Únos Beth- pokračování

37. kapitola

Andy odešel pryč. Vím, že za chvíli tady David nebude, a že to uteče strašně moc rychle. Ta představa bolí, ale musím žít přítomností.
,,Jo Beth, úplně jsem na něco zapomněl." řekl a zvedl se.
,,Co?" zeptala jsem se a dívala se, jak jde k nějaké tašce.
Vytáhl mikinu a dvě trička.
,,Tohle ti posílá Dominik. Říkal, že mikinu měl na sobě třikrát."
,,Jo, super." řekla jsem s radostí a vzala si to do ruky.
,,Strašně moc mi chybí."
,,Já vím. Kdyby přijel, bylo by pro tebe těžší se pak loučit?"
,,Hodně by to bolelo."
,,Nevím, jestli je dobrý nápad, aby přijel."
,,Já sama nevím. Strašně moc ho chci vidět, ale zároveň už bych asi nepřežila, kdyby musel odejít a já bych věděla, co mě tady bude bez něj čekat. Že tady zase budu žít se strachem, co bude následovat další den. Nebudu mít nikoho, kdo mě obejme, když bude vše v prdeli." dořekla jsem a měla slzy na kraji.
,,Máš...Tady Andyho."
,,Ale já chci tady aspoň tebe, nebo třeba Jakuba. Prosím. Nejde to nějak?"
,,Když tady bude Martin, tak ne."
,,Ale.. On nemůže znát třeba Vikora."
,,No riskovat nebudeme. Beth znova fakt už ne. Andy tady pro tebe bude vždycky."
,,Ne, ty nevíš jak to tady funguje! Když ho potřebuju a někdo mi ubližuje, tak on musí mít kamennou tvář a držet hubu. Nemám tady žádný zastání. A jednou za den za mnou přijde a zeptá se, jestli je všechno dobrý a ještě musíme šeptat a rozhovor maximálně na pět minut, protože jinak to nejde!"
,,On za to nemůže."
,,Tak neříkej, že tady je pro mě vždycky."
,,Dobře, promiň. Vím, že to máš těžký."
Andy přišel a sedl si k nám.
,,Všechno v pohodě? Před chvíli ses smála a teď se to z minutu na minutu změnilo."
,,Až budu ležet s Dominikem v jedné posteli a budu moc chodit ven, tak se mě můžeš zeptat, jestli je všechno v pohodě. To ti i ráda odpovím. Jasně, že teď nejsem." řekla jsem naštvaně.
Povzdechl si.
,,Promiň, že jsme tě namočili do téhle situace."
,,Můžu si za to ale docela sama."
,,To neříkej. Kdybychom nezabíjeli a nemlátili lidi, tak tady nejsi."
,,Kdybych zabila Vojtěcha, tak bude klid."
Usmála jsem se nad tím.
,,Nejsme ve filmu." řekl David a tvářil se u toho vážně.
,,Víš, jak bych se cítila? Tak.. Volně."
,,Beth nikdo ho zabíjet nebude. Bohužel to nepůjde."
,,Co vůbec ten kamarád nebo co to bylo?"
,,No pro nás nic zajímavého."
,,Je v tom nějaké ale?"
,,Ano, je. Nemá dva prsty."
Zasmála jsem se.
,,A co ten Dominik, co šel řešit?" zeptala jsem se.
,,Jde zkusit to vyřídit s těmi chlapy."
,,Ať mu neublíží hlavně."
,,Neboj se Beth."
,,Pane bože. Co to má Jakub za bratrance."
,,To..Nevím."
,,A co vůbec Kamil a jeho holka? Nebo nějaký nový drby?"
,,Už spolu nejsou. A upřímně od té doby, co jsi pryč, se neřeší nic jiného. Je tam takový strašný ticho.. Dominik přestal cvičit a každý den sní hranolky kyblíkem."
,,Chudák. Moje láska se kvůli mě takhle trápí." řekla jsem smutně.
,,Můžu se ještě zeptat? Nechcete mi říct všechno, co musím vědět. Mám strach co přijde za nové informace."
,,No... To s tím, když ti říkal Vojta, že mu nějaký tvůj kamarád něco dluží, tak je to Jakub. A peníze to nejsou."
,,Tak.. Co mu dluží?"
,,V minulosti, se mezi nimi něco stalo."
,,Pane bože. Proč máte všichni tolik tajemství o kterých já nevím?"
,,Protože je někdy lepší o něčem nevědět."
,,Řeknete mi, co se stalo mezi nimi v minulosti, prosím. Je to pro mě důležitý."
