Únos Beth- pokračování

21. kapitola

Pohled Kamila
Konečně přišlo na náš plán. Beru si batoh a vyrážím zase na to místo. Tak strašně se mi tam nechce, ale musíme dokončit náš plán.
Rozloučil jsem se všemi a odešel.
Budu muset jet autem Dominika, protože moje je daleko odsud.
Nastoupil jsem do auta a vyrazil. Doufám, že Betty bude v pořádku. Že ji mezitím nic neudělal. Vydechl jsem si a jel. Cestu si pamatuju na zpaměť. Teda aspoň v to doufám.
Soustředíme se na jízdu. Po nějaký době jsem zabočil do lesa. Teď tady budou ty nejhorší odbočky, v kterých nesmím udělat chybu. Nesmím zabočit špatně.
Dojel jsem na místo. Zvládl jsem to bez toho, aniž bych se někde ztratil, což se docela divím.
Vystoupil jsem z auta.
Venku už byla tma a docela i zima.
Zavolal jsem Vojtovi a přišel ke zahradě.
Říkal, že za chvíli je tady. Tomuto se chvíle říkat nedá. Stojím tady snad věčnost. Co mu tak trvá?
Vidím, jak se dveře otevřely a vyšel z nich Vojta.
Přišel až k bráně a otevřel my ji.
,,Čau." řekl jsem a nahodil úsměv.
,,Čau. Promiň, že si čekal. Ještě jsem něco potřeboval dodělat."
,,Dobrý. Akorát je mi zima."
Vešli jsme do baráku. Konečně jsem v teple.
Tady je tak strašná atmosféra. Nenávidím to tu.
,,Potřebuji ti říct pár věci. Sedni si."
Sedl jsem si a doufal, že nepřijde s něčím, co by mě mohlo překvapit.
,,Takže. Jídlo jí dej, jen když bude poslouchat. Chleba a vodu, jí to stačí. Kdyby cokoliv, tak volej. A nenechávej ji tady samotnou."
,,Jo. To je samozřejmost."
,,Potřebuju rychle jet. Nějaký otázky ještě?"
,,V kolik se když tak vrátíte?"
,,Až zítra."
,,To je všechno, co potřebuji vědět."
,,Jo. Tak já pojedu."
,,A kde je Martin?"
,,Někde ho vyzvednu. Potřeboval si něco zařídit. Když tak Betty je nahoře, kdybys ji hledal. Vysvětlil jsem jí, jak se bude chovat, takže problém by neměl být.
,,Tak jo. Tak čau. A poradně zachlastejte." zasmál jsem se.
,,To musíme." usmál se a odešel.
Zavřel jsem za nim dveře.
Dobře. Tohle mám za sebou. V autě mi někdo volal, takže to vyřeším a pak půjdu říct všechno Betty.
Sedl jsem si na gauč a vytáhl z kapsy mobil.
Volal mi Dominik. Zakulil jsem očima.
Tak to mě zajímá, jak moc to bude důležitý.
Zavolal jsem nazpátek.
,,Ano?"
,,Čau. Dojel si tam?"
,,Jo. Vojta už odešel, takže teď jsem ti šel zavolat a půjdu za Betty."
,,Jo. Tak pak nějak přijeď, jo?"
,,Jo. Teď jdu za tou Betty. Zavolám vám, kdyby něco nového."
,,Fajn. Tak děkujeme a čau."
,,Čau." řekl jsem potichu.
Zvedl jsem se a šel nahoru. Doufám, že bude v pořádku.
Zaklepal jsem na dveře. Přece nevtrhnu do dveří, ještě by se lekla.
Nic neříkala, tak jsem otevřel.
,,Ahoj Betty." usmál jsem se a šel blíž.
Seděla pořad na svém místě. Tady seděla včera skoro pořad.
Usmál jsem se a šel blíž.
,,Už ti jdu pomoc, jo?"
Kývla a vystrašeně se na mě podívala.
Podal jsem ji ruku.
