Únos Beth- pokračování

43. kapitola

,,Tak ten sklep." řekla jsem.
,,Fajn, tak pojď." řekl a tvrdě mě chytil.
Dokážu jít sama a nikam neuteču. Nechápu, proč mě drží.
Šli jsme na konec chodby a někam zabočili.
Vedly tam schody dolu, po nichž jsme sešli.
Fuj, tady to je strašný. Strašně děsivý.
,,Hm, jak se ti tady líbí?"
,,Je to tady fakt krásný." řekla jsem ironicky.
Docela velká místnost. Je tady zima a vlhko.
Kolem mě jsou různý věci, naházený u sebe.
,,Já- já se tady bojím. Nemůžeš mě radši zmlátit?"
Uvědomila jsem si, že dvě hodiny tady nedám. Budu přemýšlet nad vším možným a asi se psychicky zhroutím.
Zasmál se nahlas, až se to rozlehlo místností.
,,Najednou? V žádným případě."
Vzal mě k nějakému stolu.
,,Sedni si na zem." řekl a šel někam dozadu.
Vytáhl provazy.
,,Nemusíš mě vázat, já nikam neuteču."
,,Řeknu ti to takto. Já jsem ti dal na výběr a na něčem jsme se domluvili! Takže přestaň a dřepni si na tu zem."
,,Ale..."
,,Žádný ale! Nebo to taky dopadne tak, že tady budeš dvě hodiny, vyjdeš ven a k tomu tě zmlátím tím dřevem!" přerušil mě.
Nic jsem neříkala a sedla si na ledovou zem.
Svázal mi ruku a pořádně ji utáhl.
,,Au! To je moc."
,,Já vím, štveš mě, takže tě to bolet musí."
Povzdechla jsem si.
Zbytkem provazu mě přivázal ke stolu.
,,Já chci jít ven."
,,Ne! Prostě sis už vybrala."
,,Pusť mě!"
,,Co to na mě zkoušíš?!"
,,Nic na tebe nezkouším, změnila jsem názor, pusť mě!"
,,Nech toho a drž hubu!"
,,Ty drž hubu!" zařvala jsem a pak si uvědomila, co jsem právě řekla.
Vrazil mi facku do té modřiny. Ucítila jsem silnou bolest.
,,Au!"
Zvedl se a odcházel nahoru po schodech.
Zhasnul světlo, což mě strašně vyděsilo.
Nic jsem neříkala a lehla jsem si.
Dvě hodiny tady. V téhle zimě a ještě k tomu tmě. Nenávidím tmu.
Chybí mi Dominik. Když jsem na něj pomyslela, zabolelo mě u srdce. Chci ho obejmout a slyšet, že tu bude navždy se mnou. Když jsem s ním před tím volala, tak mě to strašně dojalo. Chci ho slyšet znova.
Zakručelo mi v břiše.
To ne! Vždy, když mám hlad, tak mi je pak špatně.
Co se mnou teď vůbec bude? Budu tady už navždy?
V hlavě mi probíhají všechny možný myšlenky.
Asi po půl hodině přemýšlení, na mě padla strašná únava. Oči mi začaly padat. Přičichla jsem si k mikině Dominika.
Tak strašně moc miluju tu vůni.

,,Hej!" zařval někdo vedle mě.
Zmateně jsem si sedla.
Vedle mě seděl Mates a kolem mě bylo strašně moc světla.
,,Jsi už tady víc jak dvě hodiny, zapomněl jsem na tebe." řekl.
Promnula jsem si oči.
,,Myslel jsem, že budeš trpět a ty jsi usnula." zakoulel očima.
,,Je to tak." řekla jsem a protáhla si levou ruku, která byla zatím jediná odvázána.
Odvázal nejdříve provaz od stolu a pak mě.
Ulevilo se mi od bolesti.
,,Tak a teď mě nenaser, jinak tě zbiju."
,,Tak jako já tě nenervuju schválně." řekla jsem a zvedla se.
Protáhla jsem si záda a prokřupla krk. Bolí mě všechno. Mates už stál na konci schodů.
,,Dělej!" zařval po mně.
Radši jsem udělala co říká. Vešli jsme do obýváku a seděla tam Betty.
,,Dobrý den." řekla jsem ze srandy.
Tohle jsme vždy říkaly. Vzpomínám na to a vidím to přímo před očima. Jdeme naproti sobě a strašně moc se těšíme ven. Je kolem třetí odpoledne. Když se přibližujeme, usmíváme se na sebe.
Obejmu Betty a u toho ji řeknu místo ahoj, dobrý den.
