Únos Beth- pokračování

15. kapitola

,,Zítra potřebujem, aby oba vypadli."
Kývla hlavou a nešťastně se na mě koukala.
,,Musí mi věřit. Abych tě tu jakoby hlídal."
,,A co musím udělat já?"
,,Musíme tu zahrát takový divadlo."
,,Jaký?"
,,Musíš na mě být zlá. Já tě pak seřvu a vrazím ti."
,,Co to je za nápad?"
,,Nápad abych tě dostal pryč. Zítra večer budeš odtuď pryč. Akorát to musíme oba dva dobře zahrát. Taky nejsem šťastnej, že tady musím být a řešit to já."
,,Dobře. Jak mám být na tebe zlá?"
,,Tak jak to umíš."
,,Co když ještě dostanu od Vojty nebo od Martina?"
,,Nedostaneš od nich. Dostaneš ode mě."
,,Hodně?"
,,Ne. Neboj se. Ale my to zvládnem, jo?"
,,Jo. A kdy?"
,,To je jedno. Prostě až si tě zavolají, tak hezky přijdeš a budeš na mě zlá."
,,A kam by oni zítra šli?"
,,Na koncert. Potřebuju ještě objednat lístky. Musí vidět, že ke mně máš respekt a že mě budeš poslouchat a že já dokážu být zlej."
,,Dobře, domluveno. A prosím nebij mě moc. Všechno mě bolí." poprosila mě.
,,Neboj. Zvládneš to."
Odešel jsem do obýváku.
,,Tak co, uklidnila se?" zeptal se Vojta.
Sedl jsem si vedle něho.
,,No nevím. Ale docela jo."
,,Můžeš jí taky vrazit. Neboj se toho." řekl a zasmál se.
Haha. Ty jsi tak vtipnej.
,,Já vím. Prostě se ke mně zatím chová normálně a není důvod."
,,Neboj. Ona ti ho za chvíli dá."
,,To si zkusí jednou."
,,Přesně. Tak to má být. Chceš nalít taky víno?"
,,Nechci. Pil jsem včera, dneska odpoledne a s tebou večer pivo."
,,Dobře. Tak nalejvám jenom dvakrát."
Potřebuju objednat ty lístky.
Zítra má někdo zrovna koncert v Ústí, takže hezky oba dva vypadnou.
Musí jít hlavně i Martin.
Ale vypadal, že to taky poslouchá.
Texty uměl skoro všechny.
Našel jsem nějakou stránku a přes tu tu to objednal.
Tak jestli tohle nevyjde. Tak se asi střelím. Plán B nemám.
Pořád jeli ty samý písničky dokola.
Už toho mám docela dost.
Lístky máme objednaný, takže zítra si tam s Martinem užijou.
Vojta se zvedl.
,,Jdu pro Betty. Ať to tady hezky uklidí."
Prosím ať to vyjde. Nevím, jestli to dám. Teď přijde to nejhorší. Já ji nedokážu vrazit.
Ale chci, aby tohle bylo nejvíc věrohodné.
Přišla i s Vojtou do kuchyně.
Potřebuju, aby přišla sem.
Jako kdyby četla moje myšlenky.
Přišla do obýváku a stoupla si přímo přede mě.
,,Mohl by ses kurva zvednout a jít si uklidit tu skleničku? Kdo řekl, že po tobě budu uklízet!" vykřikla po mně.
Výborně, je fakt šikovná, krásně spolupracuje.
,,Prosím?!" zařval jsem a zvedl se.
,,Jsi hluchej?"
,,Co si to ke mně do prdele dovoluješ?! Jak to se mnou mluvíš?!"
Oba dva mě jenom pozorovali.
Šel jsem k ní blíž.
Začala mít strach v očích.
,,Zopakuj mi to ještě jednou." řekl jsem a byl jsem u ní nalepenej.
,,Omluvám se." špitla.
,,Kurva řekl jsem ať to zopakuješ!"
,,Ať si jdeš uklidit tu skleničku." řekla potichu se sklopenou hlavou. Zvedl jsem ji rukou bradu a vrazil facku.
Au. Tak tomuhle nemůžu uvěřit, že dělám.
,,Holčičko tohle si ke mně nebudeš dovolat."
Klepali se jí nohy. Vypadá, že se doopravdy bojí.
