Únos Beth- pokračování

39. kapitola

Andy stál ve dveří a koukal se na nás, jak na něj upřeně hledíme.
Zavřel za sebou dveře a beze slov si sedl vedle mě. Betty se naklonila, aby ho viděla přese mě.
,,Holky.." zarazil se.
,,To je moje chyba, přišla jsem já."
,,Já vím, že to není chyba Betty."
,,Hele, řeknu vám to takhle. Nedělejte blbosti, kdyby teď vešel Martin, tak budete každá přivázaná ve svém pokoji."
,,Já vím, omlouváme se." řekla Betty.
Podívala jsem se na ni a musela se usmát nad tím, jak je hodná.
,,Beth proč se omlouvá Betty, která za nic nemůže?" zeptal se mě bez úsměvu a díval se na mě naštvaně.
,,Ona je strašně hodná." zasmála jsem se.
,,Ne, ty jsi strašná."
,,Tak fajn, omlouvám se. Nebudu dělat blbosti."
,,Já nebudu přivázaný k posteli, mně je to jedno."
,,Není, máš mě strašně moc rád a bojíš se o mě." usmála jsem se.
,,No jasně. Už aby Martin vypadl."
,,To jo, chci se dívat na Netflix." řekla jsem vážně.
,,Jo? David je zavřený ve sklepě."
,,Jakej David?" vyhrkla Betty.
,,Ty jsi jí tohle neřekla?"
,,Jsme tady pět minut. Neměly jsme moc času."
Andy zakoulel očima.
,,David je můj kamarád. Řešíme to, abyste mohly co nejdříve vypadnout. Byl tady s námi, protože jsme si mysleli, že Martin přijde až zítra. Nesmí zjistit, že tady byl, takže se musel ukrýt do sklepa."
,,Chudák." řekla jenom a dívala se do blba.
,,Ty běž udělat tu myčku." ukázal na mě.
,,Proč jsi na mě tak přísnej?"
,,Protože nechci vidět, až budeš prosit, ať tě nechá, že tě to bolí."
,,Tak já jdu." zvedla jsem se.
,,Ještě budu chtít mluvit s Betty, ty padej do kuchyně."
Zasmála jsem se a odešla. Prošla jsem obývákem a zamířila do kuchyně.
,,To ti trvalo tak dlouho?"
,,Nešla jsem na malou."
,,Šla jsi za Betty."
,,Ne?" řekla jsem otázkou.
,,Nejsem blbej, ale že jsi to ty, tak to nechám být."
Zamračila jsem se. Nechápu co se to s nim děje. Doufám, že na mě nic nezkouší.
,,Beth bude ti asi volat Dominik."
,,Proč?"
,,Ty nejsi ráda? Po dlouhé době ho uslyšíš."
,,Jsem ráda. Akorát nevím proč bys mi to měl dovolit."
,,Neřeš to." řekl a prohlédl si mě.
Otočila jsem se a šla do kuchyně. Sklonila jsem se k myčce a vytáhla čistý nádobí.
Dodělala jsem svoji práci a šla to říct Martinovi.
Andy v obýváku nebyl, takže jsem začala cítit nebezpečí. Cítím strach a úzkost.
,,Mám to hotový." řekla jsem tak klidně. Tentokrát ze mě nervozita slyšet není.
,,Tak... Se nějak zabav."
,,Můžu jít za Betty?"
,,Ne." řekl jenom a položil hrnek s kafem na stůl.
,,Prosím." zkusila jsem to znova.
,,Prostě ne. Andy teď odjel někam pryč. Zítra tady oba nebudeme, takže seženeme někoho na hlídání."
,,Vojtěch asi nemá moc lidí."
,,Mě a Andyho. To je konec."
,,Aha, koho seženete?"
,,Já... Upřímně moc nevím. Nechceme riskovat a zkoušet nové lidi. Přece jenom každý nebude souhlasit s touhle věci. Mohl by zavolat policii a to si dovolit nesmíme."
,,Takže nějaké řešení?"
,,Jo. Přivážu vás k posteli na celý den."
,,Ne." hned jsem protestovala.
,,No Beth nic jiného nám nezbývá."
