Únos Beth- pokračování

53. kapitola

,,Myslíte, že má Nik v plánu jí ublížit?" zeptala jsem se nervózně.
David, který už obvolal aspoň tři lidi, se na mě podíval.
,,S Vojtěchem tohle vůbec nesouvisí, nic takovýho po Nikovi nechtěl." řekl jenom a podíval se na mě ztrápeně.
,,Do prdele." řekla jsem potichu.
,,Já nevím co v tuhle situaci dělat." pokrčil David rameny a podíval se Martina.
,,Já taky ne. Nik mobil nezvedá."
,,Davide musíš ji jet hledat." podívala jsem se na něj se slzami v očích.
,,A kde mám hledat? Beth mohl ji odvézt úplně kamkoliv."
,,Andy to nezvedá?"
,,No vždyť ten taky nic neví."
,,Já potřebuji vědět, že je Betty v bezpečí. Sice ten Nik vypadal v pohodě, ale nevím, čeho je schopný. Do Dominika bych taky neřekla, že mlátil Kubu."
David mě chytl za rameno a chtěl něco říct.
,,A nebo třeba do Kuby, že dokáže někoho zabít." pokračovala jsem.
,,A nebo třeba do Andyho, že zakope Kubu zaživa." doplnil mě Martin.
,,Mrzí mě, že ses to dozvěděla." řekl David.
,,Ne! Tebe by mělo mrzet, že je toho schopný někdo z nich udělat."
,,Víš proč ti nějaký věci nechci říkat? Přesně kvůli tomuhle."
,,Stejně se jednou vše dozvím."
,,Ale postupně. Koukej kolik věcí ses dozvěděla teď najednou, a jak se cítíš."
,,Nebránila bych se, kdybyste mi řekli zbytek."
,,Kdo je ještě Vojtěchův bratranec, krom tebe a Jakuba?" podívala jsem se na Martina.
,,Jak ses tohle vůbec dozvěděla?" zeptal se David.
,,Protože jsem poslouchala Martinův a Andyho rozhovor."
,,A nebo co třeba ten tvůj kamarád, co dluží Vojtěchovi?"
,,Beth, podívej se na mě." řekl David a vydechl si.
,,Dneska ti vše už nebudu říkat, ale slibuju, že do pár dní vše budeš vědět."
,,David má pravdu."
,,Martine být tebou, tak držím hubu! Ty ses tady k Betty choval strašně, každý den si ji trápil a vyžíval se nad tím! A ke mně ses nechoval taky zrovna hezky."
Podíval se mi do očí, a nic neříkal.
,,Promiň." řekl po chvíli.
,,Andyho taky Vojtěch vydíral, a nechoval se ke mně zbytečně hnusně. Betty tady kvůli tobě trpěla každý den! Že ti ze dne na den přepnulo, bylo sice hezký, ale nevrátí to to, co jsi udělal."
,,Teď už s tím nic neudělám! Promiň Beth, promiň!"  zakřičel po mně.
,,Nechceš si jít třeba lehnout Beth? Musíš být strašně unavená, prožila jsi toho dneska hodně." řekl David.
,,Jo, to je dobrý nápad! Moji kamarádku někam unesl nějakej Nik a já si půjdu lehnout."
,,Tak mi řekni, co s tím chceš dělat? Zavolali jsme, komu jsme mohli! To, že tady budeme sedět a vyčítat si, kdo co udělal, tak tím nic opravdu nezměníme!"
,,Strašně se o Betty bojím, nechápeš to! Nikdy jsi tohle nepochopil."
,,Chápu to, ale asi jsem před tím chtěl, abys to nechala na mně, přesně kvůli tomu, abys tady nemusela sedět s modřinou na tváři!"
Sáhla jsem si na tvář. Ani jsem si neuvědomila, že ji tam stále mám.
,,Taky bych ti teď mohla vyčítat hodně věci." řekla jsem už v klidu.
,,A k čemu nám to pomůže?"
Chtěla jsem odpovědět, ale vyrušil nás Martinův mobil, který zvonil tak nahlas, až jsem se lekla.
Volá mi Nik, řekl a zvedl to.
,,Dej to nahlas." řekl David. Sedla jsem si k němu blíž, abych náhodou nic nepřeslechla.
,,Čau." pozdravil Martin.
,,Proč si mi volal?" zeptal se ho Nik. Zní otráveně stejně tak, jako byl před nějakou dobou tady.
,,Kde je Betty a co s ní je? Jak to, že o téhle akci nikdo nic neví."
V telefonu nastalo ticho.
,,Je v pořádku."
,,Do prdele Niku musíš ji teď hned přivést! Tohle není prdel."
