Únos Beth- pokračování

5. kapitola

Nesnáším to jméno.
Vůbec o něm nechci slyšet a neskutečně se bojím, co se děje.
Prosím. Já se ho tak strašně bojím. Vždycky jsem byla frajerka, která říkala, jak se ho nebojí. Ale pravda je malinko někde jinde.
Povzdechla jsem si a odpověděla.
,,Děje se něco vážného?"

,,Ne. Beth neboj se. Skoro nic. Jen se chci zeptat, jestli někomu volal."

,,Ano. Napiš mi, co se děje."

Pak už ani neodpověděl.
Zakroutila jsem hlavou.
Tak doufám, že David nemluví o něčem vážným.
Cokoliv se motalo okolo Vojty, tak to byl velkej průser.
Jakub otevřel oči.
Seděla jsem a pozorovala ho.
,,Tak co, jak ti je?" usmála jsem se.
Prosím, ať už někdo vstává, jinak tady umřu nudou.
,,No. Nic moc. Není mi stokrát nejlíp." řekl a sáhl si na hlavu.
Zasmála jsem se.
,,Já jsem se prospala a je mi už dobře. Ale taky jsem to docela přehnala."
,,To já kdybych si aspoň něco pamatoval." usmál se.
,,To já si pamatuju skoro všechno."
,,Ježiš mně je tak blbě."
,,Hm. Pěkně jsi to přehnal."
,,Já vím." povzdechl si.
,,No nic. Počkáme až se vzbudí Dominik a pojedem?" zeptala jsem se.
,,Co? Kam spěcháš. Ani nevíš, jak mi je blbě, teď fakt nikam nejdu."
,,Ale.." pozastavila jsem se.
,,Co tě tak strašně nutí jet domů?"
,,Ne, nic. David mi před tím psal."
,,A v pohodě?"
,,Skoro nic zajímavého."
,,Ne?"
,,Trochu jo. Ptal se, jestli někomu z nás nevolal Vojta."
,,Proč se ptal?"
,,Já právě nevím. Víš.. Já mám strach. Strašně se ho bojím." podívala jsem se vážně a měla slzy v očích.
,,Neboj se, nic se neděje. Až přijedeš domu, tak ti to David vysvětlí, a věř mi, že to bude v pořádku." usmál se.
,,Proto tak spěchám domu."
,,Já tě chápu. Tak já se prospím v autě. Nechci, aby ses stresovala."
,,Já zase nechci, aby ti bylo špatně v autě."
,,Nebude. Jsem jenom unavenej a teda malinko mě bolí hlava. Takže až se Dominik vzbudí, tak se nějak zvednem a půjdem."
,,Děkuju." usmála jsem se.
Chvíli jsme si povídali a po nějaký době, se probudil Dominik.
Je tak krásnej a roztomilej. Ty rozespalý očíčka a krásnej úsměv.
Sedl si a díval se přede mě.
Jakub se zvedl a odešel do koupelny, s tím, že se jde převléknout.
,,Dobré ráno."
Usmál se a přiblížil se ke mně.
,,Jak ti je Beth?"
,,Je mi dobře. Jakub se šel prevléknout."
,,Hm. Dobře." usmál se o pohladil mě jemně po hlavě.
Usmála jsem se a obejmula ho.
,,Pojedem už domů?"
,,Už? Ale pokud chcete."
,,Jo. Chci už být doma, poté včerejší noci." řekla jsem vážně.
,,Takže teď řekneš, že už nikdy nebudeš pít a za necelý měsíc změníš názor?"
Zasmála jsem se.
,,Ne. Chci si tady někde dokončit školu a pokračovat v práci." usmála jsem se.
,,Jo. To zní jako super plány. Budu tě ve všem podporovat lásko."
Usmála jsem se a políbila ho na krk.
Jakub přišel z koupelny.
,,Pojedem?" zeptal se a promnul si oči.
,,Co všichni tak spěcháte strašně?" zasmál se Dominik.
,,V autě ti to vysvětlím."
Vzala jsem si kalhoty a nechala Dominikovo tričko.
Oblečení mám totiž ze včerejška pozvracený, takže hold budu vypadat takhle.
Nastoupili jsme do auta.
Poslouchali písničky a cesta ubíhala rychleji, jak když jsme sem včera přijížděli.