,,Ne, tolik ti toho říct nesmíme."
,,A co když tenhle plán nevyjde? Co budeme dělat?"
,,Musí to vyjít."
,,Ale když ne? Zůstanu tady navždy? Vojtu pak pustí, protože jim dá co chce a co já? Už sem nebudeš moc jezdit, nikdy neuvidím Dominika a možná ani nepřežiju."
,,Tak když příště řeknu, ať něco necháš být, tak se do toho nemontuj. Asi jsem si jen tak nevymyslel ze srandy, že to je pro tebe nebezpečný!"
,,Davide ty to nechápeš! Když bys zjistil, že Martina někdo vězní, a že ho můžou zabít, tak bys čekal, až s tím někdo začne něco dělat nebo by ses snažil něco vymyslet?"
,,V téhle situaci by nikdo neměl na nikoho nic házet. Přestaňte." řekl Andy.
,,Já z vás tří to mám nejhorší ale."
,,Jo? Nám dvěma každou chvíli hrozí vězení! řekl David tak chladně a díval se na mě naštvaně.
,,Já jsem tady unesená."
,,Prosím, přestaňte se hádat, je to strašný."
,,Prostě mě štve, že mi nic nechcete říct." řekla jsem už v klidu a zvedla se.
Odešla jsem do kuchyně pro sklenici vody.
,,Časem se to dozvíš." slyšela jsem v dálce Davida.
Povzdechla jsem si a vyndala si skleničku. Jako kdybych tuhle větu už někdy slyšela.
Nalila jsem si vodu, vypila půlku a zbytek si nesla zpátky do obýváku.
,,Davide...Je úplně jedno, jestli mi vše řekneš dneska nebo až za týden."
,,Jo, je to jedno." řekl a pak mlčel.
Nevím, jestli dělá, že to nepochopil nebo to myslí vážně.
Mávla jsem nad tím rukou.
,,Co ten Dominik?" zeptala jsem se, abych přerušila ticho.
,,My nevíme, snaží se to nějak vyřešit, to už ale víš."
,,A zítra mě bude hlídat kdo?" podívala jsem se na Andyho.
,,Nevím, jestli Martin nebo někdo jiný."
,,Kdo by mohl být ten jiný?"
,,Já nevím, ono moc lidí Vojta nemá."
,,Tak hlavně ať je ten člověk v pohodě."
,,Zítra už se budou hlídat dvě."
,,Prosím to ne." promnula jsem si oči.
,,Pokud tady nebude Martin, tak to bude v pohodě, ale já fakt zítra nemůžu."
,,No, tak ať už to Dominik konečně vyřeší, protože mě to tady nebaví."
,,A už umíš ty pravidla?" zasmál se David.
,,No umím je už." usmála jsem se.
,,Trvalo ti to prý dlouho."
,,Já jsem se je učit nechtěla."
,,Tak.. Pro tvoje vlastní dobro buď hodná."
,,Ani nevíš, jak jsem se držela, abych neřekla něco co nechci."
,,To se divím, že si to neřekla, jak tě znám." řekl David a vzal si do ruky moji vodu.
Celou ji vypil a položil ji na stůl.
,,Kde to vůbec sem?"
,,V lese. Cesta byla strašná. To myslím vážně. A je tady.."
,,Ticho slyšeli jste to?" přerušila jsem ho.
,,Co?" zeptal se Andy a chvíli bylo ticho.
,,Někdo odemykal."
,,To je blbost Beth." řekl Andy a poslouchal dál.
,,To je něco podobného, jak si to slyšela v noci s Kubou."
,,Drž hubu." řekla jsem.
Uslyšela jsem znova ten zvuk. Opravdu někdo odemyká.
Andy se rychle zvedl.
,,Dělej Davide musíš jít se mnou! A drž hubu. Ty tady zůstaň na místě, jasný?"
Odešli někam pryč. Netuším kam ho vede, ale jsem pěkně vyděšena.
Martin vešel do obýváku a já se na něj podívala.
,,Kde je Andreas?"
,,Já nevím kam šel." pokrčila jsem rameny.
Přišel ke mně blíž.
Podívala jsem se na něj a snažila se neuhýbat očima.
,,Řekni mi co tady tajíte?"
,,Co bychom asi měli tajit." zasmála jsem se.
Muselo z toho jít slyšet, jak strašně moc jsem nervózní.
Nevím co mám dělat, upřeně na mě kouká a já nevím co mám říkat. Nebo být spíš ticho, a nebo mám něco říct, snažit se mu to vymluvit.

Myslíte, že Martin se všechno dozví?