Únos Beth- pokračování

51. kapitola

,,Co se děje, mluv?" řekla jsem a nervózně si položila ruce na stehna.
,,Udělal jsem něco strašného, ale nechtěl jsem." sklopil hlavu dolu a rukou si plácal přes nohu. Sleduju jeho reakce. Vypadá tak vyděšeně.
,,Musím ti to říct, ví to jenom pár lidí. Nesmí se to dozvědět Dominik."
,,Proč Dominik? Andy mluv."
,,Zabil jsem..." zarazil se a nedokázal větu odpovědět. Kouknul se mi do očí. Neumím popsat co vidím, ale je to hodně silný.
,,Koho si zabil?" řekla jsem docela klidně. Musím mluvit v klidu, aby mi to řekl, i přesto, že mám strach z toho, co řekne. Srdce mi buší a čekám co řekne.
,,Kubu." zašeptal potichu, že jsem to ani skoro neslyšela.
Nevím jestli jsem slyšela dobře. Před očima mám temno a můj strach je čím dál větší. Snažím se něco říct, konečně promluvit, ale nejde to. Vydám ze sebe hlásku, ale spíš to zní jako pisklavý povzdech.
Koukám před sebe a nedokážu se mu podívat do očí.
,,Ty jsi...?" řekla jsem pouze dvě slova a stále koukala na to samé místo.
,,Zabil Kubu." dořekl. Periferně vidím, jak pozorně sleduje moji reakci.
Jak mám zareagovat? Mám strach, že mi ublíží. Co teď?
,,Jak dlouho zpátky to je?" zeptala jsem se a přemýšlela, že Kuba tady s námi už není. Že už nikdy neuvidím jeho úsměv a jeho laskavý oči. A ten, který ho zabil byl Andy. Vůbec nevím, čeho je schopný. Co když ublíží i mně?
,,Potom co mi umřel ten kamarád."
,,Proč?" zeptala jsem se zoufale a slza mi stekla po tváři. Rukou jsem si ji utřela a podívala se na něho.
,,Protože si myslím, že ho zabil on!" vykřikl a u toho mu stékaly potůčky slz.
,,Ale..." zarazila jsem se.
,,Ale ty jsi něco myslíš, a jenom kvůli tvoji domněnce někoho zabiješ?"
,,Jsem si tím jistý."
,,Proč by to dělal?! Ty jsi ho fakt zabil, to není možný!" zakřičela jsem.
,,Beth... Vedle spí dítě."
,,Ty jsi..."
,,Byl to on, věř mi."
,,Víš jak to do prdele zraní Dominika, až zjistí, že jeho brácha už není?! Bude ho to bolet stejně, jako tebe tohle. Proč si to do prdele musel udělat?!"
,,Nechápeš to!"
,,Andy ty jsi říkal, jak jsi nešťastnej, že jsi někoho zabil... A pak uděláš tohle?"
,,Bylo to nutný, měl jsem vztek. Neříkám, že toho trošku nelituju."
,,Trošku? Ty toho lituješ jenom trošku." plácla jsem si přes čelo.
,,Kdybych tady nebyla unesena, tak si vezmu věci a odejdu."
,,Vím, že budeš hodně dlouho naštvaná, ale musel jsem to udělat."
Zvedla jsem se z gauče a procházela se kolem. Gauč jsem dvakrát obešla a pak mířila do kuchyně. Smutná a zlomená z toho, co se stalo. Kubu jsem sice skoro neznala. Vlastně skoro vůbec, ale trápí mě to. Trápí mě to za mého Dominika. Že bude trpět. Trápí mě, že zrovna Andy. Kdyby to byla nehoda, ale když vím, že to byl zrovna on, je mi tak zvláštně.
Tak zvláštně nepříjemný pocit.
Vzala jsem si do ruky skleničku a nalila vodu. Promnula jsem si obličej a poté se napila.
Nechal mě nějakou dobu v kuchyni a čekal než přijdu.
Přišla a jsem a odkašlala si.
,,Proč by měl zapotřebí Kuba zabíjet tvého kamaráda?"
