Únos Beth- pokračování

48. kapitola

,,Myslíš si, že utekla?" zeptala jsem se a rychle se zvedla.
,,Já...Upřímně nevím." řekl Nik a rychle odešel z obýváku.
,,Mám ti nějak pomoc?" zakřičela jsem, aby mě slyšel.
V tu chvíli se vrátil do pokoje.
,,Beth, opovaž se. Budeš tady sedět na místě a ani se nehneš. Ještě jsem neprohledal všechno, někde tady musí být."
,,Dobře, ale mám o ni strach."
,,Tak si ses s ní neměla hádat!" řekl a znova rychle odešel. Podívala jsem se na Dominika.
,,Můžu za to já. Před tím jsem se s ní pohádala. Co když teď utekla?"
,,Ne! To v žádným případě nesmí. Teda... Neboj, podle mě je někde tady."
,,Domí, já mám o ni strach."
,,Beth. Nesmíš mi říkat Dominik. Představil jsem se mu pod Tomášem. Nemůže zjistit, že se jmenuji Dominik. Když bude říkat Vojtěchovi, kdo přišel, řekne, že nějaký Tomáš a nikdo se nic nedozví."
,,Tomáš... To je pěkně blbý jméno."
,,Na tom nezáleží, nikdo se nesmí dozvědět, že se známe. Až se dořeší, kde je Betty, chovej se ke mně jinak, než teď. Hlavně mi neříkej Dominiku."
,,Mám ti říkat Tomáši?" usmála jsem se.
,,Bude lepší, když mě moc nebudeš oslovovat, ale budiž."
,,Co vůbec Vojtěch, jak to vypadá?"
,,Teď ta situace vypadá moc dobře. Vojtěch je unesen těmi chlapy, protože jim dluží strašně moc peněz a informace o něm. Vojtěch peníze nemá, takže jsme domluveni, že za něj vše zaplatíme. Když vše zaplatíme, tak Vojtu pustí za podmínky, že on pustí vás." zašeptal.
,,A pak to bude jak?"
,,Budeme dělat, že se ani jeden únos nestal a necháme to být."
,,Dominiku Betty je pohřešovaná. Vím, že já jsem rodinu ztratila, ale ona ji má. Přijede domu, zazvoní a bude dělat, že nic?"
,,Beth! Nezvyšuj na mě hlas a rozhodně mi neříkej Dominiku. Před minutou jsem ti něco řekl."
,,Dobře, omlouvám se. Teď mi řekni řešení."
,,Je dost času na to, abychom tohle vymysleli."
,,Za jak dlouho dáte ty peníze dohromady?" zeptala jsem se a položila mu ruku na stehno.
,,Já... Upřímně nevím, je to strašně moc."
,,Řekneš mi pravdu, když se zeptám, kolik máte?"
Do obýváku vstoupil Nik. Dala jsem rychle ruku ze stehna pryč. Myslím, že si ničeho nevšiml.
,,Není ve sklepě, ani v žádným jiným pokoji."
,,Do prdele. Neutekla?!" zakřičel Dominik a rychle se zvednul.
,,Teď je to asi ta největší pravděpodobnost." řekl a podíval se na mě vážně.
,,Co si jí řekla tak strašného?!" zakřičel na mě Nik.
,,Nic! Tak hrozný to nebylo. Nebyl důvod proč utéct. Moc dobře ví, že by byla proti sobě!"
,,Prosím?" zeptal se a šel ke mně blíž.
,,Jak sama proti sobě, jak si to myslela?"
,,Myslela jsem to tak, že byste ji stejně chytili. A kde jsme? U nějakého pitomého lesa, kde nikdo nechodí a poblíž nic není? Proč by to dělala."
