Únos Beth- pokračování

41. kapitola

Pane bože.
Na zemi byla krvavá louže a vedle toho nůž.
Přišli za mnou všichni tři.
Betty taky zaječela.
Koukla jsem se na Andyho a Davida.
Oba vypadali tak strašně nervózní, ale nic neříkali.
,,C-co to má být?" vypustila jsem konečně ze sebe slova.
,,Nevím co na to mám říct." podíval se Andy.
,,Vy- vy jste někoho zabili?" koktala jsem a snažila se nadechnout. Šílený strach z toho, co se stalo mi v tom zabraňoval.
,,Říkal jsem, že tady je hodně tajemství." řekl Andy a vzal do ruky hadr.
,,Mohl by nám to někdo vysvětlit?" zeptala se vystrašeně Betty.
,,Holky zatím to necháme tak, jak to je."
,,Ne! Víš jak se bojíme? Proč je tady do prdele krvavý nůž?!" zařvala jsem naštvaně.
,,Protože Martin!" zařval po mě zpátky David.
,,Okamžitě nám to vysvětli! Nechci slyšet žádný, že nám to časem řeknete! Tohle je vážný a my máme strach, chápeš?!"
,,Beth nebudeš tady po mě řvát!"
,,A co mám dělat?! Mám se tady nad tím smát?!"
,,Ne, říkám abys po mě do prdele neřvala!"
,,Dost." řekl Andy.
Betty sledovala celou naši hádku. Takhle jsme se s Davidem dohadovali vždycky. Když neměl co říct, řekl, ať po něm přestanu řvát.
,,Mohli byste nám to prosím vysvětlit?" zeptala se Betty, která byla už docela v klidu.
,,Je to Martinova práce."
,,Někoho tady zabil?" vyhrkla jsem.
,,Nebojte se holky, to muselo být. Jinak to nešlo."
,,Když jste byly v pokoji, tak se tady odehrála jedna věc."
,,Která?"
,,Přišel jeden chlap za Martinem. Začal ho vydírat. Pak mu vrazil pěstí. Měl u sebe pistol, a tak mu tím mířil na hlavu. Byl opravdu vzteklý a schopný ho zastřelit. Tak jsem nevěděl co mám dělat. Křičel jsem ať přestane a on ji začal mířit na mě. Měl jsem ji už u hlavy. Martin vzal mezitím nůž a vrazil mu ho do zad. Měl strašný strach a pak ho bodl rovnou do břicha. Vykrvácel tady. Snažili jsme se všechno dobře zakrýt tak, aby vás to náhodou nevyděsilo. Byly jste spolu, takže to bylo v pohodě a naštěstí jste nic neslyšely. Akorát jsme zapomněli uklidit nůž a pár kapek krve." dořekl Andy a začal to pomalu utírat.
Sedla jsem si ke stolu.
,,Udělalo se mi špatně." řekla jsem.
Betty stála beze slov s vyvalenýma očima.
David si přesunul židli ke mně.
,,Beth, buď v klidu."
,,Pane bože! Mám tady z vás strašný strach! Byl tady člověk, který chtěl někoho zabit, chápeš?"
,,Kdyby ho Martin nezabil, je možný, že půjde i po mně. I po vás."
Zakroutila jsem hlavou.
,,T-to je jak v nějakým filmu." řekla Betty a sedla si k nám.
,,Proto jsme vám to nechtěli říkat, víte?" řekl Andy a z hadru vymýval krev.
,,Je mi z toho strašně špatně." řekla jsem.
,,Já mám takovej strach! Nikdy nevím, kdy asi přijde můj poslední den."
,,Beth to není pravda. Nemusíš mít strach."
,,Pane bože! Jsem tady s lidmi, kteří někoho zabili."
,,Měl jsem důvod Beth!" zvýšil hlas Andy.
,,Na to jsem narážet nechtěla."
,,Fajn! Ale narazila jsi na to. Když jsem ti to říkal, nenapadlo mě, že to budeš proti mně používat."
