Únos Beth- pokračování

59. kapitola

David se zvedl a odešel rychlým krokem z obýváku. Zvedla jsem se, abych šla s nim hledat Betty.
,,Sedni si!" řekl Patrik a podíval se na mě.
,,Třeba je jenom na záchodě, v koupelně."
,,David se podívá, nikam nechoď."
,,Klid! Sedám si a nikam nechodím."
,,Zůstaneš tady s Amy. Jdu pomoc Davidovi." řekl a zvedl se.
Kývla jsem hlavou a nic neříkala.
,,Myslíš, že utekla?" zeptala se mě Amy a podívala se na mě se strachem v očí.
,,Už jednou se o to snažila. Opravdu nevím."
,,Zůstaň tady, jdu poslouchat na chodbu, jak to vypadá."
Otevřela jsem pomalu dveře. Opravdu mám štěstí, že jsem v moderním baráku, kde dveře nevržou. Stála jsem a jenom čekala jestli něco nezaslechnu. Odešli hledat ven? Opravdu tu není?
,,Davide ty jsi o tomhle věděl?" slyšela jsem hlas. Sakra. Kdyby neoslovil, řekla bych, že to říkal David. Opravdu mají podobný i hlasy.
Jde to z nějakého pokoje. Hlavně nesmí zjistit, že poslouchám.
,,Ne, tohle fakt ne." z hlasu šla slyšet nervozita.
,,Kdo to tady vede? Kam jste mě to do prdele dostali!"
,,Patriku klid! Jsem vyděšený stejně jako ty, jasný?"
,,Ne, to ne. Nejsi. Vypadáš úplně v klidu. Proč tohle máte...?"
,,Klid, klid. Ticho, hlavně ne nahlas."
,,Tohle nejde já tady nemůžu být."
,,Počkej! Musím ti něco říct."
,,Davide co? Proč tady jsou ty holky unesený a proč jsem teď viděl to, co jsem vidět nikdy nechtěl! Proč tady jsou? Proč tady jsi ty?"
,,Říkal jsem ti, že kvůli penězům."
,,Asi nejsem tak zoufalej z penězi, abych dělal tohle."
,,Nemůžeme někam jít a v klidu si promluvit? Můžu ti prosím všechno vysvětlit?"
Uslyšela jsem otevření dveří. Rychle jsem vešla do obýváku a zavřela jsem. Sedla si vedle Amy a dělala, že nic.
Vyděšeně jsem seděla a z hluboká dýchala. Sakra, co se tady děje.
,,Co se děje?" zeptala se Amy.
,,Přesně na to bych se taky ráda zeptala."
Někdo rozrazil dveře. Patrik si naštvaně vzal tašku z obýváku a odešel do předsíně.
,,Asi nás tady Patrik nebude dál otravovat." promnula jsme si obličej.
Otočila jsem se a viděla, jak David jde rychlým krokem ke gauči.
,,Zkus se mě zeptat co se stalo Beth. Zkus si to!" řekl a dál pokračoval ke kuchyňské lince.
,,Nekřič po mně! Já jsem to tentokrát neposrala, jasný?"
,,Ale ani já! To ty debilové, kteří tady mají..."
,,Mají co?"
,,Řekl jsem ti, aby ses mě na nic neptala! Rozuměla jsi mi?"
,,Hele! Kdyby si sem toho Patrika nepřitáhl, tak se nic nestane! Teď jsme díky tobě v nebezpečí. Počkej, až půjde všechno prásknout na policii!"
,,Mohla bys být pro jednou ticho! Jdu zavolat Martinovi." řekl a odcházel.
,,Jakýmu? Proč? Kde je Betty a co viděla?!" stoupla jsem si mu do cesty.
,,Nerad bych ti ublížil, takže si běž třeba za Dominikem, za Kamilem. Je mi to jedno! Ale stoupnout si přede mě je odvaha. Vypadni pryč."
,,Jdu." řekla jsem a odcházela.
,,Počkej! Jdu s tebou. Nerad bych, abys nezamířila kam nemáš."
,,A proč to tak chceš, proč? Proč nemůžu nic vidět, vědět?"
,,Protože prostě ne!"
,,Jdu za Betty, kde je?"
,,Pojď, dovedu tě. Akorát nevím, jestli ti něco řekne." zabočil ke schodišti a šli jsme nahoru.
Až teď začínám pozorovat ty všechny obrazy. Zajímalo by mě, jakou můžou mít cenu.
,,Nevím u koho je větší šance. Jestli u tebe nebo u ní."
,,Tohle prostě nechceš vědět chápeš?"
,,Tak mi nic neříkej! Já tě nepřemlouvám." řekla jsem a kývla na pokoje, abych zjistila, v kterém Betty je.
,,Ten vlevo."
Kývla jsem a vstoupila dovnitř. Nešťastně jsem se podívala na Betty, která vypadala ještě hůř, než před tím. Sedí na posteli, nohy má u sebe a kouká do toho samého místa. Na sobě má černou volnou mikinu a tepláky. Mikina vypadá, že jí mohl půjčit Kamil. Musím jít na ni hodně pomalu.
