Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|23|

"Harry?" Po několika prudkých odbočkách, které dle jejího názoru byly více, než na hraně už nevydržela a rozhodla se zeptat, co se stalo u Zayna v domě. 

"Teď ne." odbyl jí, než stihla dokončit větu a tak zklamaně zavřela ústa a odvrátila pohled. Vzdalovali se dál od centra města a s tím ubýval i provoz, díky čemuž byla vděčná, protože na sedadle spolujezdce se právě necítila zrovna komfortně. 

Přivřela oči, když na semaforu zastavil pár milimetrů od auta před nimi a úlevně vydechla, když se neozval náraz, který očekávala. 

Počítala vteřiny a nakonec navzdory všem svým očekáváním se jí ulevilo, když spatřila Harryho dům. Auto vjelo do garáže a Harry vypnul motor a sundal ruce z volantu. Prohrábl si vlasy a vydechl předtím, než se k ní otočil. Josephine mezitím seděla a nenápadně jej pozorovala, protože si nebyla jistá, jestli má dovoleno vystoupit z auta.

"Jdeme." Řekl a na tváři měl nepřítomný výraz. Nevěděla, jestli to říká automaticky a nevnímá ji a nebo jestli se s ní prostě nechce vybavovat. Každopádně poslechla, vystoupila a bok po boku se vydali k východu z garáže a zároveň vchodu dovnitř do domu. Harry k ní ještě natáhl ruku a sundal jí náramek, který položil na nedaleký stolek, kde hodil i klíče od auta. 

"Musím ještě něco vyřídit v pracovně." Řekl a bez dalších slov od ní odkráčel. 

Sledovala, jak se vzdaluje a míří ke schodišti vedoucímu do přízemí a po pár vteřinách jej následovala. Přemýšlela nad tím, co asi se Zaynem probírali, že z toho je jako vyměněný, ale brzy dospěla k závěru, že na to asi těžko přijde sama bez jakékoli nápovědy. A Harry se s ní o tom očividně bavit nehodlal. 

Proto se rozhodla jít do své ložnice převléct do oblečení pohodlnějšího na doma a oblékla se rovnou do pyžamových kraťasů a trika. Na nohy si navlékla vysoké ponožky a vzala si i župan, který jí sahal pod kolena a nechala jej rozvázaný. 

V domě bývalo vždy teplo a nebyla potřeba se moc oblékat, ale co se týkalo věcí na spaní, místo krajkových košilek, které v její šatně měly velké zastoupení, volila raději méně vyzývavé oblečení na spaní. Přestože si kolikrát říkala, že by se jí v hedvábných košilkách, které jí Harry nakoupil spalo určitě výborně, už z principu si je nehodlala obléknout a raději stále střídala dvě pyžama, které donesl z jejího bytu v Portlandu. O županech platilo to jisté. Úmyslně nosila ten nejvíce asexuální, který našla. 

Vyčistila si zuby i pleť a opustila svou koupelnu  následně i ložnici. Měla v úmyslu přečíst si před spaním knihu, ale když s ní stála uprostřed obýváku před svým obvyklým křeslem na čtení uvědomila si, že na čtení nemá absolutně náladu. Myšlenky se jí honily okolo dnešního večera, který byl na rutinu jejích posledních dní až příliš akční a jiný, že od něj nedokázala přesunout myšlenky jinam. 

Uvařila si čaj a užívala si ticha, které v domě vládlo. Odnesla si ho nahoru do Harryho ložnice a položila si hrnek na noční stolek. Sundala si župan a zalezla do postele. Překřížila nohy do tureckého sedu a vzala si do ruky časopis, který jí nedávnou koupila Marry. Do této chvíle na takovýhle druh čtení neměla zrovna náladu, ale teď usoudila, že bude nejlepší, zabavit hlavu koukáním na obrázky a nemuset u toho přemýšlet nad textem, protože stejně byla myšlenkami jinde. 

Přemýšlela, jestli další dny s Harrym budou podobné tomu dnešnímu, nebo jestli to byla jen jedna světlá vyjímka v jejím nudném každodenním programu. 

Samozřejmě brala v potaz, že se toho dneska zrovna moc nedozvěděla a to, co se dozvěděla jí moc užitečných informací stejně nepřineslo. Například to, že Harry nosí vždycky zbraň- podle slov Carol. A nebo fakt, že Harry nemá problém s tím připnout jí na zápěstí náramek, kterým jí nejen sleduje, ale může jí dávat elektrošoky, když nebude poslouchat. Nad tímto se ale rozhodla nepřemýšlet. Věděla, že Harry není normální. Nemohl být. To by jí přece neunesl a tak jí to asi nepřekvapovalo tolik, jak by si dříve myslela. 

