Únos Beth- pokračování

44. kapitola

Nandala jsem si kalhoty a šla za ním.
Vešli jsme do kuchyně a Betty seděla na zemi s pořezanou rukou, která byla celá od krve. Kolem byly střepy.
,,Co jsi do prdele dělala?!" zařval a stál vedle mě.
,,Betty jsi v pořádku?" zeptala jsem se a šla pomalu k ní. Snažila jsem se vyhnout všem střepům.
Podala jsem jí ruku a vytáhla k sobě nahoru.
,,Co jsi dělala?" zeptala jsem se jí v klidu.
,,Drž hubu a vypadni Beth!"
Poslechla jsem a sedla si na gauč.
,,Mám vás obou dvou dost! Ani jedna se neumíte chovat."
,,Betty se chovat umí! Jen jí spadla sklenička."
,,Ty chráníš takhle svojí kamarádku?" zeptal se a šel ke mně blíž.
Nic jsem na to neřekla. Snažím se uklidnit, abych neřekla něco, co by mě pak mohlo bolet.
,,A víš co bude teď s tvoji kamarádkou?"
Podívala jsem se na Betty a v jejich očí jsem viděla strach a slzy.
,,Nech ji být." řekla jsem v klidu.
,,Tak nemluv za ni a ty mi vysvětli, co to má znamenat."
Přišla k němu blíž a držela si krvavou ruku.
,,Já.. Šla jsem si udělat vodu a spadla mi sklenička na zem. Strčila jsem do dalších a snažila jsem je chytit."
,,Jo aha a proč sis šla bez dovolení udělat pití! Tady nejste někde doma, v hotelu ani na návštěvě! Tady jste unesený, je vám to jasný?"
,,Jo." řekla Betty.
Já nic neříkám a stále sedím.
,,Jdu ti pro obvaz. Ty ji utři tu krev. A stoupni si! Nebudeš si tady sedět, jak král." řekl a hodil po mě kapesníky, které vzal ze stolu.
Sedla si vedle mě.
Vzala jsem ji ruku a snažila se vysušit spoustu krve.
,,Musí to hodně bolet."
,,Já se bojím Matese. Chce mi něco udělat. Zmlátí mě stejně, jak tebe."
,,Nic jsi neudělala."
,,Prostě jsem si neměla jít udělat to pití."
,,To už nezměníš, hlavně že jsi v pořádku."
,,Kam si tím dostala?"
,,Na přední stehno. Ale neboj se, vydržet se to dá. Mám tam velkou modřinu, až se mi blbě chodí, ale není to nic nevydržitelného."
,,Ach jo." povzdechla si.
,,Chci být statečná jako ty." řekla a podívala se na mě.
Usmála jsem se.
,,Nejsem statečná, mám taky vždy strach. Ani nevíš jaký, ale znát to nedám. Akorát jsem upřímná a to se mi nevyplatí."
Mates přišel a v ruce měl obvaz.
Sedl si mezi mě a Betty. Na sobě už měl kalhoty. Odsedla jsem si trošku od něj. Vadí mi jeho blízká přítomnost.
Vzal jí neopatrně ruku a začal ji vázat.
,,Až ti tu ruku zavážu, bude tě čekat trest."
,,Ne." řekla jsem za ni.
,,Prosím?" zeptal se a přestal vázat.
,,Já za to můžu. Uklidila jsem tam ty skleničky blbě, Betty by se jinak nic nestalo. Klidně to uklidím."
Zasmál se.
,,Co si myslíš? Nechceš aby někdo sáhl na tvoji kamarádku? A že Betty to před tím docela bylo jedno."
,,Nebylo mi to jedno. Nemusíš to řešit Beth, byla to moje chyba."
Dovázal ji ruku a obvaz odhodil na gauč.
,,To je strašný! Je tady s vámi peklo!" zařval.
,,S námi, jo?" zasmála jsem se.
,,Běž k sobě Beth. Před tím jsem ti řekl, že tady nebudeš sedět!" zakřičel. Ani nechci vědět co bude čekat Betty.
,,Tak jsem jí to asi měla utírat ve stoje."
Zvedla jsem se a odešla. Lehla jsem si do postele a čekala co bude dál.
Je toho na mě moc. Chybí mi můj kluk a moji kamarádi, je to tady strašný. Nenávidím toho pitomého Matese a jeho blbý tresty. Ubližuje moji kamarádce, s kterou jsem se neviděla strašně dlouho a nemůžu se s ni moc bavit.
Bojím se co se mnou tady bude. Nikomu nepřeju zažít tento strach.
Ani nechci slyšet co se teď děje Betty.
Chci jít domu a všechny obejmout. Už nechci žádný další vydírání a žádný další záhady, který nám všichni tají. Jsem zmatená a unavená. Chci žít normální život. Dodělat si školu, bydlet u kluků, být s mým Dominikem a užívat si každou chvíli s Betty. Být volná.

Vrátila jsem se z pokoje. Nevím kolik je, ale uběhla dejme tomu necelá hodina. Potřebovala jsem si v hlavě srovnat spousta věci. Vyšla jsem nejdřív na záchod a pak se podívat, jestli je Betty v pořádku. Vešla jsem do obýváku. Na gauči seděl Mates, ale Betty nikde.
,,Kde je Betty?"
,,Drž hubu a běž uklidit kuchyň."
,,Celý se to tady blýská. Řekni mi prosím kde je. U sebe?"
,,Ne, zabil jsem ji." řekl a vážně se na mě podíval.
,,C- co že?"
,,Je ve sklepě zavřená. Akorát napodobuju tvoje trapný ironický vtipy."
,,Kolik je?" ignorovala jsem narážku na moje vtipy bez chyby.
,,Pět hodin. Od rána si nic nejedla, ani nepila. Natočím ti skleničku, kterou celou vypiješ a k tomu suchý chleba."
,,Děkuju, mám strašný hlad. Ale proč je v tom sklepě? Dal si jí na vybranou?"
,,Máš moc blbý otázky." řekl a zvedl se.
Jo. Jde mi udělat nějaký jídlo do kuchyně.
Spíš bych měla řešit co je s Betty..
Sedla jsem si na gauč a po chvíli mi přinesl vodu. Vzala jsem ji do ruky a do prázdná ji vypila.
Na talíři jsem měla připravený kus velkého chleba. Rychle jsem se do něj zakousla.
Už chci, aby tady Mates nebyl. Strašně moc chci, abych tady byla s Andym nebo aspoň Martinem. Teď je moje kamarádka zavřená ve sklepě a mám o ni strach. Nevím, jestli ji vůbec zmlátil nebo ne. Není to pro Betty fér. Já jsem měla blbý poznámky a chovala jsem se strašně. Betty spadla sklenička. V tom je sakra velký rozdíl.
Seděla jsem, jedla a přemýšlela. Mates je na mobilu a nevšímá si mě.
Je mi nepříjemný, že sedí kousek ode mě. Vůbec se mi to nelíbí.
,,Jak dlouho tam je?" zeptala jsem se. Mám o ni vážně strach.
,,Půl hodiny."
,,A nechceš ji už pustit? Prosím." snažila jsem se říct mile.
,,Kdybych ji chtěl pustit, tak to udělám."
,,Neudělala nic špatného."
,,Nech toho, jinak to dopadne tak, že tě zbiju a tvoji kamarádku to stejně nijak nezachrání."
,,Jaj." řekla jsem jenom a seděla naštvaně.