Únos Beth- pokračování

35. kapitola

,,Říkej mi pravdu, co si tam našla?"
,,Nic." řekla jsem a podívala se mu do očí.
Sedl si na postel.
,,Studoval jsem psychologii celý čtyři roky na střední. Mám vysokou školu a jsem psycholog."
,,Ty máš vysokou?"
,,Ty neodbočuj a řekni mi pravdu, já poznám, když lžeš!"
,,Jo, viděla jsem tam zprávy."
,,S kým?"
,,Já.. Bojím se tě. Nechci abys mě zbil."
,,Poslouchej mě. Já tě bít nebudu. Já chci slyšet, co víš. Neublížil bych ti a nerad na tebe zvyšuju hlas. Jenom mi odpověz." zašeptal.
,,Zprávy s nějakým Davidem."
,,Hm.. Aha." řekl jenom. Vím, že nemá slov. Na tohle se nedá moc co říct.
,,Co si viděla?" řekl v klidu.
,,Já.. Už nevím. Normální chat. Pak jste si tam psali o něčem, ale nechápala jsem o čem."
,,Je tam něco, co tě vyděsilo?"
Polkla jsem si nahlas.
,,Ne, mělo by?"
,,Ano mělo a ty to moc dobře víš."
,,Andy?" zeptala jsem se a snažila se odvážit na to, se zeptat na tak strašně děsivou otázku. Nevím, jak bude reagovat.
,,Co si tam viděla?"
,,Ty jsi někoho zabil?" odpověděla jsem otázkou a odtrhla pohled.
,,Ty jsi...Viděla tohle. Do prdele."
Kývla jsem hlavou.
,,Není to tak, jak si myslíš."
,,Andy.. Nic mi vysvětlovat nemusíš."
,,Je to spojený s touhle celou situací."
,,Ty si někoho zabil a Vojtěch tě tím vydírá, protože má důkaz."
,,Znáš první část toho, co se tady děje. Těch částí je ale asi deset."
,,Tak dík." usmála jsem se ironicky.
,,Beth přijede ti asi Betty."
,,Nechci aby přijela."
,,Budeš tady mít někoho, kdo ti rozumí. Myslel jsem, že se na ni těšíš."
,,Zmlaťte mě, vydírejte mě, zbijte mě třeba do bezvědomí, ale nikdy nedokážu ustát bolest, když kdokoliv ubližuje někomu, koho mám ráda. A.. K Betty se chovají ještě hůř než ke mně. Ona je tak slabá. Nechci to vidět." rozbrečela jsem se.
,,Chápu tě." řekl a sednul si ke mně na zem. Utřel mi palcem slzy.
,,Dýchej a snaž se být v klidu, ano?"
Kývla jsem hlavou.
,,Co je s Vojtěchem?"
,,To ti nesmím říct."
,,Ano. Pro tvé bezpečí a bezpečí tvé rodiny." usmála jsem se.
,,Přesně tak."
,,Proč si toho někoho zabil?"
,,Dlouhý příběh."
,,Můžeš mi ho říct. Já nikam nespěchám."
,,Nemůžeme si tady povídat jako kamarádi. Až tě tady budu hlídat a budeme sami, tak se ti možná trochu otevřu, ale teď by to bylo divné."
,,Jasně, chápu to. Ale nejsi na mě naštvaný?"
,,Ani ne. Spíš mě zajímá, jak reagoval Martin."
,,Tak třikrát mě švihl páskem."
,,Co bylo horší, ten kus dřeva nebo ten pásek?"
,,Tím kusem dřeva jsem dostala třeba desetkrát, tím páskem párkrát, ale obojí bolelo."
,,Tak nedělej blbosti, fakt. Co jsem ti řekl, když jsem odcházel?"
,,To, že když přijdeš, tak nechceš vidět žádnou modřinu. A to nemám."
,,Fajn, tak tady neber žádný věci už, jasný?"
,,Martin mi ve vzteku před tím řekl, že bych tady mohla objevit věci, který vidět nechci."
,,Ano, nelez kam nemáš, on má pravdu."
,,Co třeba?"
,,Neměj strach, ale prostě poslouchej i toho Martina. Jeho nebaví tě hlídat, prostě nedělej blbosti a on ti nic neudělá, ano?"
,,Jo, já vím, ale Betty prý ubližoval víc."
,,No to teda ano. Ty ho nebereš, ale buď ráda."
,,Řekni mi, kdy sem Betty přijede?"
,,Já nevím. Nejdřív se asi musí vyřešit to, co se teď Vojtěchovi děje."
,,Řekni mi to, prosím."
,,No žije, neboj se."
,,Ach jo, tak řekni, že je aspoň v nemocnici."
,,Ne, ale potěším tě tím, že zažívá něco, co sám dělá."
Usmála jsem se.
,,Konec rozhovoru. A příště už tu nic nehledej a nechoď kam nemáš."
Zvedl se ze země a protáhl si ruce.
,,Počkej! Mám strašný hlad. Nejedla jsem dlouho."
,,Kdy naposledy?"
,,Někdy včera."
,,Přinesu ti něco, ale nečekej hostinu."
Kývla jsem a pokusila se o úsměv.
Po chvíli jsem uslyšela, jak se znova baví.
,,Nějak dlouho jsi tam byl."
,,Musel jsem jí říct, jak se ke mně bude chovat. Strašně mě štve."
Musí to hrát i před Martinem, radši. Ale doopravdy mě zajímá, co ten Vojta.
Zažívá něco, co sám dělá.
