Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|80|

"Tell me everything that you need to say"

"Kam vlastně jedeme?" Zeptala se ho, když vyjeli z podzemních garáží jeho firmy a do čelního skla se opřelo ostré denní slunce. 

"Do bytu. Objednal jsem tam jídlo." Odpověděl, zatímco jednou rukou hledal v přihrádce u volantu sluneční brýle, které si nasadil a následně položil i druhou ruku na volant. 

"A proč tam?" Nechtěla znít nevděčně a upřímně byla ráda, že se vůbec nají, jelikož už bylo odpoledne a celý den nic nejedla. I tak spíš čekala, že jí vezme někam mezi lidi, když už trávili víkend ve městě. 

"Nemám náladu na lidi." Přiznal a letmo se podíval jejím směrem, načež ona pobaveně nadzvedla jeden koutek rtů nahoru. 

"Stalo se něco?" Zeptala se a hlavu otočenou jeho směrem opřela do pohodlné kožené opěrky. 

"Ne.. Jen jsem měl dopoledne plné sraček a chci si užít chvilku v klidu a tichu." 

"Víš, jestli si o tom chceš promluvit, můžeš mi to říct." Zkusila a hned poté, co to dořekla se odvrátila k okýnku, protože čekala, že jí s její nabídkou pošle někam. Ostatně jako vždy. 

"Dost mě sere jeden klient." Slyšela jeho hlas, který se ozýval tichým a rozvážným tónem a usoudila z toho, že sám pečlivě rozmýšlí, co ze svých úst opravdu vypustí. "Celá ta zakázka se pohybuje na dost tenkém ledu, pokud rozumíš, co tím myslím a přemýšlím nad tím, jestli to není už příliš velké riziko." 

Samozřejmě nemohla s jistotou vědět, na co naráží, ale tak nějak si uvnitř své hlavy už stihla vybudovat jakousi konstrukci, na kterou postupně nabalovala informace ohledně jeho podnikání i o všech nelegálních částech. A tušila, že zakopaný pes je v oblasti, ze které jeho klient vydělává peníze, které u něj chce utratit. 

"Myslíš tím oblast, ve které ten klient podniká?" Na poslední slovo kladla zvláštní důraz a všimla si, jak se na ní Harry s úšklebkem podíval a následně přikývl. 

"Přesně to tím myslím." 

"Jak to ovlivňuje tebe?" Možná to byla naprosto hloupá otázka, ale neměla ponětí, jak tyhle věci chodí.

"Já z těch peněz musím skrze svůj byznys udělat legální příjem, ale poslední dobou je těžší a těžší zlegalizovat peníze, u kterých nemáš jednoduše jak prokázat jejich původ." 

"Já myslela, že jenom prodáváš umění." Otočila na něj celou horní polovinu těla a v očekávání odpovědi pozorně sledovala jeho tvář. Tento rozhovor jí začínal víc a víc zajímat. 

"Kéž by, kotě." Vydechl a jí přišlo, že před ní poprvé ukazuje, jak je vlastně vyčerpaný a ze své práce unavený. A svým způsobem jí přišlo sympatické, že ukazuje i své slabší stránky. "Práce mě a nejvýše postavených lidí v mé firmě spočívá právě v tom, abychom poradili klientům, jak ty prachy co nejvíce zlegalizovat. Umění je ta poslední zástěrka, která vlastně pokryje náklady za naše služby z té oficiální stránky." Soustředěně sledoval provoz aut před nimi a jen občas po očku mrknul jejím směrem. Byl si vědom toho, že jej bedlivě sleduje i poslouchá a byl sám překvapený z toho, že mu nedělá problém ze sebe sypat věty, které by jí ještě před týdnem neřekl ani náhodou. 

"Takže o umění vlastně vůbec nejde." Zkonstatovala spíše pro sebe a on lehce přikývl. 

"Vlastně ani ne, ale i tak je to dost nákladná složka v celém tom řetězci. Opravdu v našem oběhu kolují díla, která mají zajímavou cenu. Nejsem žádná charita a za své služby si účtuju dost slušnou provizi, takže i objekty, které mi klient ve finále proplatí musí stát za to."