Únos Beth- pokračování

46. kapitola

Vzala jsem mu ruku a dala pryč.
,,Co to...?" nedořekla jsem větu.
,,Ne, promiň. Mělo to být jenom- přátelský."
,,Ne, tohle vypadalo..."
,,Beth! Takhle si to neber."
Zvedla jsem se z postele.
,,Už bych měla jít. Strašně moc ti děkuju za ty prášky." pousmála jsem se a zavřela za sebou dveře.
Co tohle mělo sakra být. Povzdychla jsem si a šla do obýváku. Že by Dominik vždy žárlil oprávněně? Strašně mě to zarazilo, ale teď musím dělat, že nic.
,,Beth, vypadáš zaraženě. Slyšela jsi co ti Betty říkala?" řekl Kamil a usmál se na mě.
,,Ne, neslyšela. Omlouvám se, na chvíli jsem vypla."
,,Zítra tady možná budu." řekl a usmál se.
,,A přijde ten Petr Norp?" zeptala jsem se ještě zmateně ze situace, co se před chvíli stala.
Zasmál se.
,,Nor. A jo jasně, přijde. Nebudu tady ale dlouho."
,,A co si říkala Betty?"
,,Beth, to s tím Kamilem. Jsi v pohodě?"
,,Ne." řekla jsem a sedla si na gauč.
,,Beth chceš třeba vodu?"  zeptala se mě Betty a rukou mě pohladila po zádech.
,,Ne, už je mi lépe."
Andy přišel do pokoje a sedl si k nám.
,,Kde je Viktor?"
,,Já... Nevím. Fakt nevím."
,,Jsi nějaká zaražená, děje se něco?"
Usmála jsem se.
,,Ne, jsem v pohodě."
Začala jsem přemýšlet nad Dominikem. Nad tím dnem, kdy jsme se dali dohromady.
,,Už od začátku. Víš. Líbíš se mi už od začátku. Jak jsi vtipná, hezká, hodná. A i když mi vadilo, že si každý z nás dělal srandu. Pak jsem si až uvědomil, že mají pravdu."
Chybí mi. Tak strašně moc mi chybí. Upřímně nevím, co s tím mám dělat
Snažila jsem se nahodit téma, abych se přestala tolik trápit.
,,A Jakub?" zeptala jsem se.
Podívala jsem se na Andyho a vypadal naštvaně. Nechce se o tom bavit, ale já se zeptat musela. Moc dobře ví, co tím myslím.
,,Co s Jakubem?"
Nevím proč se ptá.
,,Má problém s Vojtěchem. Říkal si to."
,,A co jsem ti řekl potom, co ses na to ptala?" zvýšil na mě hlas.
,,Nemusíš po mně řvát."
,,Řekl jsem, že se do toho nemáš plíst."
,,Fajn, už nebudu." řekla jsem uraženě.
Kamil se na mě podíval a pokrčil rameny.
,,Potřebuji si zařídit pár věcí." řekl a odešel.
,,Řeknete mi někdo, co mu je?" zeptala jsem se Betty.
,,Já... Fakt nevím."
,,Au!" zakřičela jsem. Šíleně mě zabolelo břicho.
,,Co se stalo?" zeptala se Betty a chytla mě za ruku.
,,Strašně mě zabolelo břicho, ale to mám už od rána."
,,A jsi v pohodě?" zeptal se mě Kamil.
,,Jo, jsem."
Odpoledne jsem už nic moc nedělala. Bolest se mi stále vracela, ale bylo to lepší. Malinko. Netuším, co to je. Tuhle bolest jsem nikdy nezažila. S Viktorem jsem se už normálně bavili, ale stejně to bylo takový divný.
Zítra přijde Petr, ale strach tentokrat nemám. U Davida jsem zažívala docela často, že přišel někdo nový. Většinou byli všichni v pohodě. Až na Vojtu. Kdyby nebylo jeho, tak tady teď nesedím v kuchyni a nepřemýšlím, co mám v mé situaci dělat. Někdy přemýšlím, že se vykašlu na Davida a všechny ostatní. Že prostě uteču. Našla jsem si k mému únosci takový hezký vztah, že bych mu to neudělala. Neměl to dělat, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem poznala, co je můj otec doopravdy. Jak mě má rád, že mi tohle dokázal udělat. Slyšela jsem to od Vojtěcha, když jsem brečela někde unesena.
