Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|89|

"I'm so into you 

I can barely breathe"

"Řekl jsem ti, že se ti se mnou nic nestane. To platí." Odtáhl se od ní, zatímco jí stále přidržoval opřenou na dveřích jeho ložnice. 

"Ale říkal jsi-" 

"Nesmíš nikam chodit sama. To tě pak logicky ochránit nedokážu. Ale když jsi se mnou nebo s ochrankou, budeš vždycky v pohodě." Ujistil jí, zatímco setrvával v její těsné blízkosti a ona souhlasně pokývala hlavou. 

"Fajn." Dívala se mu do zelených očí a cítila, že mu může věřit. "I tak bych tě chtěla o něco poprosit." Promluvila nakonec a skousla si ret, zatímco sledovala jeho pomalu se nadzvedávající obočí. 

"Pokud to bude v mých silách." Ušklíbl se nad jejím výrazem a lehce pokrčil ramenem. 

"Chtěla bych zpátky svůj mobil." Oznámila a aniž by si to uvědomovala, lehce se přikrčila, protože se obávala jeho reakce. Bylo celkem pravděpodobné, že se mu tento požadavek líbit nebude. 

"A to proč?" Zeptal se a stále se na ní díval s lehce provokativním úšklebkem, přičemž jednou rukou ještě pořád držel její pas a palcem na něm kreslil oblouky. 

"Bylo by fajn, kdybys mi občas dal vědět, že žiješ." Objasnila mu a na konci věty se lehce usmála, když viděla jeho rty, které se kroutily do stále většího úsměvu. 

"Josephine, teď jsem i vysvětlil, že se mi nic nestane." Snažil se znít vážně, ale nedalo mu to a musel se nad ní usmívat, což bylo slyšet i v jeho hlase. 

"I tak bych se cítila líp, kdybych ti mohla zavolat." Stála si za svým a do uší se jí během několika vteřin dostal jeho smích. 

"Dobře. Nějak to zařídím." Souhlasil a opět se sklonil k její tváři, ale nepolíbil jí. Jen se jí z blízka díval do očí a stále se téměř posměšně usmíval. 

"Díky." Zašeptala, protože jí to v této pozici přišlo vhodnější, než kdyby mluvila normálním tónem. 

"Co bych pro tebe neudělal, kotě." Sklonil se tak, že se otřel svými rty o ty její a lehce jí políbil. 

Josephine, která měla hlavu stále opřenou o tmavé dřevo dveří jí ještě trochu zaklonila a obě ruce přesunula na jeho krk, za který si jej držela blízko. 

Ze svého nedávného uvědomění si svých citů v plném rozsahu byla ještě stále lehce vykolejená, ale nedovedla si představit místo, kde by se s tím dokázala vyrovnat lépe, než v jeho náručí, kde se právě nacházela. 

Cítila, jak jí prsty rozvazuje uzel, který měla udělaný na pásku držící župan a když se mu to podařilo, cítila jeho prsty přes jemnou saténovou látku na svém břiše. Spokojeně zavzdychala do jeho úst a cítila, jak se usmál. 

Zanedlouho jí župan stáhl  ramen a nechal jej spadnout na podlahu a odtáhl se od ní tak, aby si mohl prohlédnout její tělo, zahalené jen v bílé košilce na tenká ramínka. 

Josephine využila toho, že se od ní vzdálil a přesunula ruce zepředu na jeho košili, kde začala postupně jeden po druhém rozepínat knoflíčky. On jí mezitím úplně pustil a sundal si z ramen sako, které odhodil na nedalekou židli a hned poté, začal sundávat i košili, kterou mu do té doby rozepnula.