Únos Beth- pokračování

11. kapitola

,,Koupil jsem nějaký rohlíky a pár sladkostí." řekl a sedl si.
,,Máme takovej nápad. A ty bys v něm byl hodně hlavní." řekla jsem a podívala se na něj.
,,Aha. Zní to dobře." řekl a z batohu si vyndal ledovou kávu.
,,Ty jsi se dřív s Vojtou bavil, ne?" snažil se ujistit Dominik.
,,Jo. Docela dost. On byl dřív víc v pohodě."
,,A pak jste se třeba nějak pohádali? Nebo jak jste se přestali bavit?"
,,Proč se ptáte? Nepohádali jsme se. Prostě časem už jsme si neměli co říct. Ale nejsme rozhádaný."
,,Výborně. Takže plán je takovej, že ty zavoláš Vojtovi. Řekneš, že my jsme tě nějak zradili. Prostě jsi něco vymyslíš. Budeš nás nenávidět. Postupem se začnete bavit a ty z něj prostě dostaneš, kde je Betty a co s ní udělal. Taky potřebujem, abys zjistil, kdo má to video, kde David zbil toho kluka."
,,Neříkejte mi, že s ním třeba budu muset jít ven."
,,No to teda budeš. Prostě potřebujem Betty. Já nechci aby umřela." zvýšila jsem hlas.
,,Kdy mu mám zavolat?" povzdechl si.
,,Při nejlepším teď."
,,A snaž se to říkat naštvaně a zároveň kamarádsky." řekl Dominik.
,,Jo. Já to zvládnu."
Vzal jsi do ruky mobil a našel ho v kontaktech.
Když jsem viděla, že to začalo vyzvánět, přepadl mě strach.
Tak divný pocit uvnitř z žaludku.
Netrvalo to dlouho a zvedl to.
,,Vojto?"
,,No. Čau. Co se děje?"
,,Nemáš dneska čas?"
,,No jakoby mám. Jaktože ses po tak dlouhý době ozval?"
,,Jsem nasranej. Jsem hodně nasranej. Potřebuju se odreagovat. Nezajdem třeba někam na pivo?"
,,Počkej co se stalo?"
,,Pamatuješ si Davida, Martina, atak?"
,,Věř mi, že pamatuju."
,,Totálně se na mě vysrali. Hodili na mě všechnu špínu. Nenávidím je."
,,Fakt? Nojo. Tak nechceš teda dneska někam jít, pokecáme."
,,Nevadí, že to je takhle pozdě?"
,,No mně to nevadí. Stejně nemám nic na práci." zasmál se.
,,Dobře. A počkej kde teď jakoby jsi? Jenom abychom někde dali srazy."
,,No. V nějaký chalupě v Německu hodně ukrytá."
,,Dobře. A kde teda srazy?"
,,Já dojedu za tebou. Do hospody, jak jsme spolu chodili vždycky."
,,V kolik?"
,,Nevím. Tak v osm?"
,,Dobře."
,,Počkej chci se tě zeptat."
,,Ptej se na co potřebuješ."
,,Je pořád ta malá holka Beth u nich?"
,,Podle mě jo. Proč se ptáš?"
,,Něco ti povím, nikomu to nesmíš říct."
,,Nemám komu. Neboj."
,,Dobrý. Tak v osm u té hospody."
,,Jo. Čau." řekl a zavěsil to.
,,Hej super ono to vyšlo." zasmál se Dominik.
,,Tak za tohle mě musíte milovat."
,,Taky tě moc milujeme Kamile." zasmála jsem se taky.
,,Ty vole. Do čeho to jdu? Já ho tak nenávidím a fakt s ním jdu ven."
,,Musíš si všechny důležitý informace pamatovat a vše nám říct."
,,Jo zvládnu to. Budu vám psát."
,,Počkej a co my dva?" zeptala jsem se.
,,No teď jsme mohli být doma. My teď stejně nic neděláme."
,,Teď jsme jakoby na nějaký party, takže nesmíme jít domů."
,,Dobře. Najdu nějakej hotel." zakulil očima Dominik.
,,Neboj. Já pak budu pracovat. Všechno ti to jednou vrátím." řekla jsem.
,,Byl bych magor, kdybych to po tobě chtěl."
,,Je mi blbý, jak za mě všechno platíš."