To bylo na jeden den. Pak mi David řekl pravdu. A teď jsem, kde sem. Jsem na sebe tak strašně naštvaná, že jsem se do toho pletla. Chtěla jsem pomoc, ale místo toho jsem znova unesena. S pocitem, že bych mohla jít kdykoliv pryč, ale způsobila bych tolik problémů. A pak by bylo co? Už bych u kluků nemohla bydlet. Školu nemám dostudovanou a vlastně mě živí. Už jsem tam pak nebyla unesena, byla jsem tam dobrovolně. Měla jsem v plánu dodělat tu školu a..
,,Beth?" řekl Kamil a sedl si ke mně.
,,Co se stalo?"
Vypadá tak smutně.
,,Potřebuju s tebou mluvit. Ohledně Andyho."
,,Víš jak na tebe byl docela nepříjemnej asi, ne?"
,,Kamile co se stalo?" zeptala jsem se a kousla si do rohlíku, který jsem si připravila. Venku zahřmělo. Podívala jsem se z okna, na tak ošklivý počasí. Prší a z mých myšlenek mě před tím vyrušovaly hlasitý hromy.
,,Andy se bál o svého kamaráda. Neodepisoval mu dva dny."
,,A je v pohodě?"
,,Ten jeho kamarád... Je mrtvý." řekl a napil se z mé skleničky vody.
,,Jak se to stalo?!"
,,Někdo ho zavraždil."
,,Co že?"
,,Policie to vyšetřuje."
,,Chudák. Je mi to opravdu líto." řekla jsem smutně.
,,Odjel pryč."
,,A s Viktorem odjedete kdy?"
Podíval se na hodinky a pak na mě.
,,Je osm, nevím. Nemůžeme vás tu nechat.. Samotný."
,,Proč?"
,,Beth, teď to prosím neřeš. Zůstanu tady do zítra, jak už jsem říkal odpoledne. Mrzí mě to za Andyho. Bude se z toho dostávat dlouho."
,,Tak strašně mě to mrzí." řekla jsem.
,,Jo, to jo. Odešel pryč, takže teď nevím co s vámi. Nikdo by přijít neměl, ale to Martin minule taky ne."
,,To chápu, ale musí se projít. Přemýšlet."
,,Je to pro něj těžký, hodně."
,,Kdyby mi umřela Betty, tak bych se z toho asi nedostala."
Kývl hlavou.
,,Tak ho moc neštvi, z téhle situace je taky unavenej."
,,Jo, jasně. A Betty? Kam šla?"
,,Šla se osprchovat."
,,Kamile?"
,,Ano Beth?" řekl a podíval se mi do očí.
,,Chci vidět strašně moc Dominika. Tak strašně mi chybí a musím ho mít u sebe. Prosím."
,,Zítra, možná. Já nevím, musím se domluvit s Andym a nevím, jestli by tohle chtěl řešit."
,,Jo, to chápu. Nechci ho v tuhle chvíli zatěžovat."
Kývl.
,,A pozítří tady bude kdo?"
,,Nevím, jak to bude."
,,Dobře. Teď tohle nemusíme řešit."
,,Nevím, kdy Andy přijde. Jsem z toho strašně špatnej Beth. Nevím co mám dělat. Bojím se o něj." opřel si hlavu o ruku.
,,Chápu to. Půjdu si asi lehnout. Jsem strašně unavená." řekla jsem a pokusila se o úsměv.

Otevřela jsem oči a sedla si na postel. Potřebuji zjistit, kolik je. Promnula jsem si oči a chtěla vstát. Někdo rychle otevřel dveře. Ve dveří stál Kamil.
,,Beth, potřebuji s tebou mluvit. Tohle je důležitý."
Odhrnula jsem peřinu.
,,Změna plánu. Petr nepřijde, přijde někdo jiný. Teď by přišly tvoje otázky, tak se ti na ně budu snažit odpovědět. Je od Vojtěcha a je to jeho kamarád. Nevím, jak se k vám bude chovat, protože ho neznám."
,,Ne." řekla jsem nešťastně a plácla si přes čelo.
,,A jak se jmenuje?"
,,Já.. Nevím. Jsem nervózní z toho, že se Andy nevrátil. Vůbec nezvedá telefon. Dneska to musíte s tím... Neznámým zvládnout, jo?"
,,A Betty už to ví?"
,,Betty ještě spí. Za chvíli tady bude, takže se zvedni."
,,Bojím se." povzdechla jsem si.
,,Beth prostě to tady zvládnete." zvýšil hlas.
Nic jsem neříkala a zvedla se z postele.
,,Cítím se zmateně."
,,To já taky. Až přijde, tak já odejdu. Zjistím informace, co se děje s Vojtěchem a co se děje s Andym."