,,To bylo naposledy, co si na mě zvýšila hlas! Jdu hledat na zahradu a ven. Tomáši... Prosím postarej se o ni. Kdyby tě nějak srala, tak jí dej pouta, nebo ji přivázej k posteli. Moc si tady ty pokoje neprohlížej, a ať ani Beth nikam nechodí. Děkuju." řekl a otočil se.
Za sebou zavřel dveře a šel do předsíně.
,,Já se strašně bojím o Betty." řekla jsem smutně.
,,Proč jste se pohádali?"
,,Protože... Až jednou tohle skončí, Betty pojede do Prahy a já zůstanu tady. Začala mě přemlouvat, abych ji nenechala samotnou v Praze. Řekla jsem jí, že tu chci zůstat. Ona se urazila a odešla."
,,Musí tě pochopit, v Praze se nemáš kam vrátit."
,,Přesně to jsem se jí snažila vysvětlit."
,,Beth... Neřeš teď tohle. Jsme tady spolu sami... Jsi tak strašně moc napjatá." řekl a sáhl mi na stehno.
,,Co když, Nik přijde?" podívala jsem se na něho a pomalu si na něj sedla.
,,Taky se s tebou nechci vyspat." usmál se a pohladil mě po tváři.
Sklonila jsem se k němu a políbila ho.
Začali jsme se líbat. Po dlouhé době cítím, tak krásný pocit. Když se jeho rty dotýkají těch mých a navzájem si vyměňujeme sliny. Už nikdy nechci, aby odešel. Cítím se tady, tak bezpečně. Mám zavřený oči a představuji si, že jsme doma. Že jsme právě teď dokoukali film a začali se líbat. Vzpomněla jsem si na náš začátek vztahu, kdy to ještě nikdo nevěděl. V koupelně na podlaze, bylo naše oblíbeny místo. Vždy jsme se báli, že někdo bude potřebovat na záchod.
,,Beth, počkej. Tohle musím zvednout." řekl a jemně mi strčil do ruky.
Při tak krásném zážitku, jsem ani nevnímala, že mu zvonil mobil.
Vzal do ruky telefon, který ležel vedle něho a zvedl ho. Nedal si ho k uchu, ale nahlas.
,,Ahoj Kamile." řekl.
,,Neruším tě?"
,,Ne. Nebo jakoby... Malinko ano."
,,Co se děje? Něco s tím klukem?"
,,Ne, ne. On je teď pryč, ale to je na dlouhý vyprávění."
,,On vás tam nechal s Beth a Betty samotný?"
,,No... Betty asi tak malinko utekla. Nebo nevíme."
,,Betty utekla? Jako proč? Vždyť..."
,,Kamile to nemusíme řešit teď."
,,Mám o ni strach. Proč by utíkala?"
,,Pohádala se s Beth. Mohli bychom přejít k tomu, proč si mi volal?"
,,Jo, můžeme. Jde o Andyho. Pořád nezvedá mobil, a to ani Davidovi. Vůbec nevíme, kde ho hledat. Ani co s nim je."
,,To mě strašně mrzí."
,,Říkám to hlavně pro Beth, měla o něj docela strach a chtěla nějak informovat. Každopádně nebudu vás rušit. Dej mi vědět, až Betty najdete. Ahoj."
,,Napíšu nebo zavolám. Čau."
Podívala jsem se na něho.
,,Co když si Andy něco udělal?"
,,Udělala sis k němu hezký vztah, že?"
,,Docela jo. I když jsme se poslední dobou docela hádali."
,,Řekni, že ti tady nikdo moc neubližuje. Koukám zrovna na tvoji tvář. To ti někdo vrazil pěstí?"
Zasmála jsem se.
,,To je vzpomínka na Matese. Byl fakt strašnej. Nosil pořád takový sluneční brýle a byl strašně arogantní. Pěstí to nebylo. Viděli jsme se asi deset minut a dostala jsem asi pět facek do jednoho místa."
,,Muselo to strašně moc bolet lásko." řekl a pohladil mi tvář.
,,Šlo to vydržet." usmála jsem se.
