Únos Beth- pokračování

40. kapitola

,,A to se odehrálo v centru Německa, kde jsme s Dominikem nakupovali. Bylo pro mě strašný, když mi to řekl." dořekla jsem a sedla si do tureckého sedu, aby se mi na posteli sedělo lépe.
,,Já jsem ti pak napsala. Nebo jakoby nebylo to dobrovolně."
,,Co že?"
,,Vojta mě donutil. Chtěl mi ukázat, že ses na mě vykašlala a nikdy mi nepomůžeš, i když tohle budeš vědět."
,,Moc mě to mrzí."
,,Děláš si ze mě srandu? Riskovala si kvůli mě život."
,,To je pravda." usmála jsem se pyšně.
I když mi to za nic nestálo. Byla to jedna z největších chyb v mým životě.
Martin otevřel dveře a přišel k nám.
,,Mejdan končí, potřebuju s něčím pomoc." usmál se.
Podívala jsem se na něj zaraženě.
Vypadá až moc vesele.
,,S čím?" zeptala jsem se, protože Betty mlčela.
,,Něco s počítačem."
,,Na mě nekoukej." pokrčila jsem rameny.
,,Já bych to mohla zkusit." zvedla se Betty.
Když vstala, stála a nejistě na mě koukala. Usmála jsem se na ni a seděla dál.
Otočila se a odešla sama s Martinem.
Pořád přemýšlím nad tím, kdo je Martinův bratr. Znám ho? Nebo ne? A když jsme se bavili o tom, že nás nemá kdo hlídat, řekl, že nechce abychom tady moc pátraly.Prý je tady až moc tajemství.
Někdo otevřel dveře. Andy, čekala jsem ho.
,,Takže. Důležité věci, které musíš vědět."  řekl uspěchaně a stoupl si přímo přede mě.
,,Potřebujeme hodně peněz."
,,Kvůli tomu, abychom zaplatili Vojtův dluh?"
,,Jo, přesně tak. Jsi chytrá."
,,Kolik to je peněz?"
,,Hodně Beth." řekl vážně.
,,Řekni mi přímo kolik."
,,Půl mega."
,,Super, tak to si tady užiju tak půl roku." řekla jsem ironicky.
,,Nech toho. Tohle není všechno."
,,Co ještě ti chlapi chtějí?"
,,Potřebujeme sehnat co nejvíc věcí na Vojtu. Pitvat se v jeho minulosti."
,,To chtějí?"
,,Tyhle dvě věci."
,,Jak jim můžeme věřit, že to smažou?"
,,Jistota bude to, až na Vojtěcha společně s těmi chlapy seženeme tolik věci, že by šel sedět minimálně na deset let. Důkazy pak sám smaže."
,,A těm chlapům za něj vrátíme ty peníze?"
,,Když je vrátíme, tak zajistí Vojtěchovi vězení určitě."
,,To zní jako dobrý plán."
,,To sice jo, ale 500 000." zamračil se.
,,Martin chce skončit, že jo?" zeptala jsem se docela blbě.
,,Chce. Ale..." zarazil se.
,,Má bráchu a je dost možný, že ho bude tím vydírat." doplnila jsem.
,,Co jsi ještě slyšela!" vyhrkl.
,,Vojta je jeho bratranec."
,,Neslyšela jsi jméno toho bráchy ne?"
,,Ne. Stála jsem na chodbě a Betty mě vyrušila. Strašně moc jsem se lekla, takže jsem to neslyšela."
,,Znám toho jeho bráchu?"
,,Jo, ale kdo to je, vědět nebudeš. Neví to ani ten člověk."
,,Počkat, kdo to je?"
,,Řekl jsem, že to vědět nebudeš."
,,Mám teorii." řekla jsem a podívala jsem se na Andyho vážně.
,,Beth ne. Přestaň. Myslím tohle fakt vážně. Říkám, abys to nerozebírala."
,,Promiň." řekla jsem jenom.