,,Tady ti musí být nepohodlně. Pojď, sedneme si do obýváku."
Chvíli váhala.
Nic neřekla a chytla se mě.
Vytáhl jsem ji k sobě a pustil.
Šla pomalu za mnou. Sedli jsme si na gauč.
,,Povím ti náš plán. Za chvilinku, tady budeš sama, ano? Jestli se chceš odsud dostat, tak musíš spolupracovat."
,,Takže mě zachráníte?"
,,Slíbil jsem ti to. A já své sliby plním. Říkal jsem, že se vrátím." usmál jsem se.
,,Dobře. Udělám všechno, co řekneš."
,,Stačí, že tady budeš a nikam nebudeš chodit."
,,To je všechno?"
,,Jo. Já sjedu pro Beth a jejího kluka a ještě jednoho kamaráda."
,,Takže Beth mě neopustila?"
,,Ne. Jak už jsem řekl, Beth unesli. Teď je ale v pořádku. Nebyli na ni zlí, možná na začátku. Spíš tam měla takový servis. David, ten únosce ji vše vysvětlil, proč to udělal."
,,A proč ji unesl?"
,,Chtěl se pomstít na Beth. Táta Beth udělal strašnou věc. David se chtěl pomstít na jeho dceři."
,,Je stejně zlý, jak Vojta?" zeptala se potichu.
,,David není zlý člověk. Je to úžasný kamarád a s Beth jsou v pohodě. Normálně se baví."
,,Proč se nechce Beth vrátit za námi do Prahy?"
,,Rodiče o jejím únosu věděli. Je to pro ni neskutečná zrada a chce začít nový život."
,,Aha. Takže ten únos byl naplánovány i s jejími rodiči?"
,,Ano. Je to tak."
,,Mně strašně chybí rodiče. Už je chci vidět." udržovala slzy.
,,Chápu to. Ale jestli se všechno vydaří, ještě dneska je uvidíš, ano?"
,,Jo." usmála se.
,,Super. Další věc, kterou jsem s tebou chtěl probrat. Ty víš o tom čipu?"
,,Jo. Hodněkrát mi o tom říkali."
,,To nám tak trochu komplikuje situaci."
,,Je to strašný. Navíc když to sundám, dá mu to taky signál."
,,A proto to nebudeš sundavat. Než odjedu, tak se ještě pořádně najíš. V batohu mám nějaký sladký a tady se taky něco najde."
,,A to můžu?" usmála se.
,,Já ti chci pomoc. Já tě tady nehlídám." zasmál jsem se.
,,Tak jo, jsem jedině ráda."
,,Seď tady, něco ti přinesu."
Přišel jsem do kuchyně a otevřel lednici. Celá plná.
Vyndal jsem z ní jogurty, nějaký šunky a pár dalších věcí.
Přinesl jsem ji to.
Tak rychle jsem nikoho neviděl jíst. Házela to do sebe jako o život.
Chápu to. Kdybych měl jíst jednou za den a někdo by mi pak položil před nos jídlo, taky bych tak jedl.
Díval jsem se na ni a usmál se.
,,Co když ten plán nevyjde?" zeptala se.
,,Ne. Betty to neříkej. Ten plán vyjde neboj."
,,Slibuji ti to. Nemělo by se nic pokazit."
,,Chci jít pryč."
,,Já chci odtud taky co nejdřív vypadnout."
,,Víš. Tak strašně mi chybí Beth. Tak neskutečně ji miluju jako kamarádku. Snažila jsem se ji dát vědět, ale nevěřila mi."
,,Jo. Beth se o tebe strašně bojí. Tohle všechno byl jenom její nápad. Je šikovná."
,,To abyste mě zachránili byl její plán?"
,,Jo. Můžeš jí být vděčná."
,,Jasně. Jsem. Jsem strašně moc vděčná, už jenom z toho důvodu, že se mi snažíte pomoc."
,,Rád ti pomůžu."
Usmál jsem se na ni a pohladil ji po vlasech.