,,Protože...." zarazil se.
,,Beth. Nikoho tady skoro neznáš. Nevíš, jaký kdo opravdu je, a jakou skrývají někteří tvář." řekl to tak v klidu, až to znělo děsivě a naskočila mi husí kůže.
,,A teď mám dělat co?" zeptala jsem se bezmocně.
,,Skončí to tak, že půjdeš stejně klidně, jak mluvíš do kuchyně, vyndáš nůž a pobodáš mě?"
,,Promiň, že tě tímhle straším."
,,Nevím, co si mám myslet. Opravdu mám strach."
,,Tobě neublížím, už nikomu. Slibuju."
,,Ublížil si i mému klukovi. Zabil si mu bráchu."
,,Dominik není ve všech věcech svatej."
,,Mám se ptát? Nebo mi to stejně neřekneš."
,,Proč bych ti to neměl říkat?"
,,Nevím. Tvůj brácha to často dělá. Nevím tolik věcí."
,,Ano, hodně věcí opravdu nevíš."
,,Můžeš začít, to o Dominikovi."
,,Svého bráchu neměl nikdy rád. Znáš ty jeho nejistoty? Jak říkal, že je hezčí, ve všem lepší, než on?"
,,Ano, to jsi pamatuju."
,,Kvůli tomu ho tak strašně mlátil. Ubližoval, až kolikrát skončil v nemocnici. Nenáviděl ho."
,,To mi nikdy nepřišlo."
,,Neviděla jsi Kubu, když přišel zmlácený, každý den mu ubližoval, citově ho vydíral. Když viděl, že má u tebe konkurenci. Mluvím o vašich začátcích. Kubu jsi měla taky dost ráda, pamatuješ?"
,,Přijde mi to všechno, jako blbost."
,,Můžu mluvit dál?"
Kývla jsem na souhlas a nervózně si nahlas polkla.
,,Dostal neskutečně moc. Všichni ti to tajili, dělali, že nic."
,,Proč by ho nechali to dělat? Andy v tomhle mám tolik nesrovnalostí."
Ani si neuvědomuji, že mluví o mém klukovi, jak někomu takhle ubližoval, a o kamarádovi, který je mrtvý.
,,Nevím, co na to mám říct."
,,Stačí, když řekneš, že mi věříš."
,,Ale já ti nevěřím."
Vyrušilo nás hlasité zvonění mobilu. Andy ho vzal do ruky a zvednul to.
Chvíli mlčel, a ten na druhé straně něco říkal.
,,Musí to být teď? Nemám čas." řekl vážně.
Naštvaně se zvedl a chodil s telefonem po pokoji, přitom kroutil hlavou.
,,Zkusím, co s tím půjde dělat, ale hlídám dceru, nevím jestli tohle půjde."
Zašel někam pryč.
,,Dobře, zkusím to nějak udělat. Až budu vědět víc, zavolám, v kolik se dostavím."
Odložil mobil a sedl si vedle mě na gauč.
,,Mám problém, potřebují mě v práci."
,,Takže?"
,,Takže potřebuju sehnat hlídání jak dceře, tak tobě."
,,Mohla bych poprosit někoho normálního?"
,,Nikoho normálního ti neseženu, ani se neptej komu budu volat."
,,Hlavně ne Matesovi."
,,První vyřídím ji."
,,Dobře, ale alespoň zkus někoho normálního. Nik byl v pohodě."
,,Ale Nik je pryč s Betty."
,,Tohle je další věc, kterou nechápu."
Kývl.
,,První mi řekneš, že musel odvést pryč Betty, pak, že ti Kuba zabil kamaráda, tak jsi ho taky zabil. Aby toho nebylo málo, tak Dominik mlátí Kubu a psychicky ho šikanuje." řekla jsem naštvaně a podívala se mu do očí.
,,Udělal jsem v životě hodně blbostí, ale nikdy v životě bych nelhal."
Řekl to tak přesvědčivě. Zajímalo by mě, kdo tohle všechno ví. Nejradši bych viděla znova Dominika, chci aby tady byl se mnou. Nevěřím tomu, co mi o něm Andy říká. Vždycky budu stát při něm.
