Únos Beth- pokračování

56. kapitola

,,No... Nevím. Beth úplně se o tom nechci bavit."
,,Souvisí to se mnou nebo s holkami?"
,,Ne, to asi ne."
,,Tak mi to řekni."
,,To stačilo. Nemůžeme si tady hrát na kamarády."
,,To po tobě ani nechci." usmála jsem se.
,,Nebudu se svěřovat unesený holce."
,,Už si s tím začal." zasmála jsem se.
,,Odkud vůbec si?" snažil se změnit téma.
,,Jsem z Prahy. Teda byla."
,,Byla si už jednou unesena, viď?"
Tahle otázka mě zarazila. Nemůžu hlavně nic prozradit. Netuším, co vše mu kdo řekl.
,,Jo, byla."
,,Ale prý se tam k tobě nechovali tak strašně, ne?"
,,Bylo to lepší než tady."
,,Proč tě unesli?"
,,To.. Nevím."
,,Vím, že to bylo spojený s tvoji rodinou. Vojtěch mi to někdy říkal, ale byl jsem tak zhulenej, že si to moc nepamatuju."
,,Zkusila jsem tak dvakrát trávu."
,,Fakt? No Beth, ani ti nebylo 18!" zasmál se.
,,Já vím, měla jsem takový svoje období. Kdy jsem dělala věci, který bych neměla."
,,Když mě nebudeš štvát, pozvu tě někdy na brko." mrknul na mě.
,,Vytočíš se rychle, je to těžký." zasmála jsem se.
,,Odkud si ty?"
,,Brno."
,,Taky ses dostal docela do sraček. Asi děláš dost věcí z donucení, viď?"
,,Nikdy nebyl můj sen, sedět někde s unesenýma holkama."
,,Taky nebyl můj sen, být dvakrát po sobě unesena."
,,Já vím."
,,Sorry za to, že jsem na tebe pořád zlej. A omlouvám se i za Betty."
,,Co že?! Ty se mi omlouváš!" zasmála jsem se.
,,Nedělej z toho takhle velkou věc."
,,Ale jo, je to velká věc."
,,Před Davidem budeme dělat, že jsme se takhle přátelsky nebavili, jasný?"
,,Je mi to jasný Niku."
,,Tak teď už běž, někdy zase pokecáme." usmál se a kývl směr dveře, že mám jít.
Zvedla jsem se a šla jsem ke dveřím.
,,Beth počkej."
Otočila jsem se.
,,Jsem přede všema zlej únosce, ne kamarád, jo? Ne, že si budeš dělat co chceš. Ale tak to bys dělala tak či tak."
,,Jasně."
Usmála jsem se a šla zpátky do obýváku.
,,Čau." řekla jsem a sedla si vedle Davida.
,,Dostávala si přednášku o tom jak se máš chovat?"
,,Skoro. Až Nik odejde, všechno ti řeknu."
,,Tak to jsem zvědavej, co z tebe vypadne."
,,Betty přijde ti pak Kamil, jo?" řekl David a pohladil ji po ramenech.
,,Jakej Kamil?" vešel Nik do pokoje.
Zarazila jsem se a radši otočila hlavu, aby neuviděl můj zaražený pohled. Když tak vidím Davida, tak si myslím, že Nikovi je jasný, že něco tajíme.
,,Přijde aby nám pomohl. S holkama.. Přece jenom jsou tři."
Davide sakra, lhát ti nejde.
,,Jo?" zeptal se a projel si ho pohledem.
,,Ví o tom Vojtěch?"
,,Ne, to ne. Ale Kamil nic neřekne, je to opravdu můj dobrý kamarád."
,,Davide... Je mi to úplně u prdele, nemusíš mi lhát. Klidně si sem příveď svoji matku. Je mi to jedno, jasný?"
,,Jo.." usmál se.
Podívala jsem se na Davida pohledem, který ukazoval, že to tentokrát pokazil on.
,,Našel si ten zlatý prsten?" zeptal se.
,,Ne, nenašel. Úplně jsem na to zapomněl. Dneska bych chtěl prohledat všem věci."
,,Jako i mně jo?" zeptal se David.
,,Řekl jsem všem." řekl nepříjemně.
,,Jak myslíš." pokrčil rameny.
,,Davide doufám, že nezjistím, že ho máš u sebe ty."
,,Klidně mi prohledej věci."
,,Udělám to hned teď." řekl a vzal do ruky Davidův batoh, který ležel u dveří do chodby. Začínám mít strach, co tam najde. Známe Davida a jeho milion tajností.