,,Nemůžu." řekl potichu.
,,Co se stalo a proč ji tam máš?"
Nervózně sedím, a cítím, jak se celá klepu.
,,Protože jsem dlužil pár známým nějaký ty peníze."
,,Jsi debil? Ty jsi ji tam dal nějakým cizím chlapům?"
,,Jen půjčil!"
,,A co tam s ní jako dělají?"
,,Nic hrozného. Večer ji vrátím, ať nemám problém ještě s Vojtěchem."
,,Niku co nejdřív!"
,,Říkám, večer."
,,Fajn. Tak ať přijede celá."
,,Jo, neboj. Musím jít, tak čau."
Martin zakroutil hlavou a típl to. Hlavou se mi honí ty nejhorší scénáře.
,,To snad ne." řekla jsem tak potichu, že mě snad ani nešlo slyšet. Nemám sílu říkat něco nahlas.
Povzdechla jsem si a promnula obličej. Co když ji znásilnili? Co když Betty čeká na to, že ji pomůžu já?
,,Beth... Večer ji tady budeš mít." řekl David.
,,Co když ne? Můžou ji tam třeba rovnou zabít!"
,,Beth, prosím, nemysli na tyhle scénáře."
,,Budu muset jít pryč." řekl Martin.
,,Takže tady budeme sami?" koukla jsem se na Davida.
,,Kolem devátý budu muset jít do práce."
,,A s kým tady budu?"
,,Zkusím napsat Nikovi, jestli tady rovnou zůstane." řekl Martin.
,,Jinak tady bude kdo?"
David pokrčil rameny.
,,Doufám, že teď nemyslíte na tu poslední nejhorší možnost." podívala jsem se na Davida.
,,Beth já jinou možnost nevidím." řekl Martin.
,,Tak sem přijede Tomáš!" vykřikla jsem nadšeně a usmála se.
,,Tady byl nějakej Tomáš?" zeptal se udiveně David.
,,Dominik, představil se jako Tomáš."
,,Jo aha, chápu proč." usmál se David. Přišlo mi to spíše jako nucený úsměv.
,,Co vy na to?"
,,Zeptám se, jestli nepracuje, ale zkusím to." snažil se mě uklidnit David.
,,Tak ať si udělá čas, nebo kdokoliv jiný. Já tady nebudu s nějakým debilem, který řeší každý moje slovo, co řeknu."
,,Beth, koukni se na mě."
Udělala jsem, jak řekl.
,,Každý z nás, makáme každý den, abys mohla jít pryč. Opravdu každý den. A když zrovna je dost práce, tak jsme za to rádi. I kdybys to tady měla vydržet s někým, kým nechceš, tak to bude určitě lepší, než kdyby někdo přišel o dost peněz."
,,Máš pravdu." povzdechla jsem si.
,,Ale spíš bych chtěla vyřešit s Dominikem Kubu... O to mi jde." podívala jsem se na Davida a do očí se mi hrnuly slzy.
,,Jestli si o tom promluvíte za týden, když už budeš u nás doma, tak to je jedno. Prosím vydrž to, a pak vše vyřešíme."
,,Snažím se v téhle situaci být v klidu, ale prostě to nejde." řekla jsem a podívala se na Davida.
,,Za poslední týden, se toho stalo strašně moc. Chápu, že to je pro tebe na psychiku hrozně moc těžké. Hlavně tento den..."
,,Je toho hrozně moc."
,,Proto ti nechci říkat zbytek věcí, co se děje. Chci, aby ses to dozvídala postupně, přesně kvůli tomuhle."
,,Jo, dobře. Chápu."
,,Bolí tě hodně ta hlava? Máš to tam hodně zraněný."
,,Spíš to strašně štípe."
,,Kdyby tě to nějak hodně začalo bolet, tak řekni. Já jdu zavolat Dominikovi, jestli by dneska mohl přijít. Ať si vše vyjasníte. Chceš o tom opravdu dneska ještě mluvit, když se toho stalo tolik?"
,,Ano. Chci to vyřešit co nejrychleji a vidět situaci z jeho strany."
,,Dobře." řekl a vstal.
Povzdechla jsem si a lehla si na gauč.
Martin se na mě díval, jak si natahuju nohy směrem k němu.
Nic neříkal, akorát mě pozoroval. Nevšímala jsem si ho a jenom přemýšlela. Jestli se Betty vrátí v pohodě, a co vůbec Dominik řekne na situaci ohledně něho a Kuby. Zvládne to vůbec náš vztah, a nebo se zničí to všechno, co jsme kdy prožili? Nebo vůbec nepřijde. Řekne, že má hodně práce a tím se to odloží na jindy. Chci mít ve všem co nejdříve jasno. Nechci čekat, až nebude pracovat, nebo kdy z tohohle baráku vypadnu. Přemýšlím, jestli mi to za tohle všechno stálo. Ničemu jsem tímhle nepomohla, akorát sobě uškodila.