,,Vím, že mi teď nevěříš, ale časem pochopíš, kdo jaký doopravdy je."
Nic jsem neříkala a beze slov koukala do zdi.
Andy se soustředil na mobil a napsal svému kamarádovi, jestli mu nemůže pohlídat dítě.
Pak vytočil číslo Martina, jestli by sem nemohl přijet už dnes. Já stále seděla na místě a přemýšlela o všem, co mi teď Andy řekl. Zavěsil mobil a podíval se na mě.
,,Bude tady Martin. To není zase tak špatný, ne?"
,,Ne... Nebo nevím. Lepší než Mates."
,,Mates by byl druhá volba." řekl a usmál se.
,,Andy? To co jsi mi tady teď řekl..."
,,Ano. Tak mi nevěříš, protože Dominik by nic takového neudělal. Navíc neznáš důvod, proč by Kuba zabíjel mého kamaráda. A chápu to... Kdybych ty lidi znal z té stránky co ty, taky bych si nevěřil."
,,Tak mi řekni jeden důkaz. Ukaž mi něco, abych ti začala věřit." 
,,Chceš vidět důkaz?"
,,Ano! Andy jsem zmatená, chápeš? Jsem někde uvězněná, nechápu proč. Každý mi pořád něco tají. Každým dnem se dozvídám horší a horší věci. Jsem k smrti vyděšená." řekla jsem a vytekla mi slza.
,,Ukážu ti jedno video. Natočil jsem Dominika."
,,Řekni mi, proč jsem kurva tady! Kdo co dluží Vojtěchovi!"
,,Beth!" zakřičel po mně.
,,Klid, nebo vypnu ten mobil a nedozvíš se nic."
,,Proč Betty tady není? Proč odešla s tím Nikem?"
,,To je jedno." řekl v klidu a vzal do ruky mobil.
,,Ne! Není to jedno, tajíte mi strašně moc věcí, nevím nic!"
,,Tohle video ti dosvědčí to, co jsem ti pověděl ohledně Kuby a Dominika."
Začal projíždět jeho galerii, a v tu chvíli někdo zazvonil.
Andy se zvedl a já následovala jeho kroky.
Otevřel dveře. Strašně jsem zaječela a udělala dva kroky dozadu.
Ve dveřích stál Kuba. Celý od hlíny. Krev mu stékala po hlavě, po rukách. Měl ji všude. 
Otevřel pusu, když se snažil zhluboka dýchat. Všude na zubech měl krev. Andy stál nehybně a pozoroval ho se stejným údivem jako já.
,,Do prdele ty jsi mě chtěl zabít!" zakřičel a vrazil Andymu pěstí. Prudce na něj skočil a sejmul ho na zem.
Jsem v naprostým šoku a nejde mi se nadechnout. Jsem paralyzovaná a nemůžu se hnout z místa. Kuba leží na Andym a buší ho pěstí do hlavy.
,,Kubo! Dost, prosím!" zakřičela jsem a začala brečet.
Nechal Andyho ležet a pomalými kroky šel za mnou.
,,Nenávidím tě Beth!" zakřičel po mně.
Brečela jsem a stála na místě.
,,Kvůli tobě jsem každým dnem trpěl! Od doby, co jsem vešel do toho zkurvenýho baráku, když jsi tam byla ty!"
,,Kubo... Já jsem ti nic neudělala."
,,Ty ne." řekl a přiblížil se ke mně. Čím víc byl blíž, tím jsem musela zaklonit hlavu, abych mu koukala do očí.
Sáhnul mi na rameno. Jak udělal pohyb, spadl na mě kus hlíny.
Natáhl ruku a pěstí mi vrazil do spánku. Slyšela jsem nějaký šumění. Spadla jsem na botník a v tu chvíli jsem přestala slyšet, vnímat.

Jaký máte názor na to, jak kniha pokračuje? Chápete co se právě teď stalo? Jak jsi myslíte, že to bude dál pokračovat?😁