Únos Beth- pokračování

33. kapitola

,,Bylo naposledy, co si se mnou takhle mluvila! Nastavíme si tady pravidla, který budeš dodržovat! Co pak ses je neučila?"
,,Jo, učila."
,,Tak je začneš dodržovat jinak spolu budeme mít velký problém!"
,,Ano, omlouvám se."
,,Jsem zvyklý, že se ke mně chovala Betty hezky a bála se mě."
,,Za to já nemůžu. Ale.. Kde se vůbec ztratili?"
,,Do toho ti nic není."
,,Tak promiň, jen mě to zajímalo." řekla jsem naštvaně.
,,Víš co? Budu s tebou mluvit na rovinu. Dělám jenom svoji práci a ty mě nezajímáš. Betty byla dokonalá, krásná. Ty jsi jenom moje práce, takže si to ulehčíme oba."
,,Takže můžu jít třeba k sobě nebo si dělat svoje?"
,,Co? Ježíši je mi to úplně jedno. Dělej si co chceš, ale chovej se ke mně hezky a neodmlouvej mi, nemám na to náladu."
,,Tak já jdu nahoru, děkuju Martine." zvedla jsem se z gauče.
,,Prosím? Neříkej mi Martine."
,,Tak jak ti mám říkat?"
,,Nijak. Prostě mě neoslovuj, říkej třeba hej, ale ne žádný Martine."
,,Jo, fajn, tak já jdu."
,,No a žádný blbosti. Jako jsou třeba útěky, ani to nezkoušej už."
,,Jo, už jsem to pochopila."
Tak super, vlastně si můžu jít dělat svoje. Ale stejně nevím co, příšerně se nudím. To jsem mohla teda spát déle. Stejně nechápu, jak jsem mohla usnout, unavená jsem vůbec nebyla.
Přišla jsem k sobě do pokoje a sedla si. Nevím co mám dělat.
Chvíli jsem seděla, ale pak se zvedla.
Je tady tak strašně moc pokojů a já ještě v mnoha nebyla. Pomalu jsem otevřela svoje dveře. Naproti je nějaký pokoj. Před tím jsem odtamtud viděla vycházet Andyho.
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Prostě nějaká místnost. Je docela větší než ostatní. Přišla jsem ke skříni a otevřela ji. Je tmavě šedá a vevnitř je spousta oblečení. Nahoře je dlouhá polička, v které skoro nic nebylo. Pár oblečení a nějaký mobil, který byl vzadu. Stoupla jsem si na špičky a vzala ho do ruky. Vypadá docela nově. Třeba to je jeho nějaký starý mobil a prostě si ho dal tam nahoru. Ale ani nevím, čí to je pokoj. Mám pocit, že Andyho, ale ruku do ohně bych za to nedala. Sedla jsem si na postel a zkusila mobil odemknout. Přesně, jak jsem čekala, má tam heslo. Přijde strašně divný, že ten mobil je vůbec nabitý.
Co by asi mohl mít tak za heslo. Zkusím dát samý jedničky. Až mě to rozesmálo. Nikdo by si nedal takový heslo. Naklikala jsem to tam. To si ze mě děláš srandu, opravdu to je ono, ten mobil jsem otevřela. Uslyšela jsem kroky a hlas Martina. Vzala jsem mobil a zastrčila si ho pod tričko.
,,Beth?"
Ne, sakra hledá mě. To bude koukat když mě nenajde u mě. Rychle jsem otevřela dveře a vyšla. Stál naproti mě a zakroutil hlavou.
,,Co tady jako děláš?"
,,Já.. No jen jsem se procházela po pokojích."
,,Prosím? Co to má znamenat?! Dovolil ti snad někdo aby ses tu procházela? Už tě mám dost a to jsme tady spolu patnáct minut!"
Podívala jsem se mu do očí.
,,Pojď sem blíž!" ukázal před sebe.