,,Dáš si něco k jídlu? Budeme něco objednávat."
,,Nemám hlad." řekla jsem a snažila se přemýšlet dál. Ráda bych si vše ve své hlavě srovnala.
,,Ale měla by si jíst."
,,Tělo si samo řekne, až budu mít hlad."
Jak to vůbec bude s Betty? Vrátí se do Prahy... Řekne rodičům, že si nic nepamatuje? Jak vysvětlí, že se v Praze jen tak objeví?
,,Chápu to. Když jsem ve stresu tak taky málo jim."
,,O to asi nejde, nemám hlad."
David se vrátil a stál nade mnou. Pochopila jsem, že mu mám udělat místo, a tak jsem si sedla.
,,To klidně lež." usmál se.
,,Dominik říkal, že přijede."
,,Už ví, že já vím to s tím Kubou?"
,,Neptal se, tak jsem mu nic neříkal. Začni s tím ty."
,,Dobře."
,,Beth co ty prášky?"
,,Co s nimi? Beru je každý den."
,,Mám se tě zeptat, jestli cítíš nějakou změnu."
Zasmála jsem se.
,,V téhle situaci, je celkem blbý se ptát. Je mi na hovno ještě víc, než bylo."
,,Promiň, blbá otázka."
,,To jo..."
,,No nic musím jít." řekl Martin a zvedl se.
Podívala jsem se na něho.
,,Myslel jsem, že si tady dáš aspoň jídlo." řekl David.
,,Ne, budu opravdu muset jít."
,,Jo, tak čau." pozdravila jsem a on odešel z obýváku.
,,Dominik tady bude za chvíli. Říkal, že dodělá něco v práci a přijede."
,,Až přijede zůstaneš tady?"
,,Ne, já půjdu pracovat." zasmál se.
,,Dobře, asi to tu spolu zvládneme. Hlavně ať se dožiju rána." zakoulela jsem očima.
,,Proč bys neměla přežít, Dominik není zlej. Až teda na jeho pár chyb."
,,Řekla bych, že spíš jedna velká chyba."
,,Ale tobě neublíží."
,,Dějí se tady takový věci, že už bych se ani nedivila. Mám pocit, že když jsem viděla Kubu celého od hlíny, tak mě už nic překvapit nemůže."
,,To být tebou moc neříkám." zasmál se.
Podívala jsem se na nej vyděšeně.
,,Beth.. Byl to vtip, ničeho se neboj."
Nic jsem neříkala a odešla do kuchyně.
,,Objednám to jídlo, opravdu nechceš?"
,,Tak jo." usmála jsem se.
Objednala jsem si z KFC salát. Po nějaké době to přišlo. S Davidem jsme řešili nějakou dobu ty peníze, a pak jsme se snažili přejít na nějaký téma, který nebude souviset s ničím, pro mě stresujícím. Docela mi vyhládlo, takže jsem neměla problém to celý sníst. Šla jsem se osprchovat, umyla jsem si rovnou vlasy a pak si je vyfénovala.
,,Kdy přijde ten Dominik?" zeptala jsem se a sedla si na gauč.
,,Já nevím, psal jsem mu a neodepisuje."
,,Vždyť už uběhlo strašně moc času. Bude sedm."
,,Já vím Beth. Psal jsem mu už asi třikrát a neodepisuje."
,,Volal jsi mu?"
,,Jo, když ses sprchovala."
,,Nemohlo se mu něco stát? Přijde mi to divný."
,,To bych neřekl. Spíš se zdržel v práci a nestíhá odepisovat."
,,Aha."
Uslyšela jsem, jak někdo odemyká.
,,A teď přišel kdo?" zeptala jsem se.
,,Kdo asi. Budeš tady mít Betty. Asi..."
,,A nějaký jiný jméno budeš mít?" zeptala jsem se nervózně.
David mávl rukou. 
Do dveří vstoupil Nik, Betty.... A nějaká holka.
Nevěřícně jsem se dívala, kdo to je. Obě dvě jsou celý zmlácený a vypadají opravdu strašně. Slzy se mi nahrnuly do očí. Betty vypadá tak bezmocná a nešťastná. Ani se mi nepodívala do očí. Cítím strašnou bolest a nemůžu si pomoc. Bolí mě to víc, než kdyby takhle zmlátili mě.