Na to, že se líbali na parkovišti a ani na to, že dle Harryho slov to nebyla ta slíbaná pusa z dohody, raději nemyslela vůbec. Nechtěla ani pomyslet na to, že mu dala to, co chtěl a ještě dobrovolně. Ale na druhou stranu věděla, že to v tu chvíli bylo nejlepší řešení situace, které jí zrovna napadlo. A proto toho nelitovala. Jenom jí to prostě štvalo, protože nechtěla Harryho líbat. 

Listovala časopisem a k tomu upíjela čaj tak dlouho, až jí to celé včetně přemýšlení nad Harrym, Romanem, Carol a Zaynem unavilo tak, že se rozhodla jít spát dřív, než přijde Harry. A před spaním myslela na to, že je to tak pro dnešek lepší. Měla toho v hlavě dost a nechtěla, aby jí další chvíle v jeho přítomnosti ještě zamotaly všechno to, co si v sobě nějakým způsobem utřídila. 

Ve tmě ležela na své straně postele, kterou jí Harry bez protestů přenechal a v tichosti k ní doléhal jeho hlas z vedlejší pracovny. Nebyla ale schopná rozumět tomu, co říká a tak po chvíli usnula. 

-

Ráno se vzbudila a zjistila, že je v ložnici sama. Na jednu stranu jí to potěšilo, ale na druhou stanu zjistila, že jí v hlavě vyskákaly další otázky. Harryho strana postele byla ustlaná, což znamenalo, že s ní nespal. Což potvrzovalo i její pocit, protože měla za to, že kdyby přišel, věděla by o tom. 

Takže kde je? to celou noc pracoval? A co to vlastně znamená pracoval?

Vylezla z postele a rozhodla se, že se po něm podívá. Uvědomovala si, že její zájem může v jeho očích zase vypadat jinak, než by si přála, ale jedna její část věděla, že je to dobře. 

Navlékla se do županu, který ležel vedle postele a vyšla z ložnice. Chvíli poslouchala, jestli neuslyší jeho hlas vycházející z pracovny, ale nechtěla, aby jí snad on nebo jeho ochranka, o které stále nevěděla, proč tady sakra je, přistihli a tak se rozpohybovala směrem ke schodišti. 

Z kuchyně slyšela zvuky napovídající tomu, že Marry už je v práci a pousmála se. 

"Dobré ráno." Pozdravila hospodyni, která stála u kuchyňské linky. 

"Dobré ráno, Josephine." Pohledem přelétla po prostoru jídelny a když si uvědomila, že tam Harry není ucítila slabý pocit zklamání, protože jí bylo jasné, že se odpovědi na otázky, které se jí zase zrodily v hlavě jen tak nedozví. Pravdou bylo, že i kdyby tady byl, nebyly by žádné odpovědi jistotou. Spíš naopak. 

"Pan Styles už odjel." Informovala jí, když viděla jak zkoumá prázdný jídelní stůl. "Mám ti vyřídit, že teď pár dní nebude doma." 

Josephine si jí zaskočeně přeměřila a utáhla si pásek županu. Snažila se před Marry vypadat, že jí jeho nepřítomnost nezajímá, ale pravdou bylo, že jí to zajímalo víc než dost, protože tušila, že to má co dočinění s včerejším večerem. 

"Pár dní?" Nadzvedla obočí a tázavě se dívala na starší paní před sebou, která se dlaněmi opřela o kuchyňskou linku, která je dělila. 

"Mám ti vyřídit, že musel pracovně letět do Jižní Ameriky." 

"Do Jižní Ameriky?" Zopakovala. "Kde?" 

"To nevím, Josephine." Zakroutila hlavou. 

S povzdechem se posadila na barovou stoličku z druhé strany linky a opřela si  lokty. "To je všechno?" Marry přikývla. "Hm." Zamyšleně pozorovala povrch pracovní plochy před hospodyní. 

Snažila se přijít na to, co je na podnikání s uměním tak urgentní, že musí uprostřed noci odletět na jiný kontinent a nepředat ani pořádné vysvětlení. Samozřejmě, kdyby jí chtěl cokoli vysvětlovat, což si byla jistá, že stejně neměl v úmyslu. Ale i tak. I když- podnikání s uměním Harrymu také úplně nevěřila, protože si byla jistá, že pokud překupuje, kupuje, prodává, nebo cokoli vlastně dělá s uměleckými díly, nepotřebuje k tomu zbraně a nemá konexe na to, unášet lidi a zametat to pod koberec. 

Věděla, že jeho práce a zjištění co nejvíce detailů od ní, je pro ni klíčová. Je to klíč, který pomůže v plánu Romanovi, ať už byl jakýkoli a je to klíč, který jí pomůže otevřít dveře z Harryho domácího vězení a celkově z jeho spárů. Alespoň v to doufala.