Únos Beth- pokračování

24. kapitola

,,Ne." zasmál se.
,,Prosím." řekla jsem potichu.
,,Až dostanu to, co chci, tak možná."
,,Ale co chceš? Já jsem nic neudělala."
,,Ne? Tak trochu ano. Navíc si potřebuju vyřídit něco s tvým kamarádem."
,,Jakým?"
,,Nebaví mě tvoje otázky."
,,Fajn. Nebudu se ptát."
,,To teda nebudeš. Sepíšu ti pravidla, které budeš dodržovat."
,,Dobře."
,,Dneska ti to napíšu. Večer budeš mít aspoň co dělat a můžeš se je učit."
,,Aspoň se nebudu nudit."
,,Hm. Budeš to umět nazpaměť. A hlavně je budeš dodržovat."
,,Jo." kývla jsem se strachem.
Jde z něj fakt strach.
Stála jsem a nevěděla co teď.
Pořád na mě tak koukal a strašně mě to znervózňuje.
,,Takže mi neřekneš, co udělal můj kamarád? Nebo aspoň jakej."
,,Řekl jsem ti už stokrát, že ne!"
,,Promiň."
,,Mohla bys mě poslouchat?"
Nic jsem neříkala.
,,Jestli budeš porušovat ty pravidla, tak budeš dostávat tresty. Ale to už jsem ti říkal."
,,Můžu se zeptat, jaký budou ty tresty?"
,,To ještě uvidím. Podle toho jak často se to bude opakovat a jak moc bude důležité to pravidlo."
Kývla jsem.
,,V noci budeš spát normálně na posteli u sebe. Jestli se budeš snažit utéct, tak marně."
,,A kde je ten můj pokoj?"
,,Hned vedle mého. Já ti to pak ukážu."
,,Dobře. Můžu jít prosím na záchod?"
,,Dovedu tě tam."
,,Potřebuju tampon."
,,Je to můj problém?"
,,Ne. Ale až to budeš muset drhnout z gauče, tak bude."
,,Prosím?!"
,,Je to nutný. Prosím."
,,Něco ti donesu. Počkej tady."
Po chvíli se vrátil s tamponem.
,,Vezmi jsi to a pojď."
Chci jít domu. Prosím. Mám strašný strach a bolest žaludku je čím dál horší.
Mám pocit, jako kdybych měla zvracet.
Došel se mnou na záchod.
Otevřela jsem dveře a nakoukla.
Veliká koupelna s obří vanou a záchodem.
Je mi jedno, jak to tady vypadá. Absolutně mě to nezajímá.
Sedla jsem si na záchod.
Začíná mě bolet břicho. To je tak super, lepší to být nemůže.
Pořad přemýšlím. Hlavně nad tím, co chce po nějakému mému kamarádovi.
Jsem tak zmatená. Budu se tady snažit být co nejdéle. Nechci ho vidět.
Myslela jsem, že pojedeme za Betty. Že všechno vychází a já budu v pohodě.
Spletla jsem se.
Vytekla mi slza. Nesmím brečet. Prostě nesmím.
Ale všichni mi tak chybí. Proč jsem kurva neposlechla Davida a udělala takovou chybu. Proč jsem musela přemlouvat Dominika a vůbec do toho jít.
A tady jsou ty následky. Jsem tady u nějakého chlapa, který mi určuje nějaký debilní pravidla, které se musím učit nazpaměť.
Nenávidím svůj život. Všichni mi ubližují. Jak psychicky, tak fyzicky a už mě to nebaví.
Povzdechla jsem si a utřela se.
Jsem tak slabá. Cítím se na všechno tak sama.
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Budeš už?"
Dělá si srandu? On vážně sedí za dveřmi a čeká tam? Bože. Kam jsem se to dostala.
,,Už budu." řekla jsem a nandala jsi kalhoty.
Otevřela jsem dveře. Stál tam opřený.
Koukla jsem se na něj nahoru.
Podíval se na mě přísně.
,,Kolik měříš?"
Co to je za otázku. Teď se absolutně nehodí.
,,158." řekla jsem a podívala se na něj nechápavě.
,,Jsi tak malá." zasmál se.
,,Já vím." řekla jsem a uhnula pohledem.
