Únos Beth- pokračování

29. kapitola

Přišla jsem ze záchodu nazpátek do pokoje, ve kterém bývám.
Vojtěch tam seděl a pozoroval mě.
,,Co je?" zeptala jsem se a přišla blíž.
,,Prosím? Já ti dám takový co je. Kde si byla tak dlouho?"
,,Co? Na záchodě."
,,No že ti to trvalo."
,,Rovnou jsem se vysrala. To chceš slyšet? Jsem člověk, je to normální."
Povzdechl si.
,,Chceš se převléknout do něčeho čistého?"
,,Nechci aby to bylo tvoje." řekla jsem upřímně.
,,Pojď ke mně. Nestůj u těch dveří."
Popošla jsem blíž.
,,Jak už jsem řekla, nechci nic tvého."
,,Fajn. Mám ti přinést něco Martina?"
,,Ne. Nechci vaše oblečení. Vystačím si s tímhle."
,,Dobře. Dal jsem ti pouze milou nabídku."
,,Děkuji. Jsi moc hodnej Vojto." usmála jsem se ironicky.
Zvedl se z postele.
,,Kdyby si aspoň došla třeba k desátému pravidlu, tak zjistíš, že tam je napsáno, že si ze mě nebudeš dělat srandu a nebudeš se mnou mluvit ironicky. Ale tím, že si to nečetla, tak teď nevíš o čem mluvím."
,,Ale vím, akorát to nedodržuji."
Zvedl se a chytl mě za rameno.
,,Nebav se se mnou jak s kamarádem."
,,Takhle se s mýma kamarádama nebavím."
Praštil mě přes tvář.
,,Až tě budu za každý porušení trestat, možná se poučíš. Běž se učit ty pravidla. Tahle konverzace je o ničem. Jsi strašně blbá a asi to budeme muset řešit jinak, než domluvou."
Pustil mi pomalu rameno.
,,Jdu se učit ty pravidla." řekla jsem smutně.
,,Večer si tě vyzkouším. A jestli to nebudeš stále umět tak dostaneš dvojnásobek toho, co před tím."
,,Fajn." řekla jsem a šla k posteli.
Vzala jsem pravidla a začala si je postupně číst.
,,Strašně mě sereš Beth. Ale tohle dělat fakt nebudeš."
Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
,,Nemůže mě hlídat někdo jiný?"
,,Mám tě zmlátit abys pochopila, jak se máš chovat?"
Co to je za otázku? Jasně, že nechci.
,,Neodpovídej mi na otázku otázkou."
,,Mám se vrátit pro ten kus dřeva do prdele?!" zařval.
,,Ne. To je dobrý."
,,No to teda dobrý není!"
,,Ne. To dřevo si nenes, jasný? To bolí."
,,Jak to se mnou mluvíš? Nebudeš mi tady určovat, co mám dělat!"
,,Ne. Prosím fakt ne."
,,A víš co? Baví mě to víc. Baví mě to víc, než ti dát pěstí nebo tě zbít do bezvědomí. Tohle se mi líbí. Takže tě budu takhle asi mlátit víc."
Nic jsem na to neříkala. Radši už držím hubu.
,,Co ten Dominik?" zeptala jsem se na konec.
Znervózňuje mě, když na mě upřeně čumí.
,,A co s nim jako?"
,,To volání."
,,Už jsem řekl, že si to nezasloužíš."
,,Chci ho slyšet."
,,Beth ale ty prostě neděláš co máš, chtěla si utéct."
,,To jo, ale prosím. Vojto dej mi jen pár slov. Jen řeknu, že jsem v pořádku."
,,Ne. Beth do prdele já ti nebudu říkat něco stokrát!"
,,Ale.."
,,Ne, žádný ale." přerušil mě.
Naštvaně jsem si oddechla.
,,Pojď. Potřebuju abys to tady trochu uklidila. Stejně se tady nudíš."
,,Chybí mi David." řekla jsem.
,,Co?" zeptal se udiveně a přišel ke mně blíž.
,,Kdyby nebyl on, v téhle situaci bys nebyla. Dělá to stejný, co já."
,,Nesrovnávej Davida s tebou! On mě netýral. Nevázal mě k posteli a nemusela jsem se učit žádný zkurvený pravidla! On nic špatného neudělal. To můj otec, chápeš?" zvedla jsem se z postele.
Vrazil mi facku.
Podívala jsem se mu do očí.
,,Strašně moc mám ráda Davida. Strašně moc mám ráda Martina a všechny v tom baráku! Každého z nich strašně moc miluju a neskutečně mi chybí! Udělám cokoliv, jen abych se mohla vrátit. Prosím."
Vyndal z kapsy mobil.
,,Beth děkuju ti moc za video. Je to tak dojemný. Navíc se mi to bude hodit. Pošlu to Davidovi."
,,Proč?"
,,Aby kluci udělali to, co chci. Jeho a tvůj kamarád."
,,Kdo to je?"
,,Ještě jedno slovo a dojdu si pro to dřevo a zmlátím tě tak, že mě tady budeš prosit na kolenou, abych přestal!"
Nic jsem neříkala.
,,Pojď do kuchyně, mám pro tebe práci."
