Únos Beth- pokračování

34. kapitola

Povzdechla jsem si a vytáhla mobil z pod trička.
,,To si ze mě ale děláš prdel ne? Ty si vzala mobil?"
,,Ne, fakt promiň. Já se pak Andymu omluvím, ale hlavně mě nebij."
,,Znáš heslo?"
,,Ne. Nedostala jsem se do toho mobilu."
,,Proč hrabeš někomu ve věcech?! A ještě k tomu.." zarazil se a sedl si na postel.
,,Mi lžeš do očí."
,,Promiň."
,,Co si s ním chtěla dělat? Zjistit heslo? Tajit nám to?''
,,Omlouvám se."
,,Ale.. Ty se omlouváš, protože nechceš abych tě zbil viď?" zasmál se.
No tak asi ne ty jo. Toužím po tom, aby mě zbil. Jasně, že se bojím.
Jsem ticho a čekám co bude.
,,Měl bych s tebou a tvým chováním něco dělat. Brát nám tady věci, lhát..."  zamračil se.
,,Navíc mi říkáš pořád jménem, neposloucháš na poprvé."
,,Už tě budu fakt poslouchat, přísahám."
Zasmál se.
Nic na téhle situaci mi vtipný nepřijde.
Začal si rozepínat ten pásek.
,,Ne, ne, ne, ne!" vykřikla jsem.
,,Zasloužíš si to."
,,Ale. Přiznala jsem se. Prosím."
,,Vždyť na to budu přihlížet, nezbiju tě tolik, neboj."
,,Ne! Fakt se strašně moc omlouvám, mrzí mě to."
Vzal si ho do ruky a přeložil ho jednou.
,,Prosím ne."
,,Co si s tím mobilem chtěla dělat, a pravdu."
,,Nic. Jen jsem byla prostě zvědavá."
Natáhl ruku a já si snažila zakrýt co jsem mohla. Švihnul mě přes stehno.
,,Au! Prosím už mě nech."
Když mám strach a něco mě bolí, tak se dokážu omluvit klidně i tisíckrát. Vždycky jsem nerada říkala promiň. Teď se omluvím klidně na kolenou, jen hlavně ať mě nemlátí.
,,Řekni mi pravdu, nebudeš mi lhát. Proč sis vzala ten mobil?"
,,Já nevím, ono to nemělo důvod."
Znova mě bouchl a do toho samého místa.
,,Au!" vykřikla jsem bolestí.
Nikdy jsem nezažila větší bolest. Proč jen jsem blbá a neposlechla Andyho, když říkal, že ho nemám naštvat. Teď ale fakt nevím co chce slyšet.
,,Řekni mi pravdu a dělej!"
,,Protože mě zajímalo co tam najdu."
,,Jo?"
Napřáhl ruku a bouchnul mě znova.
,,Omlouvám se." řekla jsem jenom a snažila se nevykřiknout bolestí.
,,Tohle nemá cenu." řekl a odhodil pryč pásek.
,,Promiň." řekla jsem už snad podesáté. Strašně moc se bojím, že dostanu ještě víc.
,,Máš štěstí, že ses mi přiznala, vidíš jak jsem na to ohlížel."
Podala jsem mu do ruky ten mobil.
,,No hodná, vidíš jak si budeme rozumět."
Hned co to dořekl z kapsy mu začal zvonit mobil. Vyndal ho z kapsy od mikiny a zvedl to.
Cítím se tak divně a bezmocně. Nějaký týpek kterého znám den, mě bije. Je to strašný.
Dívala jsem se na něj nenávistně a pozorovala ho.
,,Co že?" vykulil oči.
,,Já.. nechápu to, vůbec. Mohl bys mi to vysvětlit proč?!" zařval.
Zajímalo by mě, co řeší.
,,Tak to je super, že to nevíte."
Nervózně překračoval sem a tam. Vypadá vyděšeně.
,,Až budeš něco vědět, hned mi zavolej, jasný?"
Řeší něco strašně důležitého. Vypadá naštvaně, smutně.. Nevím jak to mám popsat. Sleduju každou jeho reakci.
,,A co Betty?"
Co? Tahle otázka mě zarazila. Jaký co Betty? Stalo se jí něco nebo proč o ní mluví?
,,Dobrý, tak čau."
Položil mobil a podíval se na mě.
,,Co se stalo?"
,,Prosím? Co ti je do toho?"
,,Ptal ses na Betty, jen chci vědět, že je v pohodě."
,,Ne, není, je mrtvá." řekl ironicky a díval se na mě naštvaným pohledem.
,,Fakt?"
,,Ty budeš brzo mrtvá, jestli mě budeš štvát."
,,Jako doslovně? Viděla jsem tady pistoli, tak nevím."
,,Nikdo tě tady zabíjet nebude. Vojtěch chce vidět jak trpíš a když mě budeš štvát, tak tě prostě zmlátím. Já budu dělat svoji práci a na chvíli mě přestaneš otravovat."
,,To už možná bude lepší ta vražda."
,,A přesně proto, tě zabíjet nebudem."
,,Zajímá mě co se stalo. Nikdo mi tady nic neřekne."
,,Ano! Protože jsi tady unesena Beth, nejsi naše kamarádka."
,,Ale co Betty?!"
,,Přestaň! Už toho mám dost."
Mlčela jsem a podívala se na něj smutně.
,,Takže ještě si něco ujasníme. Budeš se tady chovat ke mně hezky a nebudeš tady zjišťovat věci, do kterých ti nic není."
,,Já vím, už jsem to pochopila."
,,Večer se Andymu omluvíš a přiznáš se mu."
,,Musím?"
,,Ne nemusíš! Jasně, že musíš. A přestaň mi odmlouvat."
,,Jen jsem se ptala."
,,Tak se neptej tak na blbý otázky."
,,Něco se stalo Vojtovi?" pousmála jsem se.
,,Řekl jsem ať se neptáš na blbý otázky."
,,Není to blbá otázka. Týká se to mě, tudíž bys mi měl odpovědět na můj dotaz."
,,Ještě jedno slovo, tak vezmu nějaký kus hadru a nacpu ti ho do huby."
,,Ne, fuj."
,,Tak budeš mlčet."
Nic jsem neříkala a jen se na něj koukala.
,,Jdu něco řešit, takže tu buď hodná."
,,Mám strašný hlad."
,,No a co?"
,,Od včerejška jsem nejedla."
,,Holka. Ty si vůbec neviděla, jak to tady fungovalo s Betty. Neřekla sotva větu, věčně mlčela, měla strašný strach, poslouchala na slovo.. A přijde mi, že tady z nás máš jenom prdel! Chtěla si utéct, ty pravidla ses učila snad tři dny, vzala si tady nějaký mobil, vůbec mě neposloucháš a odpovídáš ironicky!"
,,Neučila jsem se to tři dny."
,,Ty asi nechápeš, co tím chci říct."
,,Fajn, dobrý. Prostě nejsem Betty! Nejsem jako ona. Zbij mě do bezvědomí a za dvacet minut tě zase poslouchat nebudu."
,,Večer dostaneš jídlo." řekl a odešel.
Zakroutila jsem hlavou.
On mě vůbec nechápe, ale vůbec.
Andy na mě bude naštvanej. A třeba už mě tady nebude tak chránit a já nebudu mít pocit jistoty. Co jsem to udělala. Proč sakra nemůžu přemýšlet před tím, než něco udělám.
Proč nemůžu být "poslušná" jak Betty a nedělat prostě blbosti. Vzpomněla jsem si na to, jak ji před tím Kamil ujišťoval.
Že bude v pořádku a že se pro ni vrátíme.
Přitom se to pak nestalo. Strašně mě zabolelo u srdce.
Ale stále musím myslet na to, co se stane, až se dozví Andy to s tím mobilem. Ty zprávy mě tak zarazil. On.. On někoho zabil. Mám mu říct, že něco takového vím, nebo radši ne.
Mám mu vůbec říkat, že jsem četla nějaké zprávy?

