Únos Beth- pokračování

47. kapitola

,,Ahoj?" podívala se na něj a pak na mě.
,,Betty, tohle..."
,,Mlč. Nebudete se tady vybavovat." přerušil mě.
,,Ty jsi Betty." řekl a přišel k ní blíž.
,,A ty máš být ten Petr?" podívala se zaraženě.
,,Nevím, o čem to tady mluvíš."
Plácla jsem si přes čelo.
,,Můžu jít na chvíli mluvit s Betty?"
,,Nemůžeš. Betty půjde zpátky do pokoje a ty tady zůstaneš."
Betty se zasmála a šla do kuchyně.
,,Co má tohle být za blbý vtip." řekla u toho a vzala do ruky konvici.
,,To není vtip." řekla jsem potichu.
Ten neznámý kluk přišel rychle za ni. Vzal jí z ruky konvici a položil ji nazpátek.
,,Spíš mi vysvětli, co je tohle za blbý vtip. Jsi unesena do prdele! Okamžitě udělej to, co jsem ti říkal."
Betty zmateně odešla a při cestě, se na mě podívala.
,,Slyšel jsem, že jedna z vás je v pohodě a není s ní problém. To budeš asi ty Beth." zdůraznil moje jméno.
Musela jsem se nad touhle situací usmát.
,,Nejsem tak v pohodě, jak si myslíš."
,,To posoudím pak já."
,,Proč Betty musela odejít a já tady zůstat? Co mám dělat?"
,,Nudíš se?" zeptal se a šel do kuchyně.
,,Jo, nevím co mám dělat."
,,Opravdu se nudíš?"
,,Co myslíš? Jsem tady uvězněná už dlouho, každý den je úplně stejný." řekla jsem a následovala jeho kroky.
Otevřel skříňku a vyndal z ní balíček mouky.
,,Co děláš?" zeptala jsem se a šla k němu blíž.
Podíval se mi do očí. Vzal do ruky nůžky a rozstřihl mouku.
Koukala jsem se mu do jeho očí a on do mých.
Vzal mouku a celou ji vysypal na zem. Snažila jsem se ho zastavit, ale tím jsem způsobila, že mám mouku po celých vlasech a na oblečení.
,,Proč si to udělal?!" řekla jsem a oprášila si vlasy.
,,Nevím co tohle má znamenat. Vždyť to je úplně všude. Já to mám úplně všude."
,,Proč jsem to udělal?" řekl a podíval se na mě naštvaně.
,,Aby ses teda nenudila. Každý den se ti asi neděje, že musíš uklízet mouku." pousmál se.
,,Já... To uklízet nebudu." řekla jsem už uklidněněji a stále si u toho z vlasů vyklepávala mouku.
,,Beth!" zvýšil hlas a zvedl mi rukou hlavu.
,,Budeš." dodal a pustil mě.
,,Fajn, uklidím to. Akorát... S Betty máme v něčem takovým nedorozumění. Potřebuju s ní mluvit."
,,Nemáš teď dost práce?" zeptal se a u toho se otočil. Nic jsem neříkala a viděla jak odchází.
Ten... Ten kluk je takový debil. Tak strašně mě štve. Všude mám mouku a nevím co s tím mám dělat. Vzala jsem do ruky koště a začala s prací.

Měla jsem to už skoro hotový. Přišel do kuchyně ten neznámý kluk, kvůli kterému tady uklízím něco, co vůbec nemuselo vzniknout.
,,Beth?" položil mi ruku na rameno.
,,Vidím, že ti to tady jde. Musím ti říct nějakou informaci... Přijde nějaký kluk."
,,Proč? A kdo to je?"
,,Máš moc otázek." řekl nepříjemně.
,,Proč? Nebudeš tady?"
,,Ne, budu. Prostě mi někdo řekl, že přijde, tak přijde."
,,A kdo ti to řekl?"
,,Beth! Říkám, že se s tebou už o tomhle bavit nebudu. Nechápu co je tohle za trapný únos. Obě dvě si tu děláte co chcete."
,,Ještě něco?"
,,Ano! Začni se ke mně chovat s respektem. Beth, varuju tě."
,,Jak můžu mít respekt k někomu, kdo mi tady vysype mouku a ani neznám jeho jméno."
,,Jsi unesena do prdele!"
