasy dozadu předtím, než ruku položil zpátky na volant. 

"Čau Harry," Z reproduktorů se ozval Zaynův hlas. "Mám ty informace ohledně O'Briena a Mexika." 

"Okej, ale právě sedím v autě a mám tě nahlas." Skočil mu do řeči Harry a jí bylo jasné proč. "Je tady i Josephine." Potvrdil její domněnku, že nechce aby slyšela cokoli, co se mu nehodilo. 

"Oh, aha. Čau, Josephine." Slyšela, jak se muž na druhé straně telefonního hovoru uchechtnul. 

"Ahoj." Zamumlala dostatečně zřetelně a hlasitě, aby jí rozuměl. 

"Harry, kdy ti budu moct zavolat a probrat to Mexiko? Potřebuju to vyřešit před zítřkem." 

"Před zítřkem?" Zvýšil hlas řídící Harry. "Už teď bylo pozdě, kurva. Zítra musíš mít všechno nachystané a jsem zvědavý, kdo ti připraví všechny podklady na Silvestra, když jsi dal všem svým poskokům velkorysé volno." 

"Neboj se, to už mám vyřešené." Ze Zaynova hlasu byl slyšet jasný obranný tón.

"Nechci o tom nic vědět, proboha." Viděla, jak sevřel prsty pevněji kolem volantu a protočil očima. Bylo celkem uklidňující vidět, že jej dokáže tak snadno vytočit i někdo jiný, než jen ona.