,,Hned jak jsem tě viděl, musel jsem si povšimnout tvého krásného trička." usmál se a podíval se na jeho tričko. Tohle mi půjčoval často.
,,Děkuji, že jste mi ho přinesli."
,,Co ten Nik, jak se k tobě chová?"
,,Tak... Zajímavě. Jednu chvíli mi říká, jak se mám k němu chovat hezky, pak se s nim dá docela v pohodě bavit, pak mi vysype na zem mouku a pak dělá, že nic a je zase v pohodě."
Zasmál se a pohladil mě po hlavě.
,,Aspoň, že tak. Nedokázal bych vidět, že ti někdo ubližuje. A povídej mi, kdo všechno tady ještě byl."
,,Byl tady ze začátku Vojtěch a Andy, pak přišel Martin a vlastně jenom Mates a teď Nik. A pak samozřejmě přišli návštěvy, jako David, Viktor, Kamil."
,,Jaký byl Martin?"
,,Ze začátku strašný, ale pak docela v pohodě. Hned jak co přivedl Betty se uklidnil a choval se ke mně líp. Stejně mě strašně moc štval a nebavilo mě to tady s ním. Pak ale přišel Mates a říkala jsme si, že zlatej Martin."
,,Ty tady máš teda zážitky." usmál se.
,,Třeba vůbec nevím, co je teď s tím Martinem. Říkal, že tady chce skončit, ale že nemůže, protože je Vojtěch jeho bratranec, tím pádem Jakub jeho brácha."
Kývl hlavou.
,,Musí být pro tebe hustý, jak stále objevuješ tajemství."
,,Ty to víš jak dlouho?"
,,Moc dlouho ne, ale dřív jak ty určitě."
,,Bojím se, co se ještě dozvím."
Dominik se zasmál.
,,Někdy zapomínám, že toho víš strašně málo. Nechci něco prozradit."
,,Měl bys mi prozradit, jak to celý začalo. Vojta mě unesl kvůli něčemu."
,,Musím mlčet jak hrob."
,,Dominiku. Vždyť přeci není důvod, proč bych to neměla vědět."
,,Je tady spousta důvodu. Jeden z hlavních důvodu je David."
,,Proč David?"
,,Protože nechce, aby si nějaké věci prostě věděla."
Podívala jsem se na Dominika smutně. Pohladil mě po hlavě.
,,Vše se jednou dozvíš."
,,Tuhle větu jsem slyšela tolikrát. Víš... Dějí se tady tak strašně divné věci."
,,Já vím. Čím víc toho víš, tím víc je to divný."
,,Přesně tak. Navíc teď mám neskutečný strach o Betty. Vůbec nevím, co se děje."
,,Utekla."
,,Ale proč? Nevidím tam ten důvod."
,,Taky nevidím Betty do hlavy."
,,Ale... Co když to bylo kvůli mně."
,,Jasně, že bylo."
,,Dominiku ty mě vůbec neuklidňuješ."
,,Myslíš, že ji Nik ublíží? Za to, že utekla..."
,,Já... Vidím ho ještě kratší dobu než ty. Třeba ano, třeba ne. Každopádně se do toho vůbec nepleť. Ať ti taky neublíží."
,,Nevím jestli jste se bavili. Nás bere jako unesený holky, je jasný, že se k nám chová jinak."
,,Prohodil jsem s ním pár vět."
,,Měla jsem ji prostě uklidnit, že nikam nepojedu. Že zůstanu v Praze."
,,Ale, proč by si jí lhala. Byla by pak zklamaná, že si jí něco slíbila a nedodržela. Betty se vrátí úplně v pořádku, neměj strach, opravdu."
Uslyšeli jsme klíče v zámku.
,,Takže... Jmenuju se Tomáš a jsem tady celou dobu na tebe strašně moc zlej." usmál se.
,,Jasně, jdeme hrát naše role."