Sklopila jsem hlavu a pomalu jsem přišla k němu.
Vzal mi bradu, abych mu koukala do očí.
,,Nebudeš se tady procházet po pokojích! Věř mi, že bys tady mohla najít něco, co fakt vidět nechceš."
Tyhle slova mě zarazila. Vykulila jsem oči. Pomalu mě pustil bradu, ale vzal mě za zápěstí.
Šli jsme do mého pokoje.
,,Sedni si na postel, za chvíli tady budu. Budeš sedět na místě a nehneš se, jasný?"
,,Jo, jasně."
Odešel a já si povzdechla. Modlím se, aby si nevšiml toho trička. Je to tak strašně nápadný a přijde mi, že to jde docela vidět.
Vrátil se a já jsem viděla co má v ruce. Drží pouta.
,,Nee, Martine.. Já fakt budu hodná, nemusíš mě poutat."
,,Za prvý mi nebudeš říkat Martine a za druhý mě nebudeš štvát. Snažil jsem se být hodnej. Sedni si na zem."
,,Promiň." řekla jsem a seděla pořád na posteli.
,,Sedni si na zem nebo to bude ještě horší."
Poslechla jsem a sedla si na ledovou zem.
Vzal mi ruku a dal mi na ni jedno pouto, druhý dal na postel.
,,Aspoň nikam neutečeš a nemusím tě tady hlídat. Až budeš potřebovat na záchod, tak mě zavolej."
Kývla jsem.
Odešel a práskl za sebou dveřmi. Ještě chvíli jsem počkala a pak vzala do ruky mobil.
Ani nevím čí je, ale zajímá mě, co objevím.
Rozhlédla jsem se kolem. Nevím proč, ale mám divný pocit a strach z toho, že Martin přijde.
Dala jsem heslo. Nechápu, proč je nabitý. Nedává mi to celý smysl. Podívám se do fotek. Podle toho můžu zjistit, čí to je.
Žádné fotografie. Ne, sakra. Podívám se na něco zajímavější. Zprávy. Nějaké zprávy s Davidem. Šla jsem do chatu a sjela co nejvíc nahoru, jestli nenajdu něco zajímavého.
,,Já nevím co mám dělat."
,,Snažím se ti pomoc, dám mu to co nejrychleji."
Zní to, jako kdyby se bavil Andy s Davidem. Ale.. Může to být chat úplně s kýmkoliv.
Sjela jsem ještě víc.
,,Víš, že jsem ho nechtěl zabít."
,,Já vím buď v klidu."
Ten, co vlastní tenhle telefon někoho zabil a ten David ho uklidňuje. Pane bože, kam jsem se to dostala.
,,Mám strach o mou dceru. Strašně moc se bojím Davide."
,,Dělej pro svou rodinu vše co řekne."
,,Půjdu do vězení."
,,Já.. Taky můžu jít do vězení."
,,Do prdele ty si někoho zbil, ale já zavraždil!"
Ne, co to má sakra znamenat. Neříkej mi...
Že tohle si píše Andy s Davidem. On má dceru? A je to vůbec doopravdy David a Andy?
Zhluboka jsem se nadechla.
Tyhle zprávy ale nejsou starý, ten mobil musí používat. Ale proč ho má sakra ve skříni někde v horní poličce?
Tolik otázek a na ani jednu nemám odpověď. Když budu číst, dostanu se možná dál.
,,Já vím, já vím. Ale co když udělá něco moji rodině, mám strašný strach."
,,Já mám strach o Beth."
Rychle jsem vypla mobil. Srdce mi začalo nahlas bít. Tímhle ta konverzace skončila. Potřebuju víc informací. Ale.. Je to fakt David. Ale proč má o mě strach? Jasně, aby mi něco neudělal, ale co když v tom je o hodně víc. Čím víc se v tom rýpu, tím víc mám strach a víc otázek. Ale musím se dozvědět všechno.