Takže ho někdo vydírá nebo fakt nevím. Ale oba dva vypadají, že to je strašně důležitý.
,,Taky mě tady štve, celý den."
,,Co s ním mají v plánu?" odbočil.
,,Já, nevím. Volal jsem jednomu týpkovi, který ví víc, ale neví, co mají v plánu."
,,Takhle. Co po něm chtějí?"
,,Vím toho stejně, jak ty."
,,A víš kdy přesně si pojedeme pro Betty?"
,,Zítra."
,,Dneska potřebuji odjet, vrátím se až zítra večer, potřebuji jít do práce a pak řešit Vojtu. Potřebujeme víc informací."
,,Zítra jdu do práce taky."
,,No a?"
,,Jo, a Beth tady necháš samotnou?"
,,Ježíši a jo, Beth."
,,Nevím co s ní." řekl Andy.
Ne, já nechci aby mě hlídal kdokoliv jiný.
,,Co tvůj brácha? Ten už s ní má zkušenosti." zasmál se.
,,Drž hubu! Neřvi to tady."
Co že? Co to právě řekl..
,,Dělám si srandu."
,,Jo, super, hezká sranda, ale všechno tady jde slyšet."
,,Sorry, ale fakt někoho potřebujeme."
,,Něco vymyslím."
,,Fajn, zařídíš to když tak?"
,,Jo, v kolik půjdeš?"
,,Za chvíli vyrážím."
,,Jdu dát něco k jídlu Beth. Říkala, že ráno nic neměla."
,,Ano, nic jsem jí nedal, protože mě srala."
,,Jo, vždyť. Namažu ji nějaký chleba."
,,Jo, udělej jí co chceš, já jdu."
Ano prosím. Potřebuji nutně jíst.
Nějakou dobu jsem čekala a pak za mnou přišel Andy.
,,Martin jde pryč, já tě odpoutám, půjdeme do obýváku a něco ti povím."
,,Ale dostanu jídlo."
,,Ne, budu tě tady týrat hlady."
Zasmála jsem se.
Vzal nějaký klíčky a odpoutal mě.
,,Děkuji." řekla jsem a stoupla si.
,,Pojď si sednout, všechno tě tak strašně musí bolet."
,,Bolí."
Sedli jsme si na gauč.
,,Vysvětlíš mi, proč si někoho zavraždil?"
,,Protože.." zmlkl.
,,Buď v klidu, já tě neodsoudím." snažila jsem se ho ujistit.
,,Celý život mi ubližoval. Chodil jsem s nim na základku i na střední. Každý den, mě psychicky ničil. Navážel se do mě a do mé rodiny. Pak uběhlo několik let. Dospěl jsem a pořád mě něčím vydíral. Vždycky se něco našlo. Bylo to hlavně mým bráchou. Začal vydírat i jeho a nevydržel jsem to. Bránil mě a on udělal tu věc, díky které se to stalo."
Koukala jsem na něj tak zděšeně.
,,Je mi to moc líto, je to strašný..Ale pokračuj." řekla jsem smutně, ale zároveň i zaujatě.
,,Vytáhl pistoli. Bylo to někde v noci. Držel mu ji u hlavy a já za ním pomalu šel. Měl jsem strašný strach a nevěděl, co mám dělat. Můj strach o bráchu byl takový, že jsem se přestal z ničeho nic obávat. Prostě mi přeplo a strach zmizel. Byl to tak divný pocit. Přiběhl jsem k němu a vyrval mu zbraň z ruky. Začal po mně řvát, ať mu to dám a že nás oba zabije. Snažil se mi ji znova vzít. Vystřelil jsem. Pomalu umíral. Viděl jsem před mýma očima, jak umírá. Budu znít jako psychopat, ale po tom všem, co mi kdy udělal, to byl tak nádherný pocit. Ale pak jsem zpanikařil. Vzal jsem ruku toho kluka a ohmatal tím pistoli. Bylo to místo, kde kamery nebyly. Nikdo na to nepřišel a brali to jako sebevraždu. Pak mi poslal nějaký neznámý člověk nějaký video. Byla tam celá situace natočená. Ten někdo byl Vojta a od té doby mě vším možným vydírá. Je to jedna věcí z mála, ale je sakra důležitá."
,,Pane bože." řekla jsem.
Usmál se a podal mi jídlo.
,,Nevíš co máš na to říct, že?"
,,Já.. Nemám slov. Ale chápu tě."
,,No a proto tady sedím s holkou, která je tady unesena." zasmál se.
,,Moc mě to mrzí." řekla jsem.
,,Mě mrzí, že musím vidět, jak se trápíš."
,,Já jsem ráda, že jsi tady. Bez tebe bych to tady psychicky nedala."
,,Neboj se, jsem tu pro tebe."
,,Slyšela jsem, že zítra budete oba pryč. Takže co se mnou?"
,,Na cestě je můj brácha. Zítra tě tu pohlídá."
,,Co že?" zeptala jsem se vystrašeně.
,,Neměj strach, věř mi, že to bude v pohodě."
,,Ale proč už dneska?"
,,Protože s nim musím ještě něco vyřídit. Budeš myslím ráda."
,,Jak to myslíš?"
,,Tak, že budeš ráda kvůli tomu, že tady nebudeš s Martinem, ani nikým jiným." usmál se.

Nějaký nový teorie o tom co se děje s Vojtou? Strašně moc mě to baví číst🥰