Podívala jsem se mu do očí.
,,Nechápu o jakém Petrovi Betty mluvila." změnil téma.
,,Neřeš to."
,,Chci to řešit."
,,Já... Chci si s ni o tom promluvit."
,,Tak běž, uklidíš to pak."
Kývla jsem a rychlostí šla k Betty do pokoje.
Ani jsem neklepala a rovnou vrazila dovnitř.
Uviděla jsem ji ležet na posteli. Rychle si sedla a zmateně se na mě podívala.
,,Beth! Čekala jsem, kdy přijdeš. A proč si celá od mouky? usmála se.
Úsměv jsem ji vrátila a sedla si vedle ní.
,,To ti pak povím. Teď to nejdůležitější. Nevím kde začít. Tenhle kluk, není Petr."
,,To jsem pochopila."
,,Ty jsi ráno spala. Byl u mě Kamil a všechno mi vysvětloval. Petr z nějakých důvodu nepřijde a přišlo tohle."
,,A kdo to je?"
,,Víš vše, co já."
,,Aha. Oni ti nic víc neřekli, že?"
,,Přesně tak, nic nevím. Bylo docela vtipný jak jsi nevěděla." usmála jsem se.
,,Promiň, pokazila jsem to."
,,Přijde nějaký další kluk. Nikdo mi neřekl kdo to je, ani proč sem jde."
,,Aha to je divný. Tak snad přijde někdo lepší, než tohle."
,,Tohle je pořád lepší než ten Mates."
,,To je pravda. Nerada bych ho někdy viděla znova."
,,To já taky ne. Nechtěla bych strávit můj čas ve sklepě."
,,Můžeš tady se mnou zůstat?"
,,Já vůbec nevím. Řekla jsem, že si s tebou potřebuji promluvit. Ptal se mě, o jakém Petrovi si mluvila a chtěl po mně vysvětlit tu situaci."
,,Doufám, že kvůli tomu nebudou mít nějaký problém kluci."
,,Neměli by. Kamil šel asi řešit něco ohledně Andyho. Když nezvedá telefon, nikdo neví co s nim je."
,,On nezvedá telefon? Co když se s nim něco stalo?"
,,To nikdo neví, Kamil to šel pravděpodobně řešit."
,,Hlavně ať už jsme odtud pryč. Vůbec nevím, co se mnou bude. Budu se chtít vrátit k rodině a nebudu moc nikoho prásknout. Já... Nevím co budu dělat. Rodiče to budou chtít řešit s policii a já nemůžu říct, že se nic nestalo."
,,Tohle mi vůbec nedošlo." řekla jsem a podívala se jí do očí.
,,Asi budeš muset říkat, že si nic nepamatuješ."
,,Tak to bude ještě hodně těžký."
,,Koukni se na mě. Já jsme ztratila celou rodinu. Odešla jsem ze školy a do Prahy už nikdy nepůjdu."
,,Beth!"
,,Co se děje?"
,,Ale já se do Prahy vrátit musím. Jít za svoji rodinou. Nechceš začít tam od začátku? Byly bychom spolu. Už bez tebe nevydržím ani minutu. Nemůžeme od sebe být takhle daleko."
Chytla mě za ruku.
Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe, abych ji nekoukala do očí a rozmýšlela, co řeknu.
,,Betty já se nemůžu vrátit do Prahy. Já tam nemám domov. Chci si najít nový lidi, novou školu."
,,Chceš začít beze mě." podívala se na mě smutně.
,,Můžeme se vídat. Klidně za tebou přijedu."
,,Ne. Každá budeme úplně někde jinde. Ani si na mě nevzpomeneš. Potkala si tady strašně moc nových lidí, kterýma mě můžeš jednoduše zaměnit."
,,Ne! Betty to není pravda. Vždycky tady budeme spolu."
,,Takže chceš, abychom se viděly jednou za měsíc, možná ani to ne."
,,Betty musíš přemýšlet! Já za to nemůžu. Ty se máš ke komu vrátit, k rodině. Já tam nemám nikoho. Myslíš, že si v 16, s úplně ničím, si najdu byt, začnu znova na té škole a budu dělat, že se nic nestalo? Nebo jak si to představuješ?"
,,Aha." řekla a zvedla se. Otočila se a rozrazila dveře.
