Únos Beth- pokračování

32. kapitola

,,Beth, já nevím jestli ti to chci říkat."
,,Když mi to řekneš, tak se nic nestane."
,,To nevíš."
Podíval se na mě a pohladil mě po ramenu.
,,Já nechápu co se děje." řekla jsem a snažila se zadržet pláč.
,,Já tě chápu, ale ty musíš pochopit mě. Pro moje bezpečí."
,,Ale..."
Přerušil mě.
,,Nech toho."
Zakulila jsem očima.
,,Promiň."
,,Když si byla poprvé unesena u Davida, jaký to bylo?"
,,Bylo to strašný. Měla jsem pocit, že hůř mi být nemůže."
,,A pak?"
,,Co pak? Pak mi tam bylo líp, než doma. Ale to až po pár dnech."
,,Když porovnáš začátky, co je, nebo bylo horší?"
,,Tady je to horší. Tam jsem měla ze začátku Viktora. Tady mám maximálně tebe. Ještě před pár hodinami si mě vydíral a snažil se mě dostat do postele a moc dobře víš, že mám kluka. Navíc to je tvůj kamarád do prdele!"
,,Neřvi po mně. Promiň. Umíš ty pravidla fakt? Nerad bych, aby tady byl řev." odbočil radši.
,,Umím je."
Vzal do ruky mobil a znova vytočil číslo Vojty.
,,Nezvedá to, nechápu proč."
,,Přestaň mu volat. Nejradši bych, aby se už vůbec nevrátil."
,,Zavolal jsem mu naposledy. Každopádně. Nejsi unavená?"
,,Ne, nejsem. Věř mi, že fakt ne. Vždyť nemám ani důvod. Jenom tady ležím nebo sedím."
,,Dobře. Tak.. Já nevím. Chceš koukat na Netflix?"
,,To jako vážně?" zasmála jsem se.
,,Nebyl to vtip Beth. Dominik říkal, že tě tady mám chránit a starat se o tebe jak to půjde, takže to splním."
Vzal ovladač a zapnul to.
Sledovala jsem ho, co děla. Vzal do ruky mobil a vyfotil fotku, jak se Netflix zapíná.
,,Proč?" zeptala jsem se jenom.
,,Jedno na snap, ale teď se podívej na mě."
Zasmála jsem se, když jsem viděla jak mě natáčí.
,,Nech toho." řekla jsem pořád se smíchem.
Pak zamířil na televizi.
,,Protože tohle video pošlu Davidovi. Máš ho ráda?"
,,Co to je za otázku? Jasně, že mám."
,,A přece chceš, aby si myslel, že ti je fajn a že máš tady někoho, s kým můžeš koukat na filmy." usmál se.
,,Já to pochopila."
,,Až uslyšíš, že Vojtěch přichází, tak půjdeš okamžitě k sobě ano?"
,,Počkej, počkej. Je tady ještě jedna otázka." řekla jsem vážně.
Nazdvihl obočí.
,,No přece na co se podíváme. Na co by ses chtěl podívat?"
,,No já mám rád krvavý horory, ale nechci aby ses bála."
,,Tady je to samo o sobě horor. A jestli Vojtěch uvidí, že koukáme na film, tak bude i krvavej."
Zasmál se.
,,David říkal, že si vtipná."
,,Proč jste se o mně bavili?"
,,Já nevím. Prostě přišlo téma "ty"."
,,Rozsáhlý téma na dlouhé povídání."
,,To samozřejmě."
,,Ale teď fakt. Co si pustíme?"
,,Co třeba texaský masakr motorovou pilou?"
,,To jsem viděla třeba v jedenácti s moji kamarádkou, ale už teda nevím o co jde."
,,Já jsem to viděl snad stokrát, ale ten horor úplně miluji, takže se na to klidně podívám."
,,Tak jo."
,,Teď kdyby Vojta přišel ne." snažila jsem se o vtip.
,,No on už není aktivní na Instagramu tak čtyři hodiny."
,,Doufám, že se nic nestalo Betty."
,,To si nemyslím, ale je to divný. Hlavně vždycky odepisuje."
,,Aha."
Nic neříkal a zapnul to.
Jsem ráda, že si konečně můžu odpočinout od pout.
Horor hraje a já přemýšlím nad vším možným.
Nad tím, co se mu asi mohlo stát, nad tím, o jakým mým kamarádovi mluví, že Vojtěchovi něco dluží. Sakra, proč přede mnou každý něco utajuje.
Povzdechla jsem si.
Teď tady koukám na nějaký film se spolupachatelem mého únosce. Ach jo, kam jsem se to dostala. Ale může být i hůř. A myslím, že ještě hůř bude.