,,Věř mi, že mi to nevadí."
,,Hele já s ním mám sraz v osm. Je půl, takže asi pojedu."
,,Kde je vůbec ta hospoda?" zeptal se Dominik.
,,Dvacet minut autem odtud."
,,Dobře. Hodím tě tam a pak pojedem s Beth na ten hotel."
,,Ne! Uvidí vás a posere se celý plán. To je základ, který bys pokazil."
,,Kamil má pravdu. Nejdřív bychom se svezli k nejbližšímu hotelu, půjčil bys mu auto a on už tam dojede."
,,Jo. Tvoje holka má pravdu."
Dominik se podíval na internet a vyhledal nejbližší hotel.
,,Beth žádnej luxus to nebude, ale je to jedno. My to zvládnem."
,,Vezmi nějakej nejlevnější prostě."
Kývl, dal si mobil vedle sebe a vyrazil.
Hotel byl vážně kousek, takže jsme jeli ani ne deset minut.
Vylezli jsme z auta a rozloučili se s Kamilem.
,,Zvládneš to?" snažila jsem se ujistit.
Přece jenom mám obavy.
,,Neboj. Věř mi, že to zvládnu."
,,Ne, že se s ním ještě zkamarádíš." zasmál se Dominik.
,,Zbláznil ses? S ním určitě ne. Dobrej vtip."
Zasmála jsem se.
,,Měl bys už jet, přece nechceš aby čekal."
,,Jo. A nezapomeň. Improvizuj. Jsi dobrej herec, půjde ti to skvěle." řekla jsem a mávla na něj.
Usmál se na rozloučenou a odjel.
,,A co my dva?" řekl, vzal mě za ruku a šel.
,,My se budem stresovat a čekat, až nám Kamil řekne, co ví a jak to dopadlo."
,,To ne. Já mu věřím a navíc nám bude dávat vědět co a jak."
,,Máš pravdu. Je zbytečný se stresovat. Ale snad to nijak nepokazí."
,,Ne. Já ho znám strašně dlouho. Je to fakt úžasnej kluk. Snaží se pomoc. Pro kamarády by se rozsekal na kousky."
Usmála jsem se.
,,Tak to má být."
,,Ty jsi taky moje statečný zlatíčko. I přes nebezpečí, jdeš do tohoto. A to kvůli kamarádce. Jde vidět, že jsi ji měla fakt ráda."
,,Milovala jsem ji celým srdcem. Byla moje všechno."
Přišli jsme do hotelu a Dominik to zařídil.
Pořád nejsem zvyklá na jejich jazyk. Prostě si neumím zvyknout.
Až na tolik, že přijdu a řeknu dobrý den.
Z toho Dominik vždycky nemůže.
,,Víš co mě stresuje víc, než aby to Kamil nepokazil?" zeptal se a otevřel dveře.
,,Nevím."
,,Aby mi někde nenaboural auto."
Zasmála jsem se.
,,Tak tohle je poslední věc, na kterou bych myslela."
,,Miláčku ty až budeš mít auto, tak se taky posereš, až ho někomu půjčíš."
,,Já bych auto ráda chtěla, ale nevím. Jsem taková zmatkářka." řekla jsem a prohlížela si pokoj.
Jo, je to tady pěkný. Čekala jsem, že to bude horší.
Koupelna, obří postel. Takhle se mi to líbí.
,,Není to tu špatný viď?"
,,Není. Líbí se mi tu tady."
Rozsvítila jsem a sedla na postel.
,,Ani mi neuvěříš, když ti řeknu, že jsem unavená."
,,Uvěřím. Jsem taky strašně unavenej. Neříkám nic, ale možná vytuhnu."
,,Taky mám takovej pocit."
,,Jo. Ale nejdřív se najím."
,,Nenajíš." zasmála jsem se.
,,Proč?"
,,Kamil má batoh u sebe."
,,Nemá. Já myslím vždycky na jídlo a proto jsem mu ho vzal."
,,Aha. Můžeš si dát suchej rohlík."
,,Na to pěkně seru. Víš co uděláme? Objednáme si pizzu."
Ano. On prostě vždycky ví, co potřebuju.
,,Kamil se táhne až za Vojtou a my jsi tady budem s radostí jist pizzu."
Usmála jsem se.