Únos Beth- pokračování

27. kapitola

Pohled Beth
Přišel ke mně blíž.
,,Umíš to?"
Koukla jsem se mu do očí.
,,Ne, neumím. Nebudu se to učit." řekla jsem a uhnula pohledem.
,,Takže mě nebudeš poslouchat?"
Nic jsem neříkala a koukala do země.
,,Asi nebudu Vojto."
,,Vadí mi, když mi říkáš jménem."
,,Mně vadí, že tady vůbec musím být."
Povzdechl si a podíval se na mě.
,,Neser mě a podej mi ty pravidla."
Vzala jsem je z postele a podala mu je do ruky.
,,No povídej."
,,Co?"
,,Jedeme. Pravidla, povídej."
,,Teď jsem ti řekla, že to neumím."
,,Pravidlo číslo 1?"
,,Já nevím!"
,.Za každý pravidlo co neumíš, ti jednu vrazím."
,,Ne."
,,Ale Jo. Měla si na to času dost!"
,,Chci jít spát."
,,Jestli to zítra nebudeš umět, tak udělám to, co jsem teď řekl."
,,Jo, fajn." řekla jsem a lehla si.
,,Dobrou." dodala jsem po chvíli mlčení.
,,Sereš mě Beth, zvedni se."
Zvedla jsem se a podívala se na něj.
,,Chyběla jsem ti?" usmála jsem se.
Vrazil mi facku. Zasmála jsem se.
,,Lehni si na zem."
Nejdříve jsem si sedla a po chvíli lehla.
Vzal mi z postele deku a hodil ji na zem.
,,Budeš spát na zemi. Přijdu a uvidím tě na posteli, tak tě ztřískám tak, že se už nezvedneš."
,,Řekni mi, proč jsem tady." ignorovala jsem, co řekl a zeptala se na to, co mě doopravdy zajímá.
,,Broučku to ti možná někdy řeknu."
,,Fajn."
,,Nepřipomíná ti to něco?" usmál se.
,,Mělo by?"
,,Třeba to, jak ti David nic nechtěl říct. No a pak jsem ti to řekl já."
,,Chci vidět Dominika."
,,Jak koukám, tak ty si jedeš svoje. Vůbec se s tebou nedá komunikovat."
,,Ani nechci. Jsi strašná svině."
,,A to si mě nepoznala ještě víc."
,,Ne. A ani nechci."
,,Ale poznáš. Tady si nějakou dobu pobudeš."
,,No, super." řekla jsem naštvaně a přikryla se na studené zemi.
,,Sice si naštvaná už teď, ale ani nevíš co tě čeká."
,,Já si to dokážu představit."
,,Ne Beth. Nedokážeš." řekl a přešel po pokoji.
,,Jestli si myslíš, že nějakých pár facek je všechno, co dokážu?"
,,Taky si mě třeba zkopal. Byla jsem bezvědomí."
,,Tak tohle bylo minimum." pousmál se.
,,Dobrý vědět."
,,Hele takže doufám, že ti je jasný, že zítra se budeš ráno učit pravidla."
,,Ano, naučím se je, když ti to udělá radost."
,,To se neučíš proto, abys mi udělala radost. To se učíš proto, aby si věděla, jak se tady máš chovat, abys přežila."
,,Abych přežila?"
,,Ano Beth, jestli chceš přežít."
Nic jsem neříkala.
,,Chceš něco ukázat?" zeptal se mě a zastavil se u dveří.
,,Jo." řekla jsem a zvedla se.
,,Pojď se mnou."
Šla jsem za ním. Srdce mi bije, jak o život. Strašně se klepu. Mám strach.
To, co mi řekl mě strašně vystrašilo.
Vešli jsme do nějakého pokoje. Otevřel šuplík. Stála jsem za nim a koukala na to, co dělá.
Něco vytáhl a otočil se na mě.
Měl v ruce pistol. Nahlas jsem si polkla a chtělo se mi brečet.
Přišel ke mně co nejblíž mohl a položil mi pistol k hlavě.
Dýchala jsem rychle a slzy se mi nahrnuly do očí.
,,Kdykoliv můžu tohle spustit. Úplně kdykoliv."
,,Ty.. Ty mě chceš zabít?" zakoktala jsem.
,,Jestli nedostanu to, co chci, do nějaké doby, tak mi to je líto, ale budu muset." nazdvihl obočí a usmál se.
Nic jsem neříkala.
,,A dávej si pozor na to, co říkáš."
Cítím strach, když mi drží u hlavy...
,,Beth posloucháš mě?"
,,Ano, poslouchám tě."
,,Dobře. Jsem rád, že jsme si tohle vyjasnili."
Pomalu pistoli odložil a podíval se mi do očí.
Vzal mě za ruku a vedl ke gauči.
Jeho ruka je teplá, a je mi to strašně nepříjemný.
Čekám až mě pustí. Doufám, že tohle někdy skončí. Mám strach co udělá.
,,Koukni se mi do očí."
Takhle blízko jsem u nej v životě nebyla.
Udělala jsem to, co říkal.
Pomalu mě pustil. Aspoň, že tak.
,,Bethuško. Můžeš mít zítra hovor, s kýmkoliv budeš chtít. Ale budeš muset být moc hodná. Budeš dělat to, co ti řeknu a dodržovat pravidla."
,,Dobře."
,,Víš, s kým chceš volat?"
Uslyšela jsem, jak někdo odemyká vchodové dveře. Nedalo mi to, tak jsem se otočila. Zajímalo by mě, kdo přijde.
,,Nevšímej si toho, kdo přišel a odpověz."
,,Promiň. Co jsi říkal?"
Po tom, co byla u moji hlavy pistol, se snažím být doopravdy hodná.
,,Nebudu ti tady všechno opakovat stokrát."
Je mi tak strašně nepříjemný ten blízký kontakt.
,,Ptal jsem se, s kým budeš chtít volat."
,,S Dominikem. To je jasný."
,,Ano. Tahle odpověď mi byla úplně jasná."
Zasmál se a přiblížil se ke mně ještě víc.
Sakra, tohle je už je strašný. Cítím se hrozně.
,,Víš jak si povídala o Betty?"
,,Povídala jsem o ni hodněkrát."
,,Zítra pro tebe budu mít překvapení."
,,Který souvisí s Betty." dodala jsem.
,,Přesně tak. Nejsi zase tak blbá Beth."
Zakroutila jsem hlavou.
Malinko jsem posunula zadek, abych na něm nebyla tak namáčklá.
,,Tobě se nelíbí blízký kontakt se mnou?"
Do prdele on si toho všiml. Mělo to být nenápadný.
,,Moc ne."
Položil mi ruku na tvář. Srdce mi bije jako o život a mám chuť mu vrazit facku a říct, ať na mě nesahá.
,,Ach Jo. To mě mrzí. Že ti to je nepříjemný."
Rychle se zvedl.
,,To nic. Běž spát. Musíš být unavená po celým dnu."
Zvedla jsem se a odcházela.
,,A nezapomeň na zítra ty pravidla."
Kývla jsem a odcházela se slzami v očích.
Sedla jsem si na studenou zem a začala brečet.
Já to tady nezvládnu.

Ahoooj. Pardon, že teď moc nepíšu. Mám strašně moc školy a do toho se míchají různé problémy.
Mám na vás otázku. Začala jsem psát nějakou knihu. Mám napsaný dvě kapitoly a myslím, že se vám to bude moc líbit! Je to taková kniha, která je celkově o životě. Bude tam strašně moc problému. Láska, rodina, přátelství. Máte se na co těšit!!