Zasmála se. Vím, že to pochopila a doufám, že si taky vzpomněla. Přece jenom jsme spolu venku už dlouho nebyly.
,,Dobrý den." odpověděla.
Mates stál vedle mě. Koukla jsem se na něj nahoru. Někdy si říkám, že jsem fakt malá. 158, je opravdu málo.
,,Tak ty máš problém s tím, mi říkat pane, ale kamarádce říkáš dobrý den, jo?"
,,Tohle je ze srandy snad, ne? Přeci si nemyslíš, že to myslíme vážně."
,,Nemluv se mnou takhle. Jdu se osprchovat, tak nedělejte blbosti." řekl a odcházel.
Rozhlédla jsem se, jestli je už doopravdy pryč.
,,Tak co, v pohodě?" zeptala jsem se jí.
,,Objednal jídlo jen pro sebe, pak jsem musela mýt nádobí, zametala jsem tady a za odměnu jsem dostala chleba. Pak jsem šla k sobě a teď mě zavolal, že mám ještě něco uklidit."
,,Já jsem asi půl hodiny přemýšlela a pak jsem usnula." řekla jsem a sedla si vedle ni.
,,Ale musím říct, že mám doopravdy strašný hlad. I ten suchý chleba bych si dala."
,,Já jsem se docela najedla. Nevíš kdo tady bude zítra?"
,,Doufám, že Andy nebo aspoň Martin."
,,Přesně, tohle je utrpení." řekla jsem.
,,Ale Beth, když nebudeš dělat blbosti a mluvit s ním normálně, tak ti nic neudělá. Koukni se na mě."
,,Tady máš přesný příklad toho, jak by ses neměla chovat." řekla jsem a sáhla si na tvář.
Tak strašně moc mě bolí.
,,Au. Já nevím jak ty dokážeš člověka tak vynervovat." zasmála se.
,,Taky to nechápu."
Povídaly jsme si docela dlouho, asi dvacet minut. Pak Mates přišel.
,,Matesi mám hlad." řekla jsem.
,,Co prosím?! Jakej Matesi?!"
,,Jo, promiň. Pane, mám hlad." opravila jsem se.
Má na sobě jen tričko a trenky. A na očích jako vždy brýle.
,,Sprchoval ses s těmi brýlemi?" zeptala jsem se.
Ne, Beth drž pusu, drž pusu.
Nic neříkal a šel ke mně blíž.
Nervuje mě, jak moc si o sobě myslí.
Rozhlížela jsem se kolem sebe v tmavé místnosti.
,,Já nevím, taky bych asi potřebovala sluneční brýle, když sem svítí to slunce!" koukla jsem se z okna, kde po slunci ani památka. Zataženo a venku poprchává.
Přišel přímo ke mně a zatáhl mě za zápěstí.
,,Promiň, chtěla jsem to říct už od okamžiku, co jsem tě spatřila."
Táhl mě pryč z obýváku.
Když jsem viděla, že zabočuje do toho stejného pokoje, kde mě minule chtěl zbít tím dřevem naskakuje mi na rukou husí kůže. Ze zlé Beth, se náhle stává hodná.
,,Omlouvám se." řekla jsem poslušně.
Zavřel dveře a usmíval se.
Šel k šuplíku a otevřel ho.
,,Ne! To si nemyslím, že je potřeba." řekla jsem a srdce mi nahlas bilo.
,,Já si myslím přesný opak." řekl a díval se na mě naštvaně.
Sedla jsem si na postel.
,,Au, to bych nechtěl." řekl a usmál se znova.
Já se snažím dýchat zhluboka.
Jak říkal Andy, někdo musí vytáhnout nějaký předmět, kterým mě chce zbít, abych byla aspoň na chvíli hodná. Teď sedím poslušně na místě a modlím se, že těch ran aspoň nebude 30.
,,Mám toho už dost. Hodně vydržím, ale tvoje chování je už přes čáru." řekl a zvedl mi bradu.
Opět jsem nic neříkala. Možná to tím zachráním.
,,Kolik jsem ti před tím říkal, že dostaneš těch ran?"
Ne, je to tady.
,,Třicet." řekla jsem a pustil mi bradu.
,,Správně. Ale před tím jsem na tebe byl hodný. Mohla sis dokonce vybrat, jakou část těla chceš, abych ti zbil."
Přímo se v tom vyžívá.
,,Teď už si nebudeš vybírat. Dostaneš přes stehno."
,,Ne! Prosím." řekla jsem. Snažím se to stále nějak zachránit. Ale mám takový pocit, že to moc nepomůže.
