Únos Beth- pokračování

42. kapitola

Zvedla jsem se po chvíli ze země.
Díval se na mě, ale já se očnímu kontaktu snažím vyhýbat.
,,Můžu jít prosím na záchod?" zeptala jsem se.
,,Ne. A něco si vyjasníme.
,,Betty ty běž něco uvařit, úplně cokoliv, jasný? Mám hlad už teď. A vy dvě jídlo nečekejte. Ty pojď ke mně."
Přišla jsem k němu blíž.
,,Jestli se bude něco podobného opakovat, tak to ruka nebude. A věř mi, že ti tady udělám takový modřiny, že se nehneš. To mi věř."
,,Věřím."
,,Takhle se mnou nemluv. Budeš mi říkat pane, jasný?"
Pousmála jsem se nad tím.
,,Co je jako. Co sis myslela? Že mi tady budeš říkat "Ahoj Matesi" nebo co jako?"
Co s tím všichni mají.
,,Nic takového jsem si nemyslela."
,,Znova a správně Beth. Já si tě naučím, jak se budeš chovat." řekl tak namyšleně a brýle si vrátil na oči.
Drž hubu Beth a nic neříkej. Buď ticho a nenarážej na to.
Zhluboka jsem vydechla, abych nic doopravdy neřekla.
,,Říkám znova!"
,,A co chceš slyšet?"
Přitáhl si mě k sobě.
,,Jak to se mnou mluvíš?! Tak ještě jednou. Jak mě máš oslovovat."
,,Nemám ti říkat ahoj Matesi."
,,Máš ze mě velkou prdel?"
,,Nemám."
Chytl mě za zápěstí.
,,Takže znova. Malá narážka, ironická poznámka nebo cokoliv jiného, tak si vyberu nějakou část těla a budu tě mlátit klidně třicetkrát do stejného místa!"
Ten Mates je ještě horší než Vojtěch. A tohle jsou hodně silný slova.
,,Omlouvám se. Pane..." musela jsem se nad tím usmát.
,,Bez toho úsměvu, znova."
,,Omlouvám se pane." řekla jsem, tentokrat bez úsměvu.
,,Pochopila jsi to."
Zní to strašně divně. Nechci mu tak říkat.
,,Běž se podívat do zrcadla na záchod."
,,Jo, už jdu."
Pomalu jsem odcházela.
Debil jeden. Mlátí mě tak pětkrát do stejného místa, vyhrožuje mi, že dostanu nějakými předměty, vymýšlí si, abych mu říkala pane. Zase tak starý není. Tváři se tak namyšleně a pořád nosí ty hnusný sluneční brýle. Měla jsem chuť mít tak dobrou poznámku. Řekla bych ji Martinovi, i klidně Vojtěchovi, ale u něj se fakt bojím. Tohle bude ještě fakt strašný den.
Přišla jsem do koupelny a hned první co jsem viděla, byla rýsující se modřina na tváři.
Pohladila jsem si ji.
Strašně moc to bolí. Musím se začít trochu chovat. Proč nemůžu být jako Betty? V životě by tohle neřekla. Za to já se musím držet a ještě to říct musím a jsem nerada, když nemám poslední slovo.
Byla jsem tam docela dlouho a pak přišla do obýváku.
Seděl stále na gauči. Upřeně na mě koukal a odložil mobil vedle sebe.
,,Co mám jít dělat?" zeptala jsem se, aby z nás konečně někdo něco řekl.
Nevím proč, ale vybavila se mi krev s nožem na zemi. Zamrazilo mě a oklepala jsem se.
,,Neměla ses náhodou učit nějaký pravidla?"
,,Pravidla? Ty po mně chtěl Vojtěch, teď tady není."
,,Tak je po tobě chci já slyšet."
,,Ale já už si je nepamatuju."
,,Prosím?!"
Zakoulela jsem očima. Mě tenhle rozhovor tak strašně nebaví.
,,Běž pomoc Betty a netvař se tak blbě. Dělej."
Otočila jsem se a odešla.
,,Mám ti jít pomoc. Co děláš?" zeptala jsem se a koukala se, jak zmateně stojí.
,,Já nevím co mám dělat, tady nic není."
,,Těstoviny tady nejsou?"
,,Ne, ani rýže."
,,Ty vole." zasmála jsem se.