Rozepnul ho a celý ho vysypal na zem.
Už vidím věci, který nechci vidět. Pistole a nůž, který byly zakryty v tričku vypadly na zem.
,,Mám se bát?" zeptal se Nik a otočil batoh nazpátek.
,,Není ti nic do toho, co já mám v batohu."
,,Dobře, je mi to jedno." řekl a vše uklidil.
Prohledal ještě malý kapsy.
,,Nic."
,,Jdu se podívat do vašich pokojů."
,,Niku musel si to někde ztratit." povzdechla jsem si.
,,Pokud máte všichni čistý svědomí, může vám to být jedno."
,,Jenom, že to je zbytečný."
,,Jdu nejdřív k Betty." řekl a odešel.
,,Davide?" zeptala jsem se.
,,Co?"
,,Vážně se mě ptáš, co?"
,,Řekneš mi o co jde?"
,,Davide jsi úplně blbej? Asi myslím tu pistoli a nůž, ne?"
,,Mohla bys prosím přestat řvát? Už teď si musí říkat, že něco tajíme." zašeptal.
,,A kvůli komu si to asi myslí?"
,,Fajn, kvůli mně. Tak to ještě neposer ty."
,,Tak mi to vysvětli."
,,A co chceš sakra vysvětlovat? Pro moji ochranu, to mám u sebe!"
,,Normální člověk sebou v batohu netahá pistol."
,,Chápeš, že my nejsme normální lidi? Víš kolik věcí se točí kvůli naši minulosti, která zasahuje až do teď?"
,,Ne nevím! Protože mi nic neříkáš. Jsem moc ráda, že spolu máme tak hezký vztah. Bereš mě jenom jako unesenou holku."
,,To není pravda."
,,Beth?! Děláš si ze mě prdel?" vešel do obýváku Nik.
,,Co je?"
,,Jo tak ty nevíš? Proč si to sakra měla v šuplíku?" ukázal prstýnek.
,,Co? To nemůže být pravda! Já jsem tam nic nedala."
,,Objevil se tam sám?"
,,Niku já nevím! Já to opravdu neudělala."
,,Beth.. Nech toho." řekl už více v klidu.
,,Poslouchej mě.. přísahám, že jsem to neudělala já. K čemu by mi to bylo?"
,,Já nevím!"
,,Amy? Betty?" zeptala jsem se.
,,Beth, nedala jsem ti ho tam. Neudělala bych to." řekla Amy.
Betty se na mě koukala a nic neříkala. Ani jsem od ní žádnou reakci nečekala.
,,Přestaň tady hrát tohle divadlo. Nesváděj na ostatní vinu."
,,Niku! Musíš mi věřit."
,,Nevěřím nikomu. Ani tobě Beth. Našel se u tebe. Navíc ty ses vždy tak nepřirozeně obhajovala. Myslel jsem si, že ho máš u sebe."
,,Nevím co na to mám říct. Kdybych to udělala, omluvím se. Teď nemám důvod."
,,Budeš mi lhát do očí?"
,,Nelžu!"
,,Beth!" šel ke mně blíž a zrychleně dýchal.
,,Niku.. Já to opravdu nebyla. Já nevím co ti mám sakra říct."
,,Říct mi pravdu."
Povzdechla jsem si a koukala se mu do očí.
,,Vypadni. Teď hned." 
,,Dobře." řekla jsem a zvedla se.
Nechápu co se děje. Nemůžu uvěřit, že to na mě někdo nastražil. Musí to tak být, nic jsem nevzala a tím jsem si jistá.

,,Beth, už tu ležíš asi hodinu a půl sama." řekla Amy a sedla si vedle mě.
,,Nechci tam jít. Nevím co mám dělat, neudělala jsem to." řekla jsem a sedla si taky.
,,Povídali jsme si s Nikem a byl docela fajn." povzdechla jsem si.
,,Teď si myslí, že jsem vzala něco, co jsem nevzala. Že kradu, že lžu."
,,Myslíš, že to vzala Betty?"
,,Betty? Neudělala by to."
,,Mohla zazmatkovat, dát ti ho tam."
,,Ne, proč by ho brala? Věřím ji, nic takovýho by neudělala."
,,Stejně se jednou zjistí, kdo to opravdu byl."
,,Podle mě nezjistí... Prostě to bude na mě, a nic s tím neudělám."
,,Chápu tě."
,,Chceš si promluvit o tom všem? Co se ti stalo, jak tě unesli."