,,Zezadu nebo zepředu?" zeptala jsem se.
,,Zepředu, zezadu by to bolelo víc. To si necháme když tak na příště."
Ne! Příště už nesmí být.
,,Sundej si ty kalhoty Beth." podíval se na mě a tentokrat už se neusmíval. 
,,Co že? Já se tady před tebou nebudu svlíkat!"
,,A co sis myslela, že tě budu bít přes kalhoty? Ani náhodou, dělej."
,,Mám na vybranou?"
,,Nemáš, honem."
Nesvlékla jsem si je úplně, ale jenom shrnula.
Velká mikina je až pod kolena, ale když jsem si sedla, mám ji jenom na konec stehnou.
,,Vyhrň si to."
,,A nemůžeme to udělat tak, že tohle byla jen taková malá výhrůžka, a když se nezačnu chovat líp, tak až pak to uskutečníme?"
,,To víš, že jo." zasmál se.
,,Dám si na to brýle nahoru, ať vidím, jak se to bude zbarvovat." řekl a tím mi došlo na sto procent, že nesouhlasí.
Tohle mě bude ještě hodně bolet. A moc dobře vím, že je to moje chyba.
Betty by si tohle nedovolila, a proto taky nebude mít ani jednu modřinu. Až teď lituju toho, co jsem mu všechno řekla. Beth z minulosti, tak strašně tě proklínám.
Seděla jsem bezmocně.
,,Já nevím, asi si k tobě sednu." řekl a udělal to.
,,Levý nebo pravý?" zeptal se.
Ten je tak hodnej, že mi dá vybrat.
,,Tohle je mi fakt jedno."
,,Tak pravý, když je vedle mě."
,,Vezmu to co nejvýš, ať tě to pořádně bolí."
Pochopila jsem z toho, že si mám vyhrnout mikinu.
Položil mi to nějaký místo a natáhl ruku.
Jednou mě bouchl. Strašně to zabolelo.
Podívala jsem se na něj ztrápeně.
,,Já tě naučím, jak se ke mně budeš chovat." řekl a bouchnul mě po druhý.
Třikrát mě bouchl rychle za sebou, po pátý se mu to nepovedlo, protože jsem si tam dala ruku.
,,Bolí to." řekla jsem a podívala jsem se na červený flek, který byl přímo velký, jak ten kus dřeva.
,,Nechci ti nic říkat, ale ještě 25." usmál se a položil mi na stehno teplou ruku.
Dal ji ze mě pryč a bouchnul mě po šestý. Stiskla jsem pěsti a zatnula zuby.
Už jsem to přestala počítat. Ruce jsem tam taky nedávala. Nechci to zdržovat.
Otevřela jsem oči, které jsem při bolesti zavřela.
,,Už ne, prosím, strašně to bolí." vytekla mi slza.
,,Máš za sebou 17 ran."
Podívala jsem se na stehno.
Mám tam jednu velkou modřinu, která je modro fialová a kolem mám červený fleky.
,,Posunu se dolu."
,,Ach jo." povzdechla jsem si.
Vidím jak ho to baví a jak se mu líbí, když trpím. Tím víc mě to taky štve.
Začal znova a jak říkal, posunul se malinko níž.
Z červených míst, se postupně začaly dělat taky modřiny.
Zavřela jsem oči a znova si tam musela sáhnout.
,,Ale. Ještě sedm, počítej to nahlas."
Položil doprostřed okruhu v kterém mě mlátí dřevo a natáhl ruku. Zavřela jsem oči a ucítila větší bolest, než před tím.
,,Ježíši au!"
Nic neříkal a stejnou silou dal další ránu.
,,Řekl jsem že to budeš počítat. Dva." řekl za mě.
Teď už šel trochu níž a dvakrát za sebou uhodil.
,,Tři, čtyři." řekla jsem zmateně.
Přežila jsem poslední tři rány a oddechla si.
Odhodil na cizí postel, bůh ví čí, dřevo.
Položil mi ruku na stehno a přejel.
,,Au." řekla jsem a koukala na stehno, který je přes půlku modrý, fialový a kolem červený.
,,Poučila ses?"
,,Jo! Omlouvám se."
Jen jsem to dořekla a odněkud se ozvalo, jak padá nějaký sklo.
Ale nebylo to, když spadne jedna sklenička. Bylo to tak dlouhý.
Mates se zvedl.
,,Oblékni se." řekl a přitom rychle odešel.
Nechápu, co se tam stalo.

Dělal, jste někdo tenhle rok přijímačky? Pokud ano, tak doufám, že jste na vaši vysněný škole.