Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|72|

"I fallen for a lie"

Uběhl celý jeden pracovní týden od Vánočních svátků a Nového roku. Harry chodil do práce jako obvykle a Josephine se zase dostala do svých starých zajetých kolejí, kdy se sama celé dny poflakovala v jeho domě. 

Ale upřímně jí to po předešlém týdnu plném novinek, cizího prostředí a spousty nevšedních zážitků- ne vždy těch příjemných, přišlo jako vítaná změna. Měla čas si všechno srovnat v hlavě, urovnat si myšlenky a všechny nové poznatky. Vrátila se do své rutiny, která jí vytvářela její komfortní zónu a v neposlední řadě měla čas přemýšlet nad Harrym a jejich společným vztahem, který se od Vánoc podstatně změnil. 

Co se Harryho týkalo, nepoznávala samu sebe. Cítila se kolem něj najednou úplně jinak než předtím. Těšila se na to, až přijde domů a následně si užívala společně strávené večery, kdy si s ní sice nepovídal o moc víc, než kdykoli předtím, ale jeho přítomnost si o to víc užívala. A měla pocit, že on je na tom podobně. Bylo jí s ním najednou tak dobře, že si ani neuvědomovala skutečnou podstatu jejich vztahu. Snažila se nevnímat tu skutečnost, za jakých podmínek se k němu vůbec dostala a to, že nic z tohoto nebyla její svobodná vůle. A když tohle všechno ignorovala a žila přítomností, kdy jí Harry nosil květiny, líbal jí na rty, když se vrátil domů a objímal jí večer u televize, cítila se jednoduše dobře. 

Snažila se ignorovat to, že je tohle všechno jenom hra a stále se od něj snaží dostat pryč. Užívala si to, že jí je prostě a jednoduše dobře a i když cítila, že tohle období nemůže trvat věčně, snažila se to nevnímat. Snažila se vyždímat z tohoto růžového začátku vztahu všechno, co šlo. 

Jenže občas se uvnitř v ní probudil ten starý známý hlásek, který jí připomínal kdo Harry skutečně je a kdo je oproti němu ona. A to jí vracelo zpátky do reality a i v těch nejlepších chvílích, které s ním trávila si uvědomovala, že se mu nemůže oddat na sto procent. A nikdy moct nebude. 

Jenže když mu ležela v noci nahá v náručí, bylo jí to úplně jedno.

Seděla ve své ložnici na posteli a četla si knížku, když zaslechla klepání na dveře. Zvedla hlavu právě ve chvíli, kdy je Harry otevíral a v košili a saku, ve kterých právě přijel z práce vstoupil dovnitř. 

"Ahoj," Udělal několik kroků jejím směrem a zastavil před postelí, zatímco ona zavřela knihu a položila si jí na natažené nohy před sebou. 

"Ahoj." Usmála se jeho směrem a protřela si oči, unavené ze čtení tisíců písmenek. Naklonila hlavu na stranu a sledovala, jak popošel až k oknu za postelí, čímž se postavil kousek vedle ní. Pohledem přelétl svou zahradu, na které se udržovaly s těží poslední zbytky světla předtím, než jí pohltí tmavá noc. 

"Dneska jsi byl pryč dlouho." Koukala na jeho profil a dávala pozor na to, aby její slova nezněla nijak vyčítavě. Rozhodně se nechtěla stavět do pozice, kdy by mu chtěla stopovat čas, který netráví s ní a vyslýchat jej, kde byl. Krom toho, že by se jí určitě nehodlal svěřovat, nechtěla se před ním snižovat na tuto úroveň. Proto to řekla tak, jakoby tu skutečnost jen shrnovala sama pro sebe.

"Jo..." Vydechl a zamračil se do skla před sebou, kde se odrážel i jeho odraz. "Měl jsem důležitou poradu." Vysvětlil a vůbec mu nevadilo, že jí to říká. Stále jí totiž neříkal nic, co by jí mohlo cokoli vyzradit. 

"Hmm," Pokývala hlavou a vstala z postele. Postavila se naproti němu a Harry se na ní otočil předtím, než jí položil dlaně na boky. Sklonil se a lehce jí políbil na rty, čemuž se musela usmát.