,,Můžeme." povzdechla si.
,,Začalo to tak nevinně. Jela jsem za kamarádkou vlakem do Německa. Přestěhovala se tam, takže jsem ji chtěla udělat radost. Vůbec o tom nevěděla, nikdo o tom nevěděl. V rodině jsem měla nějaké problémy, takže jsem jim ani neřekla, že někam odjíždím. Nezajímali se o mě, ani o to, co dělám. Táta byl věčně pryč a mamka jela na drogách. Cesta se zdála být v klidu, nastoupila jsem kam měla a vyrazila. Vystoupila jsem a podle map jsem se snažila najít, kde kamarádka přímo bydlí. Ztratila jsem se. Bylo asi kolem pátý hodiny a procent jsem měla málo. Kamarádce jsem volala, aby mě nasměrovala, ale ta to nezvedala. Mezitím se mi vybil mobil, takže jsem byla úplně v háji. Dostala jsem se do strašný situace. Snažila jsem se ptát lidí, aby mě mohli nasměrovat, ale moc mi to nešlo, protože Německy neumím. Setmělo se, a pak to přišlo. Na ulici skoro nikdo, zašla jsem někam, kde byly ulice prázdné. Někdo mě chytl zezadu, strčil do auta, a dál jsem si nic nepamatovala."
Naskočila mi až husí kůže.
,,Co po tobě chtějí?"
,,Já nevím! Nic mi neřekli, nechtějí. Netuším proč tam jsem, z jakého důvodu."
,,Jak dlouho už tam trpíš?"
,,Nevím, měsíc. Nemám pojem o čase. Jsem někde ve sklepě, skoro pořád ve tmě, v zimě."
,,Uvědomuju si, že já se mám ještě dobře."
Kývla.
,,Co se stalo, když tam přišla Betty?"
,,Znásilnili ji, mlátili. Hodně ji ubližovali. Strašně dlouho trpěla."
,,Do prdele." promnula jsem si oči.
,,Ubližují takhle i tobě, viď?"
,,Jo." řekla a utřela si slzy.
,,Beth já nevím co mám dělat. Nevím, jestli mě policie hledá, nevím, jestli to někdo řeší, jestli se vůbec dostanu domu." rozbrečela se.
Obejmula jsem ji pevně.
,,Pokusíme se dostat odsud i tebe. Akorát potřebujeme zjistit, proč tam jsi. Co po tobě chtějí."
,,Prosím! Stačí mi jenom, když budu tady. Nemusím se vrátit domu."
,,Kolik jim tak je?" pomalu jsem ji pustila.
,,Nevím. Tak od 20 do 30. Tak nějak, moc to nepoznám. Myslíš, že to může souviset s vašim únosem?"
,,Já... Nevím. Každopádně jsem tady pro tebe. Budu se ti snažit pomoc."
,,Díky Beth."
Zvedla jsem se.
,,Jdu se podívat do obýváku, jdeš se mnou?"
,,Nevadí, že tady zůstanu?"
,,Jasně, že ne." řekla jsem a odešla.
,,Čau. Je tady pořád Nik?"řekla jsem a vešla.
Na gauči seděl David a...
Nějaký neznámý chlap? Absolutně nevím, kdo to je.
Zaraženě jsem stála, prohlížela jsem ho.
,,Beth nebo Betty?" zeptal se. Úplně bez úsměvu. Připadá mi strašně studený. Divá se tak nesympaticky a chladně.
,,Neslyšela si mě?"
,,Slyšela. Jsem Beth."
,,Ta problémovější?"
,,To bych neřekla, ale asi si to spousta lidí myslí."
,,A kdo jsi ty?"
,,Prosím?" zvedl se.
Nejistě jsem se podívala na Davida.
,,Jak jako "kdo jsi ty". Co to je za otázku?"
,,Úplně normální. Proč jsi tady?" řekla jsem a udělala krok dozadu.
,,Nemyslíš si, že ti do toho nic není? Chceš vysvětlit jaký postavení tady máš?"
,,Ne, to je dobrý. Jdu k sobě."
,,A to ti dovolil kdo?"
,,Vadí ti to? Klidně budu tady."
,,Připadá ti, že mám zájem o to, se s tebou bavit kamarádsky?"
,,To bych úplně neřekla."
Dívala jsem se na Davida, který mi pohledem říkal, ať jsem ticho. Zakroutil s vyvalenými oči hlavou a pak očima uhnul.

Kdo si myslíte, že to je? A co si myslíte o tom prstýnku, jak to bylo?