,,Kolik je?" zeptala jsem se.
Už je to tak v půlce a docela mě to baví. Pořád tam jsou nějaký krvavý scény. Hned na začátku jsem se lekla.
,,Bude deset."
,,Nechápu kde se nám Vojta zdržel."
,,To já taky ne. Zkusím mu znova zavolat."
,,Ty se o něj bojíš?" zasmála jsem se.
Podíval se na mě vážně.
,,Ne. Bojím se, aby něco neudělal moji rodině, chápeš?"
,,Promiň." omluvila jsem se.
,,Ty vůbec nevíš, co se tady děje."
,,Ano a taky mě to pěkně sere."
,,Dojdu si na záchod a pustíme to." řekl a zvedl se.
Zarazil se a podíval se na mě.
,,Beth. Kdyby si chtěla utéct, tak pamatuj, že Vojtěch to zjistí. A i kdyby se ti to náhodou povedlo, tak David půjde do vězení a bude po mně a mojí rodině."
,,Vojtěch má pořád to video?"
,,Jasně, že má."
,,Neboj se, neudělala bych to nikomu z vás."
,,Věř mi, zkoušíme to nějak vyřešit."
,,Pomáháš klukům?"
,,Ano, jak se dá. Ale tohle je všechno, co ti řeknu. Už i tohle je pro mě nebezpečný."
,,Ano, já vím. Ale neboj se. Nemá se to jak dozvědět."
Kývl hlavou a pomalu odešel.
Teď se cítím trochu víc v bezpečí, když vím, že on pomáhá klukům a že se mě tady bude snažit chránit. Aspoň něco pozitivního.
Začala jsem přemýšlet nad jedním.
Když říkám, že chci jít domu, představím si dům Davida. Představím si, že tam sedíme na gauči. Vidím před očima Dominika který si sedá vedle mě a hladí mě po zádech.
Tohle je můj domov. A je strašně divná představa, že můj domov už není to místo, kde žije můj otec... Moje sestra. To místo, kde jsem trávila jako menší každý den. Cítím se víc doma někde v Německu, kde mě unesl nějaký David.
Pousmála jsem se nad tím.
Chybí mi Dominik. Chybí mi Viktor... David, Jakub. A dokonce i Kuba i když mě někdy strašně nervuje.
Chci jít pryč. A nejhorší na tom je, že ani nic udělat nemůžu. Ani nevím, co se pořádně děje. Proč mi vždy nikdo nic nechce říct. Každým dnem se bojím, co se mnou bude.
Hrozně moc mě vyděsila ta pistole. Andy říkal, že to neudělá, ale... Co když.
Od té chvíle co mě táta zradil, tak nevěřím moc nikomu. Mám strach ze zrady. Z toho, že mi někdo vrazí kudlu do zad.
Když mi bylo deset, tak jsem zažila moji první zradu. Měla jsem oslavu narozenin a byli tam pozvaní moji kamarádi. Nikdo nepřišel. Moje nejlepší kamarádka mi pak říkala, že nemohla, a že se to dozvěděla na poslední chvíli, takže mi nedala vědět.
Pak jsem zjistila, že si to vymyslela a šla s někým jiným. Strašně mě to zabolelo a pamatuju si to do teď.
,,Beth?"
Otočila jsem se za sebe.
,,Jsem strašně unavenej."
,,Už na to nechceš koukat?"
,,Chci, jen ti to říkám." zasmál se.
,,Já pořád ne, nejradši bych šla ven."
,,No, to tě zklamu, ale úplně to nepůjde."
,,Já vím." povzdechla jsem si.
,,Ale myslím si, že tohle je ta nejmenší věc, co tě trápí."
,,Je toho hodně. Doufám, že tohle někdy skončí a budu šťastná."
,,Taky si říkám."
Zapnul to a já se schoulila do klubíčka.

Otevřela jsem oči.
,,Beth musíš vstát."
,,C-co?" zmateně jsem si sedla a promnula si oči. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nejsem na gauči a venku svítí slunce.
,,Včera si pak usnula. Musel jsem tě přenést."
,,Já jsem usnula?" zasmála jsem se.
,,Beth nesměj se." zašeptal, ale zároveň to řekl naštvaně.
,,Proč?" zeptala jsem se zmateně a sedla si.
,,Jen tak jsem asi nezačal šeptat. Je tady Martin."
,,Promiň, nedošlo mi to."
,,Včera jsme na film nekoukali. Byla si u sebe, pak si uklízela a učila se pravidla, ano?"
,,Jasně, nic říkat nebudu."
,,Co Vojtěch?"