Následovala jsem jeho kroky.
Vypadá to tady docela dobře. Ale.. Nechci tady být. Už nikdy. Nenávidím to tady.
U jídelního stolu seděl ten chlap, kterého jsem viděla nejprve.
Ignorovala jsem ho a přišla k nádobí.
,,Nepozdravíš mě Beth?"
Otočila jsem se na něj.
Nemůžu si pomoc, ale je tak podobný Davidovi.
,,Jak bych tě měla pozdravit? Ahoj. Dobrý den." pokrčila jsem rameny.
Zasmál se.
,,Co ty pravidla Beth? Prý si to neuměla moc."
,,Uměla. Ale jestli chceš, tak si k tobě stoupnu s něčím, čím bych tě mlátila pokazdý, co řekneš chybu. A chci vidět, jak ti to půjde."
,,To si děláš srandu Betty?"
,,Já jsem Beth."
,,Promiň."
,,Řekni mi jak se jmenuješ."
,,Měla by si mýt nádobí. Beth." zdůraznil mé jméno.
,,Promiň." zasmála jsem se.
,,No ale do prdele co tohle je? Tady nejsi u Davida, aby ses tady s nim bavila jak s kamarádem, to si nemysli."
,,Omlouvám se!"
,,Nezvyšuj na mě hlas."
,,Mohl bys jít pryč? Já to tady zvládnu sama."
,,No to teda ne! Nebudeš se tady mít fajn. Budeš poslouchat na slovo!"
,,Jo, jo, dobře. Omlouvám se."
,,Kdybys viděla Betty. Ona tak poslouchala. Na slovo."
,,Chudák Betty."
,,A víš co si myslela? Že Kamil přijde. On ji slíbil, že ji pomůže. A? Nepovedlo se."
Vytekla mi slza.
,,Jak se na ni těšíš?" zeptal se ten neznámý chlap.
Vypla jsem vodu a podívala se na něj.
,,Co?"
,,Ona to neví." řekl otráveně Vojta.
,,Dneska ti přijde."
,,To si ze mě děláš prdel? Fakt?" řekla jsem nadšeně.
,,Já. Já ji chci strašně vidět. Strašně moc mi chybí. Moje milovaná kamarádka." vytekla mi další slza.
,,No to si prdel nedělám. Nebudu přejíždět z domu do domu."
,,Děkuju."
,,Betty ti ukáže, jak mě budeš poslouchat."
,,Musela se taky učit ty zasraný pravidla?"
,,Beth ale my nejsme kamarádi! Mluv se mnou hezky."
,,Promiň. Učila se je?"
,,Ta už je měla za půl hodiny naučený." řekl ten týpek.
,,Ach jo." usmála jsem se.
,,Beth myj to nádobí, pak tě zase připoutáme a budeš se učit."
,,Jo."
,,Pověz Andymu, jak si dopadla, když si neuměla ty pravidla."
,,Andy. Ty se jmenuješ Andy." zasmála jsem se.
,,On to fakt prozradil. To si neměla vědět."
,,Víš koho mi připomínáš? Davida. Mého. Kamaráda. Dalo by se říct kamarád."
,,Davida?" řekl udiveně.
,,Jo ale to je jedno. Každopádně skončila jsem tak, že našel nějakej kus dřeva a bil mě tím."
,,Tak se je radši nauč. Ale já už jsem ti to říkal. Tobě aby člověk něco říkal tisíckrát."
,,Já vím. Fakt se je naučím."
,,Navíc si chtěla utéct. Tohle se mi nelíbí." zakroutil hlavou.
Kývla jsem hlavou a začala mýt znova nádobí.
,,Přestaň." řekl.
Vypla jsem vodu a přišla k němu trochu blíž.
,,Měli bychom tě potrestat." řekl naštvaně a zvedl se ze židle.
Bije mi srdce a mám strach co vymyslí.
,,Ne. Už to neudělám."
,,Jaký ne? Když říkám, že to udělám. Tak to udělám."
,,Andy. Prosím."
,,Jak to se mnou mluvíš?" přišel ještě víc blíž.
Chvíli stál a přemýšlel.
,,Klekni si." přikázal mi.
,,Co?"
,,Klekni si přede mě."
Chvíli jsem váhala.
,,Budu tě prosit? Nebo?"
Povzdechla jsem si a nešťastně si klekla.
Ach jo.
,,Kde máš ty pravidla Beth?" zeptal se mě.
,,V tom pokoji."
Odešel. Podívala jsem se na Vojtu.
,,Co bude dělat?" zeptala jsem se.
,,Já fakt nevím." pokrčil rameny.
Přišel do kuchyně i s těmi pravidly.
Podal mi je do ruky.
,,Máš deset minut na to, se všechno doučit. Přijdu a budeš to umět."
,,A.. To je ten trest?"
,,Ten trest bude, když to umět nebudeš."
Vytáhl z kapsy od mikiny mobil.
On má iPhone 13. To si ze mě děláš srandu. Ale tohle bych řešit neměla v téhle situaci.
,,Nastavuju ti 10 minut. Jestli to nebudeš umět, tak uvidíš."
,,Ale.. To nestihnu."
,,Být tebou, tak dělám co proto, abys to uměla. Věř mi.."

Jak si myslíte, že to bude pokračovat? Pište❤️ Jste úžasný a jsem ráda, že se vám to líbí.