,,Nepůjdeš se ho zeptat, já se ho bojím."
,,No já taky, ale ty asi víc, tak jdu já."
Vrátila jsem se za Matesem do pokoje.
Odložil notebook a podíval se na mě. Brýle měl opět na hlavě a mikinu měl sundanou. Ruce má celý potetovaný.
,,Je fajn, že chceš něco od nás uvařit, ale nic tam není. Ani těstoviny, ani rýže."
,,Proč za mnou nešla do prdele Betty? A jak to se mnou zase mluvíš?"
,,To je jedno, prostě nám řekni co máme dělat."
,,Začni se mnou mluvit jinak, nebo tě zbiju!"
,,Omlouvám se." vzdala jsem to.
Nechci, aby mě zmlátil a moc dobře vím, že je toho schopný. Slíbila jsem Andymu, že se budu nějak chovat.
,,Naposledy. Varuju tě."
,,Co máme teda dělat? Nevím co mám uvařit."
,,Nic asi! Uvažuj logicky."
,,Fajn, co máme tedy dělat jiného?"
,,Tobě dám za chvíli trest za to jak se chováš. A zavolej mi Betty, taky si s ni něco vyřídím."
,,Jdu pro ni." řekla jsem a přišla do kuchyně.
,,Máš jít za nim, chce si s tebou něco vyřídit."
,,Ježíši, já se fakt bojím."
,,On ti nic neudělá, spíš já bych se měla bát. Řekl, že mi dá nějaký trest za to, jak se chovám." pokrčila jsem rameny.
,,To je horší, než jsem si myslela. Ale lepší, než když se spojil Martin s Vojtěchem."
,,Pro mě je tohle horor." řekla jsem a vešli jsme za ním do obýváku.
,,Co je horor?"
,,Nic." řekla jsem.
,,Vypadni Beth."
,,Kam?"
,,A nebo víš co? Pojď se mnou. Jdu ti dát ten trest a ty tady seď."
Šli jsme po dlouhé chodbě a zabočili jsme někam do nějakého pokoje.
Tvrdě mě držel za zápěstí.
Vytáhl něco ze šuplíku. Podívala jsem se a měl v ruce ten kus dřeva.
,,Ne!" zařvala jsem.
,,Dám ti na výběr, neřvi."
,,Buď dostaneš tímhle, můžeš si vybrat část těla, budu hodnej."
,,Nebo?"
,,Nebo tě na dvě hodiny zavřu do sklepa."
,,A co se mnou bude ve sklepě?"
,,Přivážu tě tam. Nic víc."
Nevím co je lepší. Nesnáším bolest, ale nechci být dvě hodiny ve tmě sama se sebou.
,,A kolikrát bys mě do toho místa mlátil?"
Chvíli přemýšlel a pak se na mě podíval.
,,Třicetkrát brouku."
,,No to ne!"
,,Máš na výběr Beth."
,,Já... Nechci ani jedno."
,,Vyber si. Tohle bude rychlý."
,,Víš kolik je 30? Víš jak to strašně moc bolí?"
,,A víš jak bys měla krásnou velkou modřinu?" usmál se.
Pane bože, co to je za člověka. Vždyť se v tom tak strašně vyžívá.
,,Jako do samého místa?"
,,To je snad jasný, ne?"
,,Já... Nevím. Dvě hodiny je strašně moc."
,,Beth a ještě jedno varování. Jestli si vybereš sklep, tak to neznamená, že když mě naštveš, tak tě nezmlátím."
Přemýšlela jsem a koukala do blba.
Matesovi začal z kapsy zvonit mobil. Vzal ho do ruky a zvedl ho. U toho si sedl na postel.
,,No?" zeptal se naštvaně.
Myslela jsem, že takhle mluví jen s námi, ale asi nejsme jediný.
Sakra, spíš bych měla přemýšlet, co z toho je lepší. Povzdechla jsem si.
,,Vojtěch?" zeptal se.
Zajímalo by mě co řeší.
,,No dobrý. Mně to je jedno, jako můj kamarád to není."
Nemá rád Vojtěcha. A tak strašně moc by si rozuměli.
,,No, čau."
,,Co je s ním?" zeptala jsem se.
,,Co je ti do toho? Rozhodla si se už?"
Podívala jsem se na něj a zakroutila hlavou, že ne.

Co byste si vybrali kdybyste byli v téhle situaci a Fakt museli?