Josephine ~ H. S. ~ CZ ~ |first book|

|56|

"She's had a face straight out a magazine

God only knows but I'll never leave her"

Stiskla tlačítko stop na běžícím páse a s úlevou cítila, jak se pás pod jejíma nohama zpomaluje a ona může pomalu přejít do rychlé chůze a po několika vteřinách už zastavila úplně. Dlaně položila na opěrky na obou stranách běžeckého pásu a hlasitě vydechla. 

Zvedla hlavu a koukla na svůj odraz v zrcadlové stěně před sebou a musela se ušklíbnout. Z vysokého culíku jí trčely stovky neposedných krátkých vlasů na všechny světové strany. Množství z nich měla přilepené na mokrém čele, ke kterému natáhla hřbet dlaně a utřela jej. Obličej měla rudý jako rajdě, stejně jako většinu své odhalené kůže. Na sobě měla jen sportovní podprsenku a kraťasy a i tak jí bylo horko jako v pekle. 

Z uší vytáhla sluchátka a podívala se na display před sebou, který ukazoval uběhnuté kilometry a její čas. Spokojeně se usmála. Přestože ta čísla při běhu nesčetněkrát kontrolovala, ten pocit na konci, kdy se zastavila a podívala se na to, co má za sebou byl stejně nejlepší. 

Slezla z pásu a přešla k nedalekému stolku, kde měla položenou lahev s vodou, kterou téměř celou vypila a posadila se na nedalekou podložku, kde se ještě plánovala protáhnout. 

Hodiny nad dveřmi ukazovaly něco málo po deváté hodině, což jí jen ujistilo v tom, že běžela déle než hodinu. 

Ráno vstala ještě před Harrym a v tichosti se odebrala z postele přímo do posilovny. Nemohla spát a dnes to byl jeden z těch dnů, kdy hned po probuzení věděla, že může jít běhat. Tento pocit milovala hlavně když mohla být u sebe doma v Portlandu a ještě předtím, než se usadila ke stolu a začala pracovat, mohla uběhnout pár kilometrů. Den pak byl vždy o poznání lepší. 

Samozřejmě se pohyb na čerstvém vzduchu nedal ani v nejmenším srovnávat s během v uzavřené místnosti v Harryho sklepě. I tak se teď cítila jako znovu zrozená. A další věc, která jí dělala radost byla ta, že jí nijak neomezovala její nedávno pořezaná chodidla. Hádala, že v tom případě platí Harryho nabídka, na společné běhání venku a nemohla se dočkat, až pod nohama ucítí něco jiného než tvrdý gumový pás. 

Po svém protahování, které dnes celkem odflákla a zabralo jí jen pár minut se zvedla, natáhla na sebe volné triko, jelikož neměla v plánu promenádovat se po domě jen v podprsence a vyšla z posilovny. Pohled jí padl na protější dveře, za kterými se skrývala základna pro jeho ochranku a na malý moment zastavila a nastražila uši, jestli zpoza dveří nic nezaslechne. Po chvíli ticha se však musela sebrat a zamířit ke schodišti vedoucího do přízemí, jelikož si byla dobře vědoma bezpečnostních kamer, které její "odposlouchávání" mohly prozradit. 

Bylo to celkem frustrující, vědět, že i když si myslí, že je sama, nikoho kolem sebe nevidí a neslyší, i tak je v domě s několika cizími muži. Nebála se jich, nebo tak něco. byla si jistá, že Harry by nedovolil, aby jí cokoli udělali s některými už měla vybudovaný i jakýsi "vztah" a když se potkali v domě, dokonce na sebe kývli hlavou. Jiní jí úspěšně ignorovali. I tak byla jejich přítomnost při nejmenším zvláštní a nebyla si jistá, zda chce znát její přesný důvod. 

Roman jí řekl, že Harry naštval dost lidí a tak žije v domě s ochrankou hlavně pro jistotu, ale nedokázala si představit, co tak strašného udělal, že kvůli tomu platí celý tým lidí, kteří se u něj střídají 24/7. Možná byl jen zbytečně paranoidní. Do práce a kdekoli jinde přeci jezdil bez nich.. Ne?