,,Opět. Na nic jsem se tě neptal."
,,Já vím, já na to pouze reaguju." odpovídám.
,,To, co jsem o tobě slyšel, je pravda." řekl a šel ode mě dál.
,,Co přesněji?"
,,To jak neposloucháš. A jak se chováš."
,,Hm." pokrčila jsem rameny.
Nic víc na to říct nejde.
,,Ale to se brzy změní."
,,Jasně. Je mi to jasný." řekla jsem a snažila se nenavázat oční kontakt.
Povzdechla jsem si.
,,Mohla bys přestat? Okamžitě se začni chovat!"
,,Já nic nedělám!" zařvala jsem na obranu.
Chytl mě za ruku a přiblížil se ke mně, co nejvíc mohl.
Druhou rukou mě vzal za bradu, aby nastavil hlavu tak, abych na něj viděla.
Nahlas jsem si polkla a dívala jsem se mu do jeho naštvaných modrých očí.
,,Říkám ti to naposledy." řekl a vrazil mi facku.
Tolik to nebolelo, ale vytekla mi slza bezmocí.
Pustil mi bradu, ale ruku stále tvrdě držel.
Došel se mnou ke dveřím, otevřel je a vedl mě do pokoje kde teď asi budu.
Odstrčil mě od sebe, hned co otevřel dveře.
Docela pěkný. Ale to je jedno. Jsem tak strašně nasraná. Nevím. Asi mám pocit, že jsi za to můžu sama.
Podívala jsem se z okna. Je to tak vysoko, ale nejradši bych skočila.
Myslím na Dominika. Určitě mě shání. Musí se tak strašně trápit.
Povzdechla jsem si a sedla si na postel.
Cítím strach z toho, že nevím co očekávat.
Nevím co je tohle za chlapa, co chce po mým kamarádovi, po jakým a co mám dělat.
Stejně s tím má spojitost Vojta. Jak já ho nenávidím.
Sice ho nenávidím, ale mám z nej strašný strach.
Vypadá, že je blbej, ale není.
Možná nemá ani střední, ale jeho plány jsou tak strašně chytrý.
A nebo já jsem jednoduchá oběť. Stejně jako Betty.
Lehla jsem si a rozhlížela se kolem.
Chci odtud vypadnout.
Nechci se učit nějaký zkurvený pravidla, který jsi vymyslí nějaký týpek, který musí ubližovat malý holce.
Vždyť je dospělý. Proč má za potřebu ubližovat dítěti.
Plácla jsem si přes čelo.
Chybí mi David. Chybí mi Martin a ty poklidný dny s Kubou u nich. Když jsme šli s Dominikem do lesa nebo když jsme pili ve velkém domě s Jakubem. A pak přišla ta zpráva...
Kdybych to nechala na Davidovi, tak tady nejsem.
Ležela bych teď s Dominikem v posteli a..
Konec přemýšlení. Měla bych jít třeba spát. Ze začátku jsem takhle zabíjela taky nudu u Davida.
Lehla jsem si a zavřela oči.
,,Beth?" uslyšela jsem hlas po nějaké chvíli.
Nevím, jestli jsem usnula a na jak dlouho. Nemám ani hodiny na to abych se kouknula.
Otevřela jsem oči.
Seděl u mě na posteli.
Sedla jsem si taky.
,,Jak to, že jsi usnula?" zeptal se na tak nelogickou otázku.
,,Byla jsem unavená."
,,Fajn. Napsal jsem ti ty pravidla." řekl přísně.
,,Hm. Kolik je?"
,,Zeptej se mě jinak."
,,Kolik je hodin prosím?"
,,Nevím. Něco kolem půlnoci."
,,Aha.." podívala jsem se mu do očí.
Už vím! Vím koho mi připomíná. Pořád na něj koukám a snažím se přijít komu je tak podobný a už mi to došlo.
Je tak strašně podobný Davidovi. Tím obličejem a hlasem...
Z mých myšlenek mě přerušil.
,,Budu muset jít pryč. Přijde jeden můj kamarád. Myslím, že ho znáš." řekl a poškrábal jsi ruku, na které má tetování, který ji skoro celou zakrývá.
,,Kdo to je?"
Usmál se na mě a nazdvihl obočí