Únos Beth- pokračování

22. kapitola

Pohled Beth
,,Lásko?" zeptala jsem se a šla k Dominikovi.
,,Co se děje?"
,,Dostala jsem to." řekla jsem a podívala se mu do očí.
Stoupl si ke mně.
,,Máš u sebe co potřebuješ?"
,,Jo, to jo, ale potřebuju nutně ibalgin."
,,Já nevím, jestli mám broučku."
,,Já taky nemám." řekl Viktor a podíval se na mě.
,,Ne, prosím. Já umřu." řekla jsem.
,,Já se podívám." řekl Dominik a šel k batohu.
Otevřel ho a prohledával kapsy.
,,Nemám miláčku." řekl nakonec.
,,Prosím. Já to nevydržím."
,,Tak Viktor hezky sjede pro ibalgin a ty si můžeš jít lehnout."
,,Fajn. A chceš ještě něco?" neřekl moc nadšeně.
,,Můžeš koupit vložky a rovnou i tampony. Ty největší, když tak se zeptej. A vložky always, jo?"
,,Tak já když tak zavolám."
,,Super si hodnej, děkuju."
,,Tak šup Viktore. Já se o Bethušku postarám."
,,Jo. A do dm mám jet?"
,,Jasně. Do jakýkoliv drogerie." řekla jsem a lehla si.
,,Dobře. Tak já pojedu hned."
,,Jo a honem. Broučkovi je špatně, tak se nezdržuj." řekl Dominik a usmál se.
,,Nebudu."
Došel si na záchod a pak odešel.
,,Chudák. Takhle jsme ho hnusně zaměstnali."
,,A co. Stejně tady nemá do čeho píchnout."
,,To ty taky ne." zasmála jsem se.
,,Co jsem blázen, abych tě s ním nechal samotnou?"
,,Nevěříš mi."
,,Ne nevěřím jemu. To je celý."
,,Dobře."
Dominik se podíval na mobil.
,,Kamil mi volá."
,,Zvedni to, ne?"
Kývl a zvedl to.
,,Čau. Když tak už jedu. Betty je šikovná, krásně spolupracuje."
,,Jo? Tak super."
,,Všechno jde normálně podle plánu."
,,U nás skoro taky, akorát to Beth dostala."
,,Zůstane doma?"
,,Ne. Nebo nevím. Nevypadá, že by tady chtěla zůstat."
,,Jo. Tak ji dejte prášek a ať zatím odpočívá."
,,A co Vojta?"
,,Viděl jsem ho jenom chvíli. Jen mi řekl, že kdyby cokoliv, ať volám a takový blbosti."
,,Tak jo. Doufám že už ho v životě neuvidím, protože bych ho zbil do bezvědomí."
,,Já taky." zasmál se Kamil
,,Tak doraž."
,,Je mi blbě, kde už je?"
,,Broučku vždyť vyrazil před chvíli."
,,Ale já asi umřu."
,,Neumřeš. Zkus spát."
Kývla jsem.
Nejde mi to. Už asi čtvrt hodiny ležím se zavřenými oči, ale nemůžu spát.
Čas mi utíkal pomalu a počítala jsem každou minutu.
Ale dočkala jsem se.
Viktor zavolal Dominikovi a šel pro něj.
Sedla jsem si na postel a zvedla se.
,,Máš všechno?"
,,No. Jo, jasně mám."
,,Super. Tak můžu ten ibalgin?" zeptala jsem se.
Podal mi do ruky tašku.
Vytáhla jsem z něho prášek.
,,Děkuju." řekla jsem a šla pro vodu do batohu.
Vytáhla jsem ji a zapila.
Šla jsem jsem na záchod a potom si znovu lehla.
,,Nelehej si lásko, Kamil tady už bude."
,,Už?"
,,Jo. Teď mi psal. Máme mu jít naproti."
,,Dobře." řekla jsem a znova si sedla.
,,Nemusíš jet."
,,Musím." řekla jsem a šla na sebe hodit mikinu.
,,Ne, nemusíš. My to zvládneme." dodal Viktor.
,,Ne. Bude mi líp." řekla jsem a vešla do předsíně.
Obuli jsme se a došli za Kamilem.
Stál tam u auta Dominika a díval se do mobilu.
,,Čau." řekla jsem a sedla si automaticky dozadu.
Kamil si sedl na místo řidiče a Dominik vedle mě.
Nastartoval a vyjeli jsme.
,,Se divím, že sis nesedl dopředu." zasmála jsem se.
,,Nechtěl jsem, aby si seděla vedle Viktora." usmál se a kouknul se na mě.
,,Prosím nehádejte se. Strašně žárlíš Dominiku." řekl Kamil.
Viktor radši nic neříkal a dělal si svoje.
,,Jak ti je?" zeptal se mě a podíval se dozadu Kamil.
,,Není mi nejlépe, ale chtěla jsem jet."
,,Jasně, tam si odpočineš."
,,Spíš jak je Betty?"
