Únos Beth- pokračování

50. kapitola

Otevřela jsem oči. Asi jsem usnula tou strašnou nudou. Položila jsem volnou ruku, která není svázána na hlavu, která mě strašně bolí. Do dveří někdo vešel. Stále nevidím, kdo to je. Snažím se rozkoukat.
,,Andy?!" zakřičela jsem, když jsem ho uviděla.
,,Beth. Pšt." řekl a dal prst k nosu.
,,Promiň. Jsi v pohodě?" zeptala jsem se a podívala se mu do očí. Pomalu jsem si sedla.
,,Je mi... Jakž takž dobře." řekl.
,,To jsem ráda."
,,Kdo tady všechno teď je?" zeptala jsem se.
,,Dominik ne, ani Nik."
,,Jak to, že odešel můj Dominik?"
,,Za chvíli ti vše vysvětlím."
,,A Nik?"
,,Nevím, měl jsem přijít já, tak jsem přišel. Teď jsem řekl, že ti to za chvíli vysvětlím." naštěstí se usmál.
,,Všichni jsme o tebe měli strašný strach." řekla jsem.
,,Začneme tím, že tě rozvážu."
Kývla jsem a on se ke mně sehnul. Má na sobě černou mikinu a tepláky. Vypadá, že je smutný a stále se vyrovnává s úmrtím kamaráda.
Pomalu uvolnil upevněný provaz a mně se ulevilo.
,,Takže jsme tady jenom tři?" zeptala jsem se a stoupla si.
,,Prosím." řekl a podíval se na mě ztrápeně.
,,Už mlčím." řekla jsem a otevřela dveře.
,,Je tu pár věcí o kterých spolu budeme mluvit."
,,Dobře." řekla jsem a vešla do obýváku.
Sedl si na gauč a já vedle něho.
,,Čím začnu. Asi tím, že ti na začátku řeknu, že se nebudeš vyptávat a uspokojíš se tím, co ti řeknu."
,,Aha?"
,,Beth nemám teď na nic takového náladu. Jestli mi to budeš přerušovat a ptát se, tak budu naštvaný a hodně."
,,Andy já nevím, co mi chceš říct. Začínám mít strach, tak prosím mluv."
,,Začnu tím, že tady není Betty. Odvezl si ji někam pryč Nik."
,,Ona tady není?"
,,Beth!"
,,Andy ale já to nedám bez otázek."
,,Prostě dáš. Jinak teď hned odejdu a neřeknu ti nic."
,,Dobře, mluv."
,,Chtěl to Vojtěch."
,,Ale proč to Nik udělal? Nemusel ho poslechnout, když je někde uvězněný."
Promnul si obličej a podíval se na mě naštvaně.
,,Je to jeho... Kamarád."
,,Není. Opravdu to tak není."
,,Beth mě tohle nebaví. Já to tady s tebou nechci řešit, prostě to přijmi. Betty je pryč."
,,A proč tady není Dominik?"
,,Jel řešit něco s těmi únosci."
,,Ještě něco?"
,,No... Víš jak ses tím strašným způsobem dozvěděla, že mám dítě?."
,,Jo, to bylo s tím mobilem?" usmála jsem se. ,,Co se děje? Vypadáš zaraženě."
,,Je tady se mnou."
,,Ona? Je tady s tebou? Proč?"
,,Protože ji mám v péči."
,,A před tím jsi neměl?"
,,Neměl."
,,Jasně. Na podrobnosti se neptám."
,,Neví, že se tady něco takového děje. Bude si myslet, že jsi tady dobrovolně."
,,To je mi jasný. Kolik jí je?"
,,Budou jí čtyři roky. Je strašně chytrá, a nerad bych, aby se o tomhle všem dozvěděla."
,,Neboj, v tom nebude problém, když jsme tady sami."
,,Děkuju Beth
,,Beth... Za chvíli budete pryč. Slibuju."
,,Mám strach o Betty. Bojím se, že se jí něco stane."
,,Nic se jí nestane, slibuju."
,,Je to moje nejlepší kamarádka. Mám strašný strach."
,,Ani nevíš, jak moc to chápu."
,,Vím, že zrovna ty to chápeš."
,,Zítra tady budeš mít veselo. Měli by přijít tvoji dva oblíbeny lidi."
,,Ne, to snad ne. Kdo?"
,,Mates s Martinem."
,,Tak zítřek mě bude hodně bolet. Ty tady nebudeš? Nebo Nik? Byl totiž docela fajn."
,,Ne, Nik tady nebude."
,,Takže je Betty s nim v bezpečí?"
,,Samozřejmě, že ano. Až tohle vše dořešíme, tak ti slibuju, že budeš volná."
,,Byla jsem unesena kvůli tomu, že nějaký váš kamarád Vojtěchovi něco dlužil. Když jsem tady byla s nim, tak mi to říkal. Takhle to celé začalo."
,,Začalo to tvým úžasným nápadem, který si vymyslela s Kamilem. Všichni tě chránili, aby se přesně nic takovýho nestalo a ty jsi tomu šla naproti."
,,Nebudeš mi to vyčítat, že ne?"
,,Už to nezměníme. Bojím se o svoji budoucnost. Pokud tohle nevyjde, tak jdu do vězení. A vím, že si za to můžu sám. Pokazím Isabelce celý život."