A nebo má prostě skvělý herecký výkony, jak já.
,,Omluv se mi ještě jednou!"
,,Omlouvám se." řekla a pomalu si klekla.
Tohle mě fakt bolí u srdce.
,,Takhle si už ke mně nebudeš dovolat jasný?" řekl jsem.
Kývla.
,,Okamžitě se zvedni a běž dělat co máš!"
Zvedla se a pomalu odešla.
Vojta se zasmál.
,,Ty vole. Jo, takhle se na ni musí. Jsi dobrej. Tvoje první seřvání."
Tak to bylo to nejhorší, co jsem kdy zažil.
,,A víš co znamená, že si k tobě sama od sebe klekla?"
,,Ne." usmál jsem se.
,,Že by tě už měla začít poslouchat. Udělala si k tobě respekt." řekl Martin.
Myslím, že to pomalu, ale jistě vychází.
Vypadají, jak kdyby tomu celýmu uvěřili.
První den. A co já nedokážu udělat.
Musím se fakt pochválit, jsem dobrej.
Já ráno odjedu. Všechno povím Beth a Dominikovi.
Pak přijedu sám, pak pro ně.
Je to komlikovaný, ale zvládnu to.
Tohle bude už maličkost. Já se tak strašně bojím, že to nevyjde.
Mám strach.
Ale tohle bylo docela věrohodné, takže bych řekl, že by to vyjít mělo.
Akorát nevím jak jim to mám říct.
Zase začala hrát ta písnička, kterou moc nemusím.
,,Byli jste už někdy na koncertě?" zeptal jsem se nenápadně.
,,Já jsem nikdy nebyl. Ty vole ale chtěl bych."
,,Jo no. Taky bych chtěl, spíš na to není čas." řekl Martin.
,,Víte, že bude v Ústí?" řekl jsem.
,,No já jsem jít chtěl. Ale máme tady Betty."
,,A co kdybych ji pohlídal já?"
,,No ale to je všechno na rychlo. Nemáme ani lístky, bůh ví, jestli to není vyprodaný." řekl Vojta docela naštvaně.
,,Co kdybych vám řekl, že jsou lístky objednaný?" usmál jsem se.
,,Počkej, to je vtip?"
,,Není to vtip. Vím, že to dlouho posloucháš, takže jsem ti chtěl udělat radost. Mám dva. Pro vás."
,,Do prdele to je úžasný." zasmál se Vojta.
,,Počkej a zvládneš ji pohlídat?"
,,Sám jsi viděl, že jo. Vždyť si kleka. Má k němu respekt."
Zasmál jsem se.
,,Svezl bys mě ráno k tomu autu? Já bych sjel ještě dodělat nějakou práci."
,,A od kolika to je?"
,,Nějak od osmi."
,,Tak my bychom nějak v pět vyrazili. Někam si došli na jídlo." podíval se na Martina.
Já mám takovej divnej pocit, že se něco posere, akorát nevím co.
Každopádně jsem už unavenej.
,,Kde si pak můžu lehnout?"
,,Když půjdeš nahoru, tak napravo vedle Betty."
,,Jo. Půjdu jsi asi lehnout. Jsem po dnešku unavenej. Navíc zítra mě čeká ještě dost práce."
,,Dobře. Ztiším to."
Betty už to uklidila a byla nahoře.
Zvedl jsem se a šel nahoru.
Rozhodl jsem se, že se k ní stavím.
Přišel jsem k ní blíž.
,,Jsi moc šikovná. Krásně jsi to zvládla. Zítra se pro tebe stavíme."
,,Už zítra?"
,,Ano. Zítra kolem půl šestý příjedem všichni."
,,Kdo všichni?"
,,Beth a Dominik."
,,Kdo je Dominik?"
,,Dominik je její kluk. To se dozvíš všechno zítra. Povíte si to."
Usmála se.
,,Děkuju."
,,Nemáš za co. Akorát všechno musí vyjít. Půjdu spát, tak dobrou."
Pohladil jsem ji po hlavě a odešel.
Přišel jsem do pokoje, ve kterým budu spát. Ah. Je to tady fakt krásný.
Lehl jsem si konečně do pokoje.
Konečně neslyším hudbu a všude je klid.
Na noc jsem si otevřel okno, abych tam měl čerstvý vzduch a poté si konečně lehl.
Po celým těžkým dnu.