,,Promiň, takhle jsem to fakt nemyslela. Nemyslela jsem tebe."
,,Měly byste jít spát." řekl a hodil mokrý hadr do umyvadla. Vypl vodu a naštvaně odešel.
,,Nebuďte vyděšený. Chápu vás." řekl David a zvedl se.
,,Ale jak řekl Andy, měly byste jít už spát."
Kývla jsem hlavou a zvedla se.
Obě jsme s Betty byly strašně překvapený a vyděšený. Povídaly jsme si asi do tří ráno a pak usnuly v jedné posteli. Začínám si uvědomovat, jak moc mi moje nejlepší kamarádka chyběla.
Jsem šťastná, že mě doopravdy nezradila a že je tady se mnou.

,,Holky." uslyšela jsem.
Pomalu jsem otevřela oči a nade mnou stál Andy.
,,Za chvíli přijde Mates. Vstávejte."
Unaveně jsem si sedla na postel. Betty pořád leží a asi se nehodlá zvednout.
,,Kolik je?" zeptala jsem se.
,,Kolem devátý, za chvíli tady bude Mates. Pojď, musíte jít."
,,Ach ne." řekla Betty a zakryla si hlavu polštářem.
,,David už odešel?"
,,Ano, musel jít."
,,Ani jsem se s ním nerozloučila! Teď bůh ví, kdy ho uvidím."
,,Brzo se uvidíte."
Betty si konečně sedla.
,,Já nemám náladu na toho Matese." řekla a promnula si oči.
,,Jo holky! Vím, že Betty tohle vysvětlovat nemusím, ale tobě ano Beth. Budeš se chovat ukázkově, nebudeš mu odmlouvat, říkat blbosti, ani ironicky odpovídat."
,,Ironický odpovědi jsou ale nejlepší." řekla Betty.
,,No ale ty by sis to nedovolila, v tom je ten rozdíl. A já nechci slyšet Beth, jak říká, že ji všechno bolí."
,,Tak snad nás tady nebude mlátit, ne?"
,,Ty se začneš chovat hezky, až když si člověk začne vytahovat pásek nebo jakýkoliv předmět, kterým by tě zmlátil. Pak jsi v klidu tak deset minut a pak je pokračování tvého strašného chování."
,,To jsi ale popsal dobře." zasmála jsem se.
,,Tak takhle to přesně nebude. A šup dolu holky, za chvíli tady bude."
,,Počkej a co mu mám říct?"
,,Musíš být ticho a čekat, než ti něco řekne on. Nebo se ho třeba můžeš zeptat." řekla Betty a zvedla se z postele.
Zvedla jsem se taky, abychom mohly jít.
,,To byla krásná ukázka toho, jak máš začít." řekl Andy a šel s námi až dolu.
Nesnáším, když má takhle někdo nový přijít. Cítím se tak strašně nervózně. Hlavně když dobře vím, že ten člověk nebude moc fajn. Ale třeba se budu plést.. Teda aspoň doufám.
Andy mu šel otevřít.
Slyšela jsem, jak se zdraví. Má takový zajímavý hlas. Docela hrubý. Akorát se vyměnili a Andy už odešel.
Stojíme v obýváku.
,,Ježíši to je tak strašně trapný." řekla Betty a zasmála se.
,,No to teda je, nějak mu trvá si zout ty boty." řekla jsem potichu.
Betty se zasmála.
,,Jo víš co jsem našla?" zeptala se a vyhrnula si černou mikinu.
,,Kde si tady vzala gumičku?" zeptala jsem se se smíchem a obě jsme koukaly na ruku.
,,Neruším vás?" stál ve dveří a asi koukal směr my.
Vypadá... Zajímavě. Má krátký hnědý vlasy. Po stranách malinko vyholený. Vysoký je tak středně, okolo 180, možná víc. Má na sobě černou rozepnutou mikinu, pod kterou má červený tričko. Kolem krku má asi dva řetězy a na jeho krku je tetování. Z dálky nevidím jaký. Na očích má sluneční brýle, takže do očí mu vidět není.