,,Jo, jasně." řekla jsem a vyšla z pokoje.
Kamil mě následoval.
,,Je to kamarád Vojty, tudíž bych tě poprosil, aby ses chovala aspoň malinko slušně. Nevím, jakej je. Vím, že Betty to říkat nemusím, ale u tebe se bojím."
,,Nemusíš se bát."
,,A chovej se trošku jak unesena, vím, že si tady už zvyklá na to, že si jdeš sama udělat jídlo, kafe... No znáš to."
,,Kamile tohle mi říkat nemusíš. Já tohle už znám."
,,Takže když přijdu, nebudeš mít žádnou modřinu?"
,,Pokud se nebude chovat jak ten debil Mates.."
,,Beth! Prosím."
Zasmála jsem se.
,,Byl to vtip."
,,A proč ten Petr nemůže? Těšila jsem se na něj."
,,Tohle teď nebudeme řešit. Je toho strašně moc."
,,Jo, tak dobře. A... Když budeš vědět něco ohledně Andyho..."
,,Tak nevím, jak ti dám vědět, ale dozvíš se to nějak, jo?"
,,Dobře." řekla jsem a sedla si na gauč.
Kamilovi někdo zavolal. Mobil odložil a šel ke dveřím. Všechno je na mě tak narychlo. Ještě před chvíli jsme se bavili s Andym a já pronesla tak blbou otázku ohledně Jakuba. Mám strach, co se s ním děje. Vždyť už tady nebudu mít nikoho. Nebudu volat s Dominikem a nebudu vědět, co se děje ohledně Vojtěcha.
Sakra, proč se děje tohle zrovna mně. Betty poklidně spí a neví, že se něco takového děje.
,,Čau." uslyšela jsem Kamila.
Pak jsem uslyšela pozdrav nazpátek od někoho, jehož hlas jsem v životě neslyšela.
Oba dva přišli do obýváku.
Vypadá, tak zvláštně. Na obličeji má tetování a vlasy má černé. Má na sobě černý Nike tepláky a k tomu Nike rozepínací mikinu.
Přišel ke mně blíž.
,,Já jsem Beth." řekla jsem.
,,Někdo se tě na něco ptal?" zeptal se a šel ke mně blíž. U toho si mě prohlížel. Mám na sobě Dominikovo tričko a pod tím jenom kalhotky. Takhle jsem spala a úplně jsem zapomněla, si nandat džíny. Nohy jsem radši dala k sobě. Vypadá arogantně a pořád na mě tak kouká.
,,Já už půjdu." řekl Kamil a podíval se na mě smutně.
Pozorovala jsem, jak odchází, ale pak jsem se podívala na toho.. Kluka? Nevím kolik mu tak může být. Nevypadá teda vůbec přátelsky.
,,Kde je ta druhá?" zeptal se konečně, po tak dlouhé době ticha.
,,Betty ještě spí."
,,Dopředu říkám, že mě to tady otravuje. Nechci tady být."
,,Já tady taky být nechci." řekla jsem naštvaně a podívala se mu do očí.
Přišel ke gauči a sedl si ke mně.
,,Jestli mi budeš stěžovat práci, tak mi věř, že dopadneš špatně."
,,Já se ti to tady nebudu snažit ztížit. Byla bych ráda, kdybys to taky nedělal."
,,Jak že se jmenuješ?"
,,Beth."
,,Fajn... Beth, drž hubu."
Dívala jsem se na něj udiveně. Dívám se do jeho modrých očí a on do mých.
,,Nemám rád blízký kontakt." řekl a zvedl se.
,,Neřekneš mi aspoň, jak se jmenuješ?"
Pousmál se na mě.
,,Chceš to vědět?" řekl a přestal se usmívat.
,,Jinak bych se neptala." zasmála jsem se.
,,Neřeknu ti to. Jaké jméno bys mi tipla?"
,,To já nevím. Ale není to pěkně fér. Ty moje jméno znáš a já tvoje ne."
,,Hodně věcí není fér. Třeba, že tady vůbec jsem. Nebo taky, že jsi tady ty."
Usmála jsem se.
Uslyšela jsem kroky. Betty jde, pro ni to bude překvapení.
Stalo se toho najednou tak strašně moc. Nestíhám chápat, co se děje. Když si ujasním tuto situaci... Ten Petr, z nějakého důvodu nemůže. Andy vůbec nezvedá telefony a nikdo neví, co s ním je. A my tady musíme být s nějakým neznámým klukem, který vypadá tak tajemně a divně..