,,Tak za tohle mi to nestálo." ozvala jsem se, ze sedadla vzadu.
,,Promiň, že jsme tě sem vůbec tahali." řekl Dominik naštvaně a zakroutil hlavou.
,,Ty jsi nemohl vědět, co se stane. Z prva byla nuda, pak to bylo super. Ale za tohle mi to vážně nestálo."
,,Za to když jsem s tebou pil sám, tak to ti za to stálo, ne?"
,,To jo! To byla ta nejlepší a zároveň nejkrásnější noc." řekla jsem a naskočila mi husina, když jsem si vybavila danou noc.
,,Říkal jsem už první den, co jsem vás viděl, že se k sobě hodíte." zasmál se Jakub.
,,A my jsme si to nechtěli přiznat." dodala jsem.
Na chvíli jsem přestala mluvit.
Kluci se dál bavili a já přemýšlela nad tím, co mi David chce říct o Vojtovi.
Povzdechla jsem si.
Cesta utekla rychle a byla jsem ráda, že jsem konečně doma.
Proběhla jsem zahradou a těšila se, až si lehnu do své postele.
Spíš postele Dominika, ale už jsem si ji tak přivlastnila, že si nelehám nikam jinam.
Všichni už byli vzhůru. S úsměvem jsem je pozdravila.
,,Jak bylo?" zeptal se David a položil mi ruku na rameno.
,,Bylo fajn." usmála jsem se.
,,Je ti blbě, viď?" zasmál se Martin a sedl si vedle mě s jogurtem.
Zasmála jsem se.
,,Ne, ani mi blbě není. Spíš jsem unavená."
,,Kolik jsi toho vypila, holka?" zeptal se David.
,,To kdybych jsi pamatovala."
,,Aha, tak ty takhle." usmál se.
,,Mlátit mě nebudeš?" zasmála jsem se.
,,Mám snad?"
,,V pořádku, nemusíš."
Viktor ke mně přišel a sklonil se ke mně.
,,Co Dominik? Už jste spolu měli něco víc?" mrkl.
,,Viktore. Neměli, máme času dost." usmála jsem se.
,,Co ty víš, třeba jsi to jenom nepamatuješ." řekl Martin.
,,Hele zase takhle špatně na tom fakt nejsem."
,,Bethuško, věř mi, že se mohli dít věci, který by ti vypadly." řekl David a zakroutil hlavou.
,,Hele, hele. To by bylo tak legendární, že by si to pamatovala dokonce života." řekl Dominik a vyšel s jídlem z kuchyně.
,,Ach jo. Já jsem s vámi se všema tak šťastná. Jsem ráda, že už nám to nekazí Vojta."
Dořekla jsem větu a zarazila jsem se.
Podívala jsem se na Davida.
,,Víš. Jak jsi mi ráno psal.."
,,Ano. Pojď ke mně. Já ti to vysvětlím. A neboj se, vypadáš zaraženě."
,,Je to člověk, který mi hodně ubližoval. To je k pochopení."
,,Jasně, chápu." zvedl se a šel směr ke svému pokoji.
Zhluboka jsem se nadechla a šla za ním.
,,Počkejte, já nechápu co se děje! Můžu jít s vámi?"
,,Dominiku, prosím." řekl David.
Pochopil a už byl zticha.
,,Já nevím, jestli se jedná o Vojtu." začal.
,,Ale?"
,,Ale myslím si, že to je on."
,,Prosím, Davide mluv."
,,Včera večer mi někdo volal. Byl to Betty táta."
,,No a?"
,,Betty zmizela. Vojta mi volal někdy předevčírem, možná je to dýl. Říkal, že něco plánuje. Něco velkýho. Že se to nebude týkat tebe, ale člověka, který ti dřív byl tak blízký."
,,Počkej, ale.."
,,Beth. Prosím nech mě domluvit. Dořeknu to."
Kývla jsem.
,,Od té chvíle, co mi volal, je Betty pohřešovaná."
,,Mně je Betty jakž takž jedno." řekla jsem smutně.
,,Víš. Já si myslím, že Betty o tom únosu nevěděla."
,,Davide zavolej prostě policii!"
,,To taky nepůjde."
,,Proč by to nemělo jít?" zeptala jsem se zoufale.
Smutně se na mě podíval a nahlas si polkl.