Uslyšela jsem kroky. Mobil jsem rychle schovala opět pod tričko.
Martin vešel dál. V ruce měl skleničku asi s vodou.
,,Vezmi si to." řekl a přišel ke mně blíž.
Vzala jsem si do ruky kterou mám volnou vodu a napila se.
,,Vypij to celý."
,,Já nemám žízeň, kdybych měla řeknu si."
,,Říkám pij."
Koukla jsem se na něj udiveně a začala dál pít.
Dala jsem skleničku od pusy. Zbývá tam ještě půlka, ale doopravdy už nechci pít.
,,Říkám celý. Budu tady dokud to nevypiješ, potřebuješ tekutiny."
,,Ano a taky jíst, mám hlad."
,,Chceš jíst?"
,,Ano."
,,A já zase chci ležet na lehátku na pláži a popíjet alkohol s kurvami, který budou tančit u mě!"
,,Rozdíl je, že moje přání je splnitelný."
,,Dopij tu vodu a pak se tě na něco zeptám."
Dopila jsem celou skleničku a podala mu to nazpátek.
,,Když si byla v tom pokoji, proč si lezla do skříně?"
,,Do jaký skříně?" snažila jsem se dělat, že nic.
Sakra, jak to ví? A co když si i všiml toho mobilu?
,,Do skříně Andrease."
Ten mobil je fakt Andyho. Andy někoho zabil? Ne, co se tady děje. Vystrašeně jsem se dívala před sebe a přemýšlela nad tím, co jsem před chvíli přečetla v tom mobilu.
,,Došly ti slova?"
,,Nedošly, nevím co ti na to mám říct."
,,Odpovědět. Proč si lezla do té skříně?!" zvýšil hlas.
,,Prostě jsem se jenom dívala na to oblečení. To je celý."
Přišel ke mně blíž a sklonil se ke mně.
,,Hele ty malá detektivko, jestli se tady snažíš něco najít nebo zjistit, tak ti doporučuju aby si s tím ihned přestala. Pro tvoje dobro."
,,Říkám, že jsem se dívala na to oblečení."
,,Prohledám všechny místnosti a skříně. Jestli zjistím, že něco zmizelo, tak vezmu tenhle pásek a ztřískám tě s ním tak, že uvidíš." ukázal na něj a výhružně se na mě podíval
On má Gucci pásek! To si děláš srandu.
,,Proč nosíš doma pásek? Musí to být nepohodlný."
,,Tebe zajímá.. To ti může být jedno. Ty se modli aby nic nezmizelo, jinak tě to bude hodně bolet."
,,Nic jsem nevzala."
,,Nevypadá to tak. Přijde mi, že si znervózněla. Cítím, jak ti nahlas buší srdce a máš strach."
Nic jsem neříkala a stále se na něj nedívala.
,,Přiznej se mi, co si vzala."
,,Martine nic jsem nevzala."
Naklonil se ke mně ještě víc a vrazil mi facku.
,,Au. Proč?"
,,Nebudeš mě oslovovat jménem!"
,,Promiň."
,,Přiznej se mi co si vzala nebo tebe a celou tuhle místnost prohledám a uvidíš!"'
,,Nic nemám."
Snažím si stát pořád za svým, ale mám docela strach. Jde na mě vidět, že jsem nervózní a že nemám čisté svědomí.
,,Dám ti na vybranou. Buď se mi přiznáš a skoro nic ti neudělám. Když mi teď řekneš, že si nic nevzala a něco najdu, tak mi věř, že tenhle pásek který mě stál deset tisíc ucítíš na svém těle! Zbiju tě tak, že ty modřiny budeš mít další týden a bude tě bolet všechno tak, že u každého pohybu se posereš!"

Co si myslíte, že Beth udělá😬? A co byste dělali vy na jejím místě... Jak myslíte, že tahle situace pak dopadne🤫?