Odpoledne bylo pro mě strašný. Měla jsem strašný hlad a šíleně jsem se nudila. Přivázaná k posteli s mými myšlenky.
Když jsem slyšela Andyho hlas, udělalo se mi špatně ještě víc. Nemám pojem kolik je.
Chvíli jsem poslouchala, co s Martinem řeší.
Jde tady snad všechno slyšet, teda pokud by nešeptali.
,,To je docela vtipný." řekl Andy vážně.
,,Řekl bych, že moc ne."
,,Nevím co my dva s tím neuděláme. Moc mu asi nepomůžeme."
,,Ale musíme s tím něco dělat Andreasi!"
,,Ať si to zařídí jeho kamarádi."
,,Já jsem jeho kamarád."
,,Fajn, tak to nějak zkus řešit. Mě do toho nezatahuj vůbec, jasný?"
,,Myslel jsem, že všichni stojíme při sobě."
,,Co s Betty?" ignoroval ho.
,,Betty je s ním. Budeme ji muset vzít."
,,Ach jo, mě tak nebaví tohle řešit. Co vůbec Beth?"
Začalo mi tlouct srdce.
,,Pochlubí se ti sama co udělala."
,,Co? Chtěla utýct?"
,,Ne, to ne. A příště si asi líp schovávej mobil."
,,Ona.."
Zarazil se a byla chvíle ticha.
,,Co všechno viděla?"
,,Prej nic. Tvrdila to."
,,Do prdele. Jdu s ní mluvit."
Uslyšela jsem kroky.
Rozrazil dveře a rychle zavřel. Podívala jsem se nahoru.
,,Proč si připoutaná k té...To je jedno."
Dívala jsem se na něj beze slov.
,,Beth proč si mi vzala ten mobil?" řekl v klidu.
,,Já.. Nevěděla jsem, že je tvůj."
,,Ale.. Jak tě tohle napadne. Vzít mobil. Prostě proč?"
,,Nevím, vím úplný nic. Chtěla jsem zkusit něco zjistit."
,,Potřebuju slyšet pravdu, dostala ses do toho mobilu?"
Odtrhla jsem oči, abych se na něj nemusela dívat. Mám říct pravdu? Nebo mám zalhat pro své dobro...
Jak si myslíte, že tohle bude pokračovat? Řekne mu pravdu, a když jo, tak jak bude reagovat? Co myslíte 🧐
Začíná se tady objevovat nový tajemství. Co se děje s s Vojtou, a co ty zprávy? Je za tím mnoho víc věci, které Beth neví..