,,Ale kdyby Martin skončil, tak do té doby, co tam budou Vojtu věznit, tu může být kdokoliv. Klidně i Dominik."
,,Kdybys tady nerozebírala, kdo je koho brácha, tak k tomu dojdu." řekl naštvaně.
,,Proč se ke mně chováš takhle? Co se stalo?"
Jeho pohled se změnil z naštvaného na smutný.
Snažil se nenavázat oční kontakt a začal si sundavat mikinu.
Má na sobě černý Nike tričko, v kterém jsou vidět svaly. Musela jsem si ho prohlédnout.
,,Neřeš to." řekl pak.
,,Před tím si chtěl ještě něco říct."
,,Jo...Vojta má asi víc lidí, který něčím vydírá nebo divný chlapy, který vzrušují malý holky."
,,Fuj. Doufám, že je vydírá."
,,Zítra tady budete mít nového kamaráda."
,,Ne, já jsem si zvykla i na toho blbýho Martina!"
,,Neřvi a uklidni se. Bude to v pohodě, neboj."
,,Nikam nechoď, já nechci nikoho nového!"
,,Jo, jinak to nejde."
Povzdechla jsem si.
,,Jak se ten chlap jmenuje a kolik mu je?"
,,Beth já nevím. Jestli ti to udělá radost, tak se zeptám Martina."
,,Jo. Doufám že nebude moc starej nebo zlej."
,,Starej nebude."
,,Je to všechno co si mi chtěl říct?"
,,Bude ti volat Dominik."
Usmála jsem se.
,,Aspoň jedna dobrá zpráva za dnešek."
Do dveří vstoupila Betty.
,,Prý přijde někdo nový!" vykřikla a zavřela za sebou.
,,Andy mi to už řekl. Nevíš jak se jmenuje a kolik mu je?"
,,Nevím, Martin mi nic neříkal."
,,Nebudu vás tady rušit." řekl Andy a začal se zvedat.
,,Přijde už zítra ráno."
,,Kdy odejde Martin?" zeptal se a stále byl u dveří.
,,Dneska večer." odpověděla Betty.
Zakoulel očima a odešel.
,,Nevím co mu je. Něco se mu stalo." řekla jsem.
,,Koukám, že je nějakej divnej."
,,Nevím proč." pokrčila jsem rameny.
,,Třeba je špatnej z toho Davida."
,,Myslím si, že v tom bude větší tajemství."
,,Proč ses mě před tím tak lekla?"
,,Zaslechla jsem totiž, že Martin chce odcházet. Taky říkal, že Vojta je jeho bratranec a že má taky nějakého bráchu. Znám ho, ale Andy mi nechce říct kdo to je."
,,Nenapadá tě někdo?"
,,Napadá. Jakub."
,,Kdo je Jakub a proč si to myslíš?"
,,Je to jeden můj dalo by se říci kamarád. Je to bratranec Vojty. Martin je taky jeho bratranec, takže mi došlo, že to jsou bráchové."
,,To je pravda. Podle mě to tak bude. Ale je stejně divný, že to je tady takhle propojený."
Kývla jsem.
,,S čím chtěl pomoc?"
,,Já nevím, já sama nevěděla co s tím má." zasmála se.
,,Beth. Bez Vojty je to tady tak jiný. Ani nevíš, jak jsem se tady měla před tím. Bylo to tady strašný. Teď mě tady Martin tolik neotravuje, máme tady Andyho. Navíc když cokoliv, tak tady mám tebe, která by pro mě udělala cokoliv. Jsi jiná než já. Dokážeš se jim postavit. I kdyby tě to stálo cokoliv. U mě vidí, že jsem slabá, takže toho hodně lidí využívá."
Usmála jsem se.
,,Nevím proč jsem taková. Nemám strach z Martina. Ani tolik z Vojty. Nemám ani k jednomu respekt."
,,Jo, já to slyšela. Když jsme tady spolu, tak mám menší strach."