,,Najedla se. Už se se mnou baví normálně, akorát je dost vystrašená. Ale hodně se ptala na tebe."
,,Jo, chybí mi. Bude chtít zavolat policii. Uvědomujeme si, co se může dít?" zeptala jsem se.
,,Doufáme, že Davida ještě něčím jiným nevydírá, to je jediný."
,,Jste si jistý, že tenhle plán je stoprocentní a nic se neposere?" zeptal se Viktor.
,,Přestaň. Chápeš že tím stresuješ Bethušku?" zvýšil hlas Dominik.
,,Ale on má pravdu, my potřebujeme vidět do budoucna. Mít víc plánů."
,,Až dojedeme k Vojtovi, tak ty se zkusíš spojit s Davidem a zkusíme ještě něco vymyslet. Nevím, jestli je úplně fajn nápad mu to říkat." řekl Kamil.
,,Jo, máte pravdu." kývl Dominik.
,,Pamatuješ si cestu?" zeptala jsem se.
,,Měl bych. Už jsem to jel hodněkrát, nemělo by se nic posrat."
,,Věřím, že to zvládneš." snažila jsem se ho povzbudit.
,,Ten konec je nejtěžší. Tam jsou různý odbočky."
Kývla jsem.
Jeli jsme asi kolem třičtvrtě hodiny.
Kamil zapnul rádio, ale stejně byla nuda.
Všichni jsou tak strašně napjatý. Je to tak divná atmosféra. Už chci, ať je vše v pořádku.
Vjeli jsme do nějakého lesa.
Koukala jsem na cestu. To je tak krásný les. Tady houby musí určitě růst.
,,Nejedeme nějak dlouho?" zeptal se Dominik.
,,Já nevím. Jak dlouho jedeme?" zeptal se.
,,Třičtvrtě hodiny asi."
,,Fakt?"
,,Kamile jedeme správně?" zeptala jsem se.
,,No, jasně."
,,Jsi si tím jistej?"
,,Ne. Jsme v prdeli."
,,Ale vždyť si říkal, že jsi to pamatuješ. Navíc co budeme dělat tady ztracený?" zařvala jsem.
,,Ježíši Beth přestaň zmatkovat. Někde jsem to musel posrat. Musíme se vrátit."
Rychle to otočil a jel nazpátek.
,,Nevím. Někde jsem musel udělat chybu. Ale když pojedeme tudy, tak bychom se mohli vrátit nazpátek."
Radši jsem mlčela.
Ale nechám to na něm, snad si vzpomene.
,,Myslíš, že se aspoň vracíme správně?" zeptal se Viktor.
,,Ne. Já nemám tušení kde to jsme. Ten les vypadá sice všude skoro stejně, ale tady jsem si jistej, že jsem nebyl."
,,Zastav." řekl Dominik.
,,Proč? Potřebujeme tam dojet ještě dneska."
,,Protože potřebuju cigaretu."
,,Tak si tady prostě zapal."
,,Tohle je nekuřácké auto! Prostě to tady zastav."
Kamil zakroutil hlavou.
Zastavil.
Odpoutala jsem se a vylezla.
Dominik si vytáhl z mikiny krabičku a zapalovač.
,,Však jsi tudy jel stokrát. Jak si to nemůžeš kurva pamatovat!"
,,Já nevím! I mistr tesař se někdy utne."
,,Pane mistře tesaři začněte si okamžitě vybavovat kudy jet nebo se nám posere plán!" zařval Dominik a zapálil si.
,,Co mám říkat já? Mě do toho ještě bolí břicho."
,,Jo. Beth do toho bolí břicho. Takže jako nevím co budeme dělat." řekl naštvaně.
Viktor radši zůstal v autě.
Pořád něco řeší na mobilu.
,,Támhle vzadu to vypadá, že je nějaká chata." řekl Kamil.
,,A co s tím? Jakože tam přijdeme a zeptáme se, jestli neví, kde tady náhodou bydlí Vojtěch?"
,,Dominiku neřvi po mně. Já neříkám, že se tam půjdeme podívat."
,,Jdu si vyměnit vložku tam dozadu někam."
,,Půjdu s tebou." řekl Dominik.
,,Ne. Půjdu sama. Vždyť půjdu jen tam za ty keře dozadu." zasmála jsem se.
,,Mám o tebe strach."
,,Mohla bych poprosit o trochu soukromí?"
,,Máš pravdu. Tak běž někam dozadu."
Kývla jsem a šla jsem radši co nejdál.
Mám blbý pocit, když si vyměňuju vložku takhle na veřejnosti. Tak aspoň ať na mě nevidí. Zašla jsem daleko. Po kapse jsem hledala kapesníky.
Na hlavě jsem cítila silnou bolest. Cítím, jak kdybych spadla někomu do náruče. Cítím se čím dál víc slabší a slabší. Přestávám slyšet i vidět. Necítím končetiny a poradně jsi neuvědomuju co se děje.