Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|11|

Ráno se vzbudila a pohled jí hned padl na Harryho část postele, která byla prázdná. Udělalo jí radost, že mu nemusí hned po probuzení čelit a ještě na chvíli zavřela oči a protáhla se v peřinách. Posadila se a rozhlédla se po pokoji. 

Dveře do koupelny byly zavřené a zevnitř slyšela tlumené zvuky. Bylo jí jasné, že je Harry tam a chvíli přemýšlela nad tím, jestli má sedět a čekat nebo odejít. 

Byla právě na odchodu, když se objevil ve dveřích koupelny jen s ručníkem okolo pasu. 

"Jdeš někam?" Překřížil si ruce na prsou a bokem se opřel o futra dveří. Na tváři mu hrál pobavený úšklebek, když viděl její zaskočený výraz. 

"Myslela jsem, že-" 

Zarazila se, když se k ní rychlým krokem blížil. Zastavil se těsně před ní, ruku jí obtočil okolo pasu a přitáhl si jí k sobě blíž. Než stihla zareagovat, tak se sklonil k její tváři a bez váhání jí políbil. 

Seběhlo se to tak rychle, že několik vteřin jen stála a nechala jej ve své blízkosti. Poté se vzpamatovala, dlaně mu položila na ramena a odstrčila jej od sebe. 

Byla v šoku z toho, co se právě seběhlo, ale místo toho, aby se s ním pouštěla do slovní rozepře, raději zvolila útěk. Vysmekla se z jeho sevření, otočila se a chtěla odejít, když si jí za ruku přitáhl zpátky a přitiskl jí k nedaleké zdi. 

"Co to děláš?!" Bránila se. 

"Chtěl jsem ti dát pusu." Dlaní se opřel o stěnu vedle její hlavy a drze se usmál. Měl hravý tón, jako kdyby spolu byli někde v baru a vzájemně spolu flirtovali. Z toho tónu se jí ježily vlasy. 

"Pusť mě, prosím." Snažila se s  ním udržet oční kontakt, ale pohled jí klouzal k jeho tělu. Kontrolovala, jestli jeho ručník drží tam, kde má, ale Harry si to vykládal jinak. 

"Harry." Připomenula se po pár vteřinách. 

S úšklebkem kývnul a uvolnil místo tak, že mohla projít. Neváhala, odstrčila se od stěny a bez dalších pohledů na něj opustila místnost. 

Na chodbě nabrala nový vzduch do plic a hlasitě vydechla, zatímco mířila do své ložnice, kde za sebou zabouchla dveře. Nejraději by zamkla dveře, ale klíč neměla. Opřela se o dveře a zavřela oči. 

Viděla před sebou jeho pobavený výraz, když jí pouštěl a nechápala, co to s ní hraje za hry. 

Přišla si trapně, že takhle utekla, ale neměla pocit, že by zvládla cokoli jiného. 

Převlékla se do sportovního oblečení a bez dalšího zdržování vyběhla na chodbu a mířila do jeho posilovny, kde měla v úmyslu ze sebe všechno dostat. Zabouchla za sebou dveře a vykročila k běžeckému pásu, kde se bez rozcvičování rozběhla na jednu z vyšších rychlostí. 

Viděla před sebou jeho výraz a nejraději by doběhla až k němu a vlastnoručně mu jej smazala z obličeje. Nesnášela, jak se k ní choval a nesnášela sebe, že ho nechá. Jenže nevěděla, co by měla dělat. Ven se jen tak nedostane a z této zlaté klícky se sama nedostane už vůbec. Když to nebyl Harry, co jí hlídal, byly to kamery nebo jeho bodyguardi, jejichž podstata jí pořád unikala. 

Na protesty vůči němu se také nezmohla. Měla k němu respekt už jen kvůli tomu, co vypozorovala od dalších lidí. Marry jí často opakovala, aby nic nezkoušela a ona v těch slovech cítila varování. Navíc jí bylo jasné, že pokud ho naštve, její situaci to nijak neprospěje a jen tento samotný fakt jí stačil k tomu, aby nevyvolávala konflikty. Ostatně většinou měla pocit, že s ním vychází jen čistě z logických důvodů a ne ze strachu, jak by to asi mělo být a bylo jí jasné, že není samotná, kdo si je toho vědom. Ale toužila po tom, aby si k němu našla cestu - nebo alespoň aby si to on tak vykládal- a mohla to pak využít ve svůj prospěch.