,,Já nevím. Včera nepřišel a doteď neodpovídá."
,,Beth jdeme hrát svoje role, jasný?"
,,Ano. Jsi na mě strašně zlý a mám z tebe strach."
,,Přesně tak. Teď ti představím Martina. Nějaký rady pro tebe. Poslouchej ho, žádný debilní narážky, otázky a fakt to myslím vážně. Neodmlouvej mu.. Je to pro tvoje vlastní dobro."
,,Budu se snažit."
,,Žádný, že se budeš snažit. Beth jestli chceš zbít..."
,,Nechci, budu hodná."
,,Pojď jdeme."
Zvedla jsem se z postele a zívla si.
Vzal mě za zápěstí.
,,Au!" vykřikla jsem.
,,Pšt a pojď."
Otevřel dveře a mířili jsme do obýváku. Ten stisk strašně bolí. Celý mi to zmáčkl. Ale chápu, dělá jen to, co má.
Uviděla jsem toho Martina. Má na sobě černé tepláky a tmavě modré triko. Je tak středně vysoký, řekla bych, že kolem sto osmdesáti. Opravdu má vousy. Ale má to hezky upravený, vypadá namakaně a jde z něj opravdu strach.
Přísně se na mě podíval. Co mám říkat. Mám ho pozdravit. Pane bože ať začne mluvit, já nezačnu.
Andy mě konečně pustil. Podívala jsem se na něho. Tváří se naštvaně. Musí. Stála jsem vedle něho na těsno. Cítím se tak bezpečněji.
,,Dobré ráno." řekl mi Martin.
,,No, neřekla bych dobré. Jak pro koho."
Ne Beth, co si to řekla.
Andy do mě nenápadně strčil.
,,Aha." řekl a přišel ke mně blíž.
Vypadá ještě naštvaněji než před tím.
Snažím se dýchat zhluboka, ale strašná úzkost, mi nedovoluje dýchat zlehka.
Čím šel blíž, tím jsem se musela dívat výš.
Zblízka vypadá hodně vysoký.
,,Zopakuj to,  jak si mi právě odpověděla."
,,Ne, promiň, to jsem říct nechtěla. Jenom mi... Jenom mi to ujelo."
,,Jo?" zeptal se a vrazil mi facku.
,,Au." má opravdu sílu. Jsem ráda, že jsem to vůbec ustála.
,,Promiň jenom mi to ujelo." řekl a sedl si na gauč.
Sáhla jsem si na tvář a pohladila ji. Já vím, můžu si za to sama.
Andy mě strčil a já se na nej podívala.
Zakroutil hlavou.
,,V kolik potřebuješ odejít?" Ulevilo se mi, že nemluví na mě.
,,Za chvilku. Půjdu se obléknout a půjdu. A ty pojď se mnou Beth, něco si ještě řekneme." řekl a vzal mě opět za zápěstí. Neprotestovala jsem a šla s nim. Odešli jsme do vedlejšího pokoje.
,,Co to mělo znamenat?" zašeptal nešťastně.
,,Já nevím, promiň já měla chuť něco takového říct."
Povzdechl si.
,,Ale on ti ublíží jestli tohle bude pokračovat. Hlavně že jsem ti to říkal pět minut zpátky."
,,Nebude to pokračovat."
,,Až přijdu, nechci vidět ani jednu modřinu Beth."
,,Jo, jasně."
,,Teď se mu běž omluvit do obýváku. Půjdeš sama, už potřebuji jít." řekl a podíval se na hodinky.
,,Bojím se tam jít sama."
,,Neutečeš tomu."
,,Kolik je?"
,,Devět ráno, ale teď už běž. A pamatuj si to, co jsem ti říkal."
Kývla jsem a odešla za ním. Při vcházením do obýváku jsem dostala strach. Srdce mi začalo bušit. Přišla jsem ke gauči. Odtrhl oči od mobilu a podíval se na mě.
,,Omlouvám se."
,,Pojď sem." řekl jenom a posunul se až ke kraji."
Přišla jsem ke gauči co nejblíž.
,,Sedni si vedle mě! Ty si to nepochopila?" zakřičel na mě.
Polkla jsem si. Dělám co pro to, abych se nerozbrečela. Nenávidím, když na mě někdo křičí. Navíc je tak strašně děsivý a jde z něj respekt. Sedla jsem si vedle něj, nebudu dělat zbytečný scény.
,,Teď ti řeknu něco, co si budeš pamatovat."

Když už se tam koukalo na ten horor, můžete napsat váš nějaký oblíbený, pokud vůbec máte rádi horory.
Co si myslíte, že se stalo s Vojtou?🧐