,,Ahoj." usmála jsem se a sedla si k ní.
Nepozdravila. Podívala se na mě a stále mlčela.
,,Ať už jsi zažila nebo viděla cokoliv, jsem tu pro tebe. Můžeš mi říct cokoliv. Spolehni se na mě." řekla jsem a pohladila ji po rameni.
Nahlas polkla, lehla si a na hlavu si nasadila kapuci.
,,Strašně moc mě bolí, když se trápíš. Víc, než když se mi stalo cokoliv za posledních pár měsíců. Sakra Betty dala bych pro tebe všechno, i život."
Peřinou si zakryla obličej a otočila na druhou stranu.
,,Dobře, nechám tě." odešla jsem z pokoje.
Zařazeně jsem kouknula na Davida, který stál před dveřmi.
,,Co tady děláš? Posloucháš nebo co?"
,,Nechci, abys tady pátrala."
,,Takže teď budeš následovat každý můj krok?"
,,Nevím, asi jo!"
,,A co třeba mi radši říct, co se stalo?"
,,Ježíši ne! Ještě ses toho hodně nedozvěděla, musím ti to dávat po dávkách, jinak se složíš."
,,Dřív se asi složím z toho, že nevím nic!"
,,Už ses dozvěděla dost."
,,Davide já mám pocit, že jste tady všichni úplně na hlavu! Jak jste se takhle všichni mohli sejít. Jediný kdo je z vás asi normální je Patrik."
,,Před tím sis na něj stěžovala."
,,Musíme se hádat před pokojem Betty? Že nechce mluvit, neznamená, že je hluchá."
,,Tak se pojď hádat dolu!" řekl a ukázal na schody.
Seběhla jsem a David za mnou.
,,Ale já nemám na to se s tebou hádat. Opravdu ne!"
,,Co se tady děje?" zeptal se Dominik s vážnou tváři a sedl si na gauč.
,,Zeptej se tady kamaráda. Nemám odejít, abys mu to mohl říct v klidu?"
,,To ne, neřeknu nic i jemu."
,,Proč?" zeptal se Dominik a prohrábl si vlasy.
,,Protože to není nic důležitého!"
,,Jo? Opravdu není? Tvůj brácha, který o tom ani neví, právě teď viděl něco tak strašného, že odešel s tím, že mu to ani za ty peníze nestojí."
Dominik vyvalil oči a nazdvihl obočí.
,,Děláš si prdel?" řekl a promnul si obličej.
,,Ty jsi poslouchala?" díval se na mě David nenávistně. Sedla jsem si vedle Dominika.
,,Něco jsem zaslechla, no!"
,,Proč musíš všechno vědět, všechno vidět, všechno slyšet! Mohla by ses pro jednou přestat plést do věci, do kterých ti nic není?"
,,A tohle se mnou nesouvisí?"
,,Tohle ne!"
,,Ne, vůbec Davide! až tvůj brácha vás napráská, tak se budu těšit na každý víkend až tě navštívím ve vězení. Rovnou se stavím za Andym."
,,Pořád si mi neodpověděla na to, jak to souvisí s tebou!"
,,Davide přestaň po ni křičet." řekl a sáhl mi na stehno.
,,Já to jdu vyřešit." zakroutil hlavou a odešel.
Zůstala jsem tu sama s Dominikem. Začínám být nervózní, je mi po tom všem co se stalo tak nepříjemně.
,,Co se to tady zase děje?" povzdechl si a promnul si obličej.
Pokrčila jsem rameny.
V pokoji nastalo ticho. Nikdy se mi nestalo, že bych seděla vedle Dominika a oba bychom mlčeli. Vždy jsme si měli co říct a probírali jsme všechno možný.
,,Nemusíš mít strach Beth, David to nějak vyřeší."
,,Jasně, David to vyřeší jako vždycky."
,,Dělá co může. Jestli tady Patrik objevil co neměl, nemusí to souviset s Davidem."
,,Nic takovýho jsem neřekla. Akorát kdyby nepřišel, nic by neviděl."
,,Chápu, jak to myslíš."
,,Je hrozný co se tady pořád děje. Líp mi bylo když jsem tady byla první dny. Nemuselo se řešit nic takovýho."
,,Vždyť jsi byla každý den mlácená!"
,,Tohle mě tíži nějak víc. Bůh ví v čem tady všichni jedete."
,,Já už v ničem."
,,Jo?" podívala jsem se na něj vážně.

Ani nevím, jak se vám mám omluvit, za takovou dobu "čekání" na pokračování. Tuhle kapitolu už mám předepsanou, jak dlouho ani nepamatuju. Na psaní jsem se vůbec necítila, času bylo málo. Děkuju za stálou podporu, hlasování, komentování ❤️💞 Otázka, jestli to dopíšu, tak ano, ale nevím jak dlouho mi to bude trvat. Budu se však snažit! 🥰