Únos Beth- pokračování

1. kapitola

Už je to pár dní, co mi Betty poslala podivnou zprávu.
Rozhodla jsem se to ignorovat.
Určitě si ze mě dělala jenom srandu a to, co psala, byl jenom pouze blbej vtípek.
Projíždím si zprávy a přemýšlím, že Betty odepíšu.
Začínám mít o ni strach. Co když ji někdo fakt něco udělal, ubližuje?
Klikla jsem na chat s Betty.
Zakroutila jsem hlavou a rozhodla se odepsat.

Beth- Betty. Přestaň si ze mě dělat srandu. Tohle vtipný není.

Odložila jsem mobil a přemýšlela.
Přemýšlím nad tím, jak mi Betty strašně ublížila.
Jak mě nechala unést a nic mi neřekla.
A ještě si ze mě dělá srandu. Ale co když ne?
Poslední dny jsem spíše odpočívala.
Potřebovala jsem být v klidu a v hlavě si vše promyslet.
Začínám být šťastná.
Mám tady Dominika a lidi, kteří mě mají rádi.
Mám tady tolik špatných, ale i dobrých vzpomínek.
Usmála jsem se a dívala se z okna.
Slunce svítí a je velmi hezké počasí.
Netuším, co budu dneska dělat. Úplně nevím, jestli se mi dneska někam chce.
Od toho dne, kdy mi David vše řekl, jsem se jakž takž vzpamatovala.
Trvalo mi to nějaké dny, ale s klukama o tom vůbec nemluvíme.
Nechci o tom mluvit a ani nebudu.
Bolí mě u srdce, když si na to vzpomenu.
Konec přemýšlení. Měla bych se zvednout a začít něco dělat.
Bude dvanáct a měla bych si jít udělat něco k jídlu.
Zvedla jsem se a přišla do obýváku.
Seděl tam Jakub s Dominikem.
Kývla jsem na ně hlavou a vešla do kuchyně.
Otevřela jsem nejdřív lednici a pořádně se dívala, co si vezmu.
,,Beth?"
Otočila jsem jsem se.
Úplně nevím, kdo mě teď volal.
,,Ano?" řekla jsem a hledala v lednici jídlo.
,,Dneska má být jedna párty v domě. Půjdeš se mnou a s Dominikem?" zeptal se Jakub.
Zavřela jsem lednici a přišla do obýváku.
,,Já nevím. Moc se mi nikam nechce."
,,Ale pojď. Už jsi doma několik dní. Potřebujem tě vytáhnout někam." řekl Dominik a usmál se na mě.
Vrátila jsem mu úsměv.
,,Já vím, ale úplně nemám náladu jít do společnosti."
Dominik si povzdechl a zvedl se.
Přišel ke mně a přisunul si mě k sobě.
,,Zlatíčko. Byl bych tam pořád s tebou. A bude sranda."
,,Já nevím kluci."
,,Ale. Nenechám tě tady doma samotnou."
,,Dobře. Tak půjdu. Ale budeš tam celou dobu se mnou."
Zasmál se a pohladil mě po hlavě.
,,Ano, to víš, že budu."
Skoro vůbec se mi nechce. Žádný skoro, prostě tam nechci.
Nechápu, jak jsem na to mohla kývnout, opravdu.
Vrátila jsem se pro něco do lednice a nakonec si vzala hořkou čokoládu, kterou strašně miluju.
Včera jsem si s Dominikem ráno zacvičila.
Musím říct, že jsem ve formě.
Za chvíli bude čas oběda a úplně nevím, jestli tady něco bude.
Sedla jsem si i s kouskem čokolády ke klukům.
,,Za chvíli bude oběd Beth." řekl Jakub a podíval se na mě.
,,Co bude k obědu?"
,,Kfc. Za chvíli ho dovezou." řekl Dominik a hladově se podíval.
,,Zase ? Já se snažím jíst zdravě a vy objednáte kfc. Super."
,,Miláčku, ale vždyť já na tebe myslel. Vzal jsem ti tam ten salát, jak si mi říkala, že miluješ."
,,Ty na mě takhle myslíš? Jsi strašně hodnej."
Usmála jsem se a pomalu si na něj sedla.
,,Děkuju zlatíčko." dodala jsem ještě.
,,A jak ti vůbec je?" zeptal se mě Jakub.
,,Je to lepší, než první dny. Ale už jsem se s tím nějak srovnala."
,,Jo, to je dobře."
,,Já se dneska tak těším. Bude strašná prdel Beth." řekl Dominik šťastně.
Usmála jsem se a povzdechla si.
,,To já taky."
,,Nevypadáš moc nadšeně."
,,Já vím. Ale určitě to tam bude fajn."
,,No aspoň nebudeš pořád zalezlá doma a konečně půjdeš někam do společnosti."
,,No právě. Máte pravdu. Ale počkejte. Bude tam nějaký alkohol?" zarazila jsem se.
,,No. Bude. Ale ty nemusíš pít. A já taky tolik nechci."
,,Ale když nebudu pít, tak tam budu sedět jak trubka. Když budu, tak z toho bude problém."
Dominik si povzdechl.
,,Problém z toho nebude. Je to hodinku odsud a zařídíme si hotel."
,,Tak daleko?"
,,Hodinku cesty zvládnem. A ty se tam v klidu odreaguj. Ale nikdo tě nenutí pít." řekl Jakub.
Kývala jsem hlavou.
,,Ale na druhou stranu, opít se můžeš. Pak jedem na hotel a druhý den se vrátíme." zasmál se Dominik.
,,Asi bych teď řekla, že pít rozhodně nebudu, ale rozhodnu se tam."
,,Dobře. Jsi zlatíčko."
Otevřela jsem mobil a podívala se, jestli mi Betty náhodou neodepsala.
Zakroutila jsem hlavou.
Já jsem tak dobře naivní. V Praze ze mě umírají smíchy a já si vážně myslím, že to je pravda?
Zasmála jsem se nad tím, jak strašně jsem blbá.
Jo. To si o mě myslí všichni.
Moje rodina, moji kamarádi.
Musím s tímhle přestat. Tyhle myšlenky musím dát stranou a soustředit se, aby se mi dneska povedl make up a oblékla jsem se dobře.
Možná bych si vzala, takový černý krop top, k tomu černý džíny a na to hodila džísku.
Zní to dobře, ale moc si neuvědomuju, že venku je strašná zima, a asi bych umrzla.
Tak zkusím vymyslet něco jiného.
,,Kde je vůbec Vojta?" zeptal se Jakub a podíval se na Dominika.
Pokrčil rameny.
,,To nikdo neví. Hlavní je, že už není tady."
,,Hm. Asi je tam u sebe, jak unesl Beth."
,,Já už bych to neřešila. Co se stalo, to se stalo. Minulost nezměníme."
Dominik se usmál.
,,Máš pravdu."
Po chvíli nám přišlo jídlo.
Jsem ráda, že se konečně najím. Jedla jsem svůj salát a přemýšlela stále o večeru.
Nevím, jestli se mi tam chce.
Povzdechla jsem si a jedla dál.
,,Beth?"
Dojedla jsem sousto a podívala se na Dominika.
,,Ano?"
,,Děje se něco? V tom jídle se tak přehrabuješ. Přijdeš mi taková smutná."
Usmála jsem se.
,,To není pravda. Cítím se fajn."
I když se necítím stokrát nejlíp, nechci to řešit.
Radši budu dělat, že je vše v pořádku.