,,Neboj se, co nevidět budeme venku. Kluci mají menší plán."
Do pokoje přišel Martin. Obě jsme se najednou otočily.
,,Zítra ráno vám přijde někdo nový." usmíval se.
,,To už obě víme." řekla jsem otráveně a lehla si na postel.
,,Sedni si. Nebudeš si lehat když s tebou mluvím."
Zakroutila jsem hlavou a znova si sedla.
,,Jmenuje se Mates, je mu dvacet čtyři."
,,Ještě nějaké informace?" zeptala jsem se.
,,Máte se na co těšit." zasmál se.
,,Proč?"
,,Protože ho znám. Věřím, že si užijete úžasný den."
,,A to je jako tak špatnej?" zeptala se Betty.
,,No nechte se překvapit holky. Dám ti radu Beth. Nechovej se tak, jak obvykle."
,,Nee, já tady nechci toho Matese."
,,Až přijde, neříkej mu hlavně čau Matesi."
,,Nejsem blbá."
,,Udělala bys to."
,,Ne. Taky jsem ti neřekla ve dveřích "čau Martine". Proč bych to říkala komukoliv jinýmu."
,,Celkově mu neříkej jménem."
,,A co mu mám říct? Dobrý den?"
Betty se zasmála.
,,Já nevím, mně to je jedno. Ale říkám, že tě to bude hodně bolet Beth."
,,Proč mě?" zasmála jsem se.
,,Protože Betty je hodná! Ty děláš přesný opak všeho co bys měla dělat."
,,Ale já ho tady nechci."
,,A to si ho ještě nepoznala. Věř mi, že to bude horší než já."
,,I než Vojta?" zeptala jsem se.
,,Uvidíte. Zatím si užívejte klid."
Otočil se a chtěl jít pryč.
,,Počkej!" snažila jsem se ho zastavit.
,,Jak vypadá?"
,,Máš už moc otázek. Nebaví mě to, takže uvidíte."

Martin pak večer odešel. Když jsme tady s Betty, cítím se tu fajn. I když mám strach z Matese a z toho, jak se bude chovat. Martin říkal, že to bude strašný. Pane bože, kdo sem půjde. Teď sedíme gauči a David za námi přišel. Je kolem půlnoci. Po zážitku ve sklepě byl celý zlámaný, že musel jít spát.
Já jsem zatím prožila úžasný hovor s Dominikem.
,,Dobrý večer." řekla jsem ze srandy a dívala se jak zlámaně kráčí k nám.
,,To bylo strašný." řekl a přišel blíž.
,,Je, čau Betty. Jsem když tak David." řekl a sedl si doprostřed k nám.
,,Slyšela jsem o tobě hodně věcí." zasmála se.
,,Hm, tak třeba?"
,,Tak třeba jak jsi strašný, každý den byla bez jídla, přivázaná k posteli, nemohla říct ani bez dovolení slovo."
,,No jo, jsem strašnej." zasmál se.
,,Betty popsala právě svoje zážitky." řekl Andy a zapisoval něco na papír.
David se podíval do toho papíru. Vypadá, že neví co dělá, stejně jako já.
,,Já vím, je to tady strašný."
,,S Beth ne. Ale zítra nám přijde nějakej Mates."
,,Jo, prý je strašnej. Martin to naznačoval." přidala se Betty.
,,Z toho co jsem slyšel, tak je." potvrdil Andy.
,,Jsem zvědavý kolik modřin budeš mít večer."
,,Žádnou! Nechte toho." řekla jsem a zvedla se.
Šla jsem si do kuchyně udělat pití.
Koukla jsem se na zem a nemohla uvěřit vlastním očím. Nahlas jsem zaječela.

Co tam Beth asi uviděla🤨?
Jinak strašně moc dlouho jsem vám neděkovala, jak moc jste úžasný. Čtu si každý komentář a za každý jsem moc šťastná! Děkuji, že mě takhle podporujete ♥️