|33|

542 27 8
                                    

"he's got his gun, he's got his suit on"

"Opravdu mě vezmeš do města?" Zopakovala ještě jednou svou otázku, zatímco stála zády ke skříni a nevěřícně pozorovala Harryho, jak stele postel. Opravdu jí přišlo, že ho těch pár hodin strávených v tomto bytě vybarvilo v úplně jiném světle. Minimálně by jí nikdy předtím nenapadlo, že jej uvidí stlát postel.

"Opravdu." Zvedl hlavu a ušklíbl se jejím směrem, když pustil okraj peřiny a narovnal se. "Oblíkneš se už?"

"Jo, jasně." Měla šílenou chuť usmívat se, protože představa, že se podívá mezi lidi byla naprosto neodolatelná. A tak se usmívala. Nemělo cenu zakrývat svou radost a bylo jí jasné, že Harry moc dobře ví, jaké má z tohoto překvapení pocity.

Odsunula posuvné dveře skříně a pohled jí padl na její část šatníku, kde bylo pár kousků oblečení, ale už na první pohled poznala, že to bude bohatě stačit. Do náruče naskládala černé jeany, béžový kašmírový svetr s kulatým výstřihem a spodní prádlo a vykročila ke dveřím, míříc do koupelny, kde se chtěla převléknout.

Harry pozoroval jak odchází a poté sám přešel na místo, kde byla před chvílí ona a vytáhl ze skříně kalhoty, do kterých se začal oblékat. Přes hlavu si přetáhl obyčejné basic šedé triko a z ramínka stáhl dva kabáty- jeden pro sebe, druhý pro Josephine- a vyšel z ložnice.

Z konferenčního stolku vzal svůj mobil, který otiskem prstu otevřel a projel poslední zprávy zatímco čekal na Josephine.

Ona se v koupelně mezitím převlékla do svého nového outfitu, rozčesala si vlasy a nechala je volně padat na záda a ramena. Na obličej nanesla jen hydratační krém a rty natřela balzámem. Kartáčkem s průhledným gelem si upravila obočí tak, aby bylo načesané směrem nahoru a považovala tuto "make up" rutinu bez make upu za hotovou.

Podívala se na sebe do zrcadla a usoudila, že nic víc se jí vymýšlet nechce a tak vyšla z koupelny. Před dveřmi jí už čekal Harry. Prohlédl si jí a mlčky jí podal kabát, který nikdy předtím neviděla, ale beze slov se do něj oblékla.

"Netušila jsem, že i v Californii bývá taková zima." Přiznala, když si upravovala límec a snažila se navázat konverzaci. Chtěla využít situace, že se jí snad poprvé věnuje už od samého rána a tak si dala za svůj dnešní cíl, dostat z něj co nejvíce informací. A k tomu ho potřebovala nějak rozmluvit na zdánlivě nepodstatných tématech.

"Není tu zima, jenom tady dost fouká studený vítr od oceánu. Když nefouká, je teplo." Vysvětlil a a vykročil směrem ke dveřím, kde ho následovala. Měla chuť zaskřípat zuby, protože z jeho tónu jí bylo jasné, že Harry není zrovna v povídací náladě.

V tichosti si obuli boty, Harry odemkl hlavní dveře, chytil jí za ruku a vyšli spolu na chodbu, kde přivolal výtah.

Tiše stáli a čekali, než přijede a Josephine pohledem těkala po chodbě. Na stejném patře byly ještě čtyři další dveře k jiným bytům. Kdyby z některých těch dveří právě někdo vyšel, mělo by cenu upoutat na sebe pozornost? Začít křičet, že jí unesl? Chtěla by to riskovat?

Když vstupovala do výtahu, uvědomila si, že je pravděpodobně opravdu ještě zbabělejší, než si kdy myslela, protože i kdyby se na chodbě ukázal nějaký cizinec, byla by zticha. A nebyla si jistá, jestli se bojí víc o sebe nebo o své blízké. Opravdu by byl schopný jim ublížit? Nebo jenom přeháněl aby jí vyděsil?

Samozřejmě je Harry pořád její únosce a už jí způsobil pár modřin, ale nepřišlo jí, že by se choval jako někdo, kdo chladnokrevně někoho dokáže zabít. Tak proč se vlastně bála?

Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|Kde žijí příběhy. Začni objevovat