,,Tvoje žena nebo přítelkyně není dobrá matka, že?"
,,Drogově závislá."
,,To je strašný."
,,A její otec je vrah."
,,Měl jsi důvody Andy. Navíc tohle vyjde a do vězení nepůjdeš."
,,To není zaručený. Ale říkám, že ublížím všem, který se jenom pokusí něco udělat jí. Je to moje všechno."
,,Ochráníš ji, tomu věř."
,,Budeme tady celý den jenom spolu, takže bude klidnej.Zítra budeš mít pernější den, ale slibuju, že za pár dní budeš pryč. Dělej... Že jsi tady jako doma."
,,Sama nevím, kde je můj domov."
,,Jsi zmatená po tom, co se stalo ohledně tvé rodiny, je to normální."
,,Strašně mi chybí někteří lidi, některý chvíle, na který nezapomenu. Praha mi tak strašně chybí. Ten únos mi změnil celý život."
,,Uvědomila sis, čeho byl tvůj otec schopnej."
,,Mrzí mě, co se stalo Davidovi."
,,Na tohle nemysli, vůbec se tím netrap. Za tohle nemůžeš."
,,Děkuju. Neříkal nic Dominik, když odcházel?" odbočila jsem.
Když o tom mluvím, cítím strašnou bolest. Snažím se nad tím nepřemýšlet a nemluvit o tom.
,,Že tě mám moc pozdravovat, a že tě miluje." usmál se.
,,Taky ho strašně miluju."
,,Beth omlouvám se za ten první den, co jsem ti dělal. Vlastně jsem tě vydíral. Říkal jsem ti, že pokud se se mnou vyspíš, tak tě pustím. Bylo to ode mě strašně hnusný."
,,Proč jsi to udělal?"
,,Protože... Chceš to slyšet upřímně nebo se to snažit vysvětlit jinak."
,,Buď upřímný."
,,Byl jsem nadrženej a chtěl jsem tě někde ohnout."
Zasmála jsem se.
,,Tak to jsi řekl krásně."
,,Byl jsem ve velkým stresu, tak jsem to zkoušel."
,,Ale pak ses zachoval nejlíp jak jsi mohl. Měla jsem pocit, že je tady někdo pro mě. I když někdy vyjadřuješ to, jak mě máš rád po svým." usmála jsem se.
,,David ti někdy ublížil? Uhodil tě?"
,,Tak první tři dny skoro pořád. Byla jsem naštvaná, že je kolem tolik tajemství a nechce mi nic říct."
,,A pak jsi slyšela pravdu."
,,Nikdy jsem nebrečela víc. Pak jsem začala chápat, proč mi to neřekl. Pomalu jsem si vše uvědomila. Byla jsem asi tři dny doma a pak šla na nějakou akci s Jakubem a Dominikem. V tu dobu už mi napsala Betty."
,,Když mi umřel ten kamarád, přemýšlel jsem nad tebou a začínám tě chápat. To, co ses snažila udělat. Chtěla ses pro ni objevovat. Co jsem tady pak slyšel, tak jsi ji jenom stále bránila. Jsi úžasná kamarádka Beth, za tohle tě strašně moc cením."
,,Mrzí mě to s tvým kamarádem."
,,Lidí si začneš vážit až v tehdy, kdy je ztratíš. Že ti každý den přišlo normální chodit s Betty ven? Vidět se ve škole, chodit k sobě na návštěvy. Když se ji něco stalo, začala sis uvědomovat, jak ty dny, který byly pro tebe normální, byly dokonalý. Začala jsi litovat, že sis neužívala každou sekundu s ní." řekl a slzy se mu nahrnuly do očí.
,,Chceš o tom mluvit?" zeptala jsem se a šla k němu blíž. Chytla jsem ho za ruku a podívala se mu do těch utrápených skleněných očí.
,,Nevěřím tomu, že to byla sebevražda, prostě nebyla." řekl a vytekla mu slza.
Ruku jsem mu zmáčkla více.
,,Našli tam dopis na rozloučenou. Nebyl to jeho rukopis. Znám ho už od základky a takhle nikdy nepsal." řekl a vytekla mu další slza, tentokrát z pravého oka.
,,Myslíš si, že to neudělal."
,,Ne, byl šťastnej. To, co tam psal, nedávalo absolutní smysl."
,,Takže si myslíš, že ho někdo zabil a nastražil to tak, aby to vypadalo jako sebevražda."
,,Přesně tak. A policie se tím nechce zabývat. Chtějí to nechat takhle. Nevěří mi, že to takhle nebylo. A tím jsem si já jistej."
Opřela jsem se o sedačku a lítostně se na něj podívala.
,,Beth... Je tady ještě jedna věc kterou nevíš."
,,Co se děje?"
,,Neodpustíš mi to."

Co myslíte, že jí chce říct🫣?

Jinak se omlouvám za aktivitu, byla jsem na dovolený a čas skoro neměla. Užívejte léto 🥰