,,Betty, počkej. Já to tak nemyslela." zakřičela jsem, aby mě slyšela.
,,Co to do prdele děláš?" slyšela jsem toho chlapa.
,,Otvírám dveře." řekla a šla pryč.
Přišel ke mně do pokoje.
,,Co tohle má znamenat?"
,,Mě se neptej."
,,Že by se holky, které se spolu potkaly unesený rozhádaly?"
,,Myslíš si, že se známe jenom odtud?"
,,Není to tak?"
,,To je jedno, vlastně nevím, proč se o tom s tebou vůbec bavím."
,,Protože se snažíš spřátelit?" pousmál se.
,,Jo, jasně."
,,Nezajímá mě to, jen nechci abyste takhle řvaly."
,,Ani jedna z nás neřvala."
,,Beth! Prostě neřvěte."
,,Dobře, omluvám se."
,,Co se stalo, že tak naštvaně odešla?"
,,Říkám že to je jedno, pane tajemný. Nechtěl bys mi už říct, tvoje jméno?"
,,Neřeknu." řekl vážně.
,,Nepotřebuješ moje jméno. K čemu by ti to bylo?"
,,Abych tě mohla oslovovat jménem?"
,,Pojď se mnou do obýváku. Čeká tě tam ten další... Kluk."
,,On už je tady?"
,,Jasně, je. První jeho pohled bude na mouku v kuchyni, která není pořád uklizena."
,,Pardon, že ji někdo vysypal."
,,Nudila ses. Chtěl jsem tě zabavit."
,,Mám se ho bát? Já tohle tak strašně nesnáším."
,,Co myslíš? Když přijde někdo, koho neznáš?"
,,Asi tak." poškrábala jsem se ve vlasech.
,,Pojď, ať na tebe dlouho nečeká."
Povzdechla jsem si a šla za nim.
Přišla jsem do obýváku. Když jsem viděla, kdo seděl na gauči, nemohla jsem uvěřit očím. Čekám, že se vzbudím. Že je to nějaký zmatený sen. Dominik vstal z gauče a tvářil se úplně normálně. Mám chuť se k němu rozeběhnout a obejmout ho.
,,Ty jsi?"
,,Já... Jsem Beth." řekla jsem zaraženě a přišla k němu.
Chápu, že oba musíme hrát, že se neznáme.
,,A kde je Betty, vůbec jsem ji neviděl."
Dívala jsem se na něj upřeně. Pořád se mu dívám na rty a mám strašnou chuť ho políbit. Cítím takový motýly v břiše.
,,Betty? To by mě taky zajímalo."  řekl.
,,Betty?! Pojď sem." zakřičel.
Usmála jsem se na Dominika. Rozhlédl se, jestli se na něj nedívá a usmál se taky.
,,Kde je?" zeptal se.
,,Niku... A nešla náhodou k sobě? Slyšel jsem, jak jde někdo chodbou." řekl Dominik.
Zasmála jsem se.
,,Aha! Takže tvoje identita je odhalená."
,,Beth! Drž hubu." řekl a odešel pryč. Nechápu jeho reakci. Vypadá tak naštvaný.
Rozhlédla jsem se, jestli už je opravdu pryč.
Rychle jsem si sedla na Dominika a obejmula ho.
,,Lásko! Strašně moc si mi chyběla, jsem rád, že vypadáš v pohodě."
,,Už nikdy neodcházej, prosím."
,,Broučku, slez ze mě." řekl a malinko mě odstrčil.
,,Poslal tě Kamil?"
,,Jo, přesně tak. Říkal, že se ti moc stýská." pohladil mě po hlavě.
,,Odsednu si od tebe trošku dál, ať to není divný." řekla jsem.
,,Ano přece se neznáme. Jsem tady proto, abych tě hlídal. Takže mě musíš poslouchat."  usmál se.
,,Takže když budu zlobit, tak mě musíš potrestat." usmála jsem se taky.
,,Bethuško! Nemůžeme si tady hrát naše hry. Jedině když odejde." usmál se a pohladil mě po hlavě.
Do obýváku vstoupil Nik.
,,Je to v prdeli, Betty tady nikde není!"

Jaký mate názor na Nika? A kde si myslíte, že Beth je? Je někde v domě?
A čekali jste, že přijde Dominik?