Přišel k nám blíž.
,,Kdo je kdo?" zeptal se přísně.
Pod těmi brýlemi co má, nevidím jak se tváři. Ale jestli mám soudit podle rtů a obočí, nevypadá moc šťastně.
,,Já jsem Beth." řekla jsem.
,,Já jsem Betty." řekla a hlas se jí docela třásl.
,,Beth o tobě jsem neslyšel moc hezký věci, pak si něco vyjasníme." řekl naštvaně.
,,Jo, jasně." řekla jsem.
,,Ty se prý chováš líp. To radím vám obou."
Zakoulela jsem očima.
Chová se hrozně a už od pohledu tak namyšlený.
,,Hele co to mělo znamenat?!" zařval.
,,Nic, omlouvám se."
,,Co si o sobě myslíš holčičko?" řekl naštvaně a blížil se ke mně.
Začínám mít strašný nervy, ale snažím se držet.
,,Já? Já si o sobě nic nemyslím. Spíš co si o sobě myslíš ty? Jen jsem zakoulela očima."
,,Asi ti budu myslet vysvětlit, jak se budeš ke mně chovat!" zařval.
Srdce mi bije. Jak vztekem, tak strachem.
Nastává přesně situace, před kterou mě Andy varoval.
,,Tak to mi teda asi vysvětlit budeš muset."  řekla jsem ironicky.
Přiblížil se ke mně co nejvíc mohl a zvedl mi hlavu.
Chvíli mi asi koukal do očí, přes ty brýle nevidím jeho pohled.
Zvedl ruku a vrazil mi facku.
Bouchnul mě strašně silou, až se mi zamotala hlava. Hlavu mi pořád držel a chvíli čekal. Do toho samého místa mi vrazil znovu. Tentokrat jsem to už nemohla vydržet a zařvala jsem.
,,Au, prosím pusť mě."
,,Chceš pustit?" zeptal se a bradu i s tvářemi mi zmáčkl ještě větší silou.
,,Nech ji prosím." snažila se něco říct Betty.
Ignoroval ji a po chvíli mi znova vrazil facku.
,,Au! Tolik jsem toho neudělala."
,,Drž hubu!" řekl a vrazil mi znova do toho samého místa. Prosím, ať aspoň změní ty strany, strašně to bolí. Hoří mi celá tvář.
Bolí mě celá pusa od toho, jak mě drží silou.
Napřáhl se znova. Zavřela jsem automaticky oči a poté ucítila ještě horší bolest.
,,Au." vytekla mi už slza. Strašně moc to bolí, jenom doufám, ať přestane.
,,Pšt, uklidni se." řekl.
Je u mě tak blízko. Koukám mu do obličeje. Nevidím moc dobře. Jenom kolem sebe mlhu a jeho obličej.
Natáhl znova ruku a já už věděla, co bude.
,,Auu. Promiň."
Tohle udělal největší silou, kterou zatím dal.
,,Omluv se mi." řekl.
,,Omlouvám se, opravdu."
Pomalu mě pustil a já si pohladila šíleně bolavou tvář.
Jak mě pustil, zamotala se mi hlava a spadla jsem na zem.
Dívala jsem se na něj ze země.
Sklonil se ke mně.
,,Bolí to hodně?" usmál se.
,,Jo." řekla jsem potichu.
Vzal si brýle a dal si je nahoru na hlavu. Jeho tmavě hnědý oči na mě koukaly.
Usmál se i se zuby.
Chytl mě za rameno.
,,Až uvidíš jakou máš modřinu na tváři, tak se příště rozhodneš, jak se ke mně budeš chovat."
Stoupl si a v klidu si sedl na gauč.
Pozoroval mě upřeně, jak sedím na zemi a pořád se usmíval, jak psychopat.

Jaký máte názor na Matese? Jak se vám líbí?😬