,,Nemusíte nás vázat. Já Davidovi neudělám to, aby musel jít do vězení."
,,Já vím."
,,Ježíši tak třeba nás můžete zamknout."
,,O útěk mi nejde, já vím že neutečete. Ale vím jedno. Budete tady pátrat a to nesmíte. Je tady tolik tajemství, který objevit nechcete."
,,Nikam lézt nebudeme."
,,Jo, jasně. Víš co? Nehledej tady možnosti. Já ti pak řeknu, jak to bude a ty budeš muset poslechnout, jasný?"
,,Pravda. Nevím, proč se o tom se mnou vůbec bavíš." řekla jsem a odcházela.
,,Kam jdeš?"
,,Jdu si vzít mikinu. Andy mi nějaký dal, tak si ji jdu dát a vyperu si moje oblečení."
,,Andreas nechce abys mu říkala jménem."
,,Promiň, nevím jak ho mám jinak oslovovat."
Zastavila jsem a koukala se na něj.
,,Někdy se mi líbí tvoje odpovědi." řekl po dlouhé době ticha.
,,Jak už jsem řekl, bude ti volat Dominik. Tak si běž hodit do pračky. Dneska nebo zítra ti koupím nějaký nový spodní prádlo."
,,Fajn." řekla jsem nedůvěřivě.
Otočila jsem se a odcházela, ale musím ještě něco říct.
Zastavila jsem se a znova otočila.
,,Martine chovej se k Betty líp. Prosím."
,,Buď ráda, že se chovám hezky k tobě."
,,Víc mi ubližuje, když se chováš k ní tak hnusně."
Nic neříkal a vzal ze stolu počítač.
Zapnul ho a mě už ignoroval. Pokrčila jsem rameny a odešla.
Přišla jsem si k sobě pro mikinu. Mikina mojí lásky, já ho tak strašně moc miluju. Chci, aby tady byl se mnou. Svlékla jsem si tričko a podprsenku. Hodila jsem na sebe dlouho mikinu. Nechci si svlékat kalhoty. Prát si je nebudu, to není potřeba, navíc tady nebudu chodit polonahá. I když ta dlouhá mikina je mi až ke kolenou.
Nandala jsem si ji a musela se usmát.
Až budu usínat, budu si představovat, že spí vedle mě. Je to zoufalý, ale pomůže mi to.
Dominik moc dobře ví, že to udělám.
Šla jsem do koupelny a hodila tam všechno oblečení. Vyšla jsem ze dveří a potkala Andyho.
,,Čau, kde jsi byl?"
,,Pššt. Nebav se se mnou jak s kamarádem, když je tady Martin." zašeptal naštvaně.
Povzdechla jsem si a podívala se na něj nahoru, abych mu viděla do očí.
,,Martin před tím věděl, že jsem byla u Betty. Teď je na mě nějakej hodnej."
Zamyslel se a chvíli byl ticho.
,,Nevím co má za úmysly, ale dávej si na něj pozor."
,,Fajn, tak co mám dělat teď?"
,,Já, nevím. Tak běž k sobě odpočívat."
,,Nemůžu si jít s Betty zahrát karty?"
,,Co to..? Ne, Beth stěžuješ mi práci. Běž k sobě, ať neposlouchám pak Martina. Karty si zahrajete, až půjde pryč. To se tady klidně můžeš postavit na hlavu."
,,Jo, tak já si jdu lehnout. K sobě."
Kývl a šel do obýváku.
,,Mě už to tady nebaví. Přemýšlím, že to skončím." slyšela jsem Martina. Zůstala jsem v chodbě a poslouchala dál.
,,Jakoby Betty mě láká, ale teď se tady docela bojím. Asi s vámi už nechci mít nic společného."
,,Vojta tě ničím nevydírá?"
,,Já jsem... Jakoby jeho kamarád."
Andy se zasmál. I hlas mají s Davidem podobný.
,,Kamarád s ním není nikdo."
,,Tak je to můj...No něco nevíš."
,,Mluv." řekl Andy.
Je slyšet na jenom hlase, že je naštvaný. Za to Martin mluví tak klidně. Dlouho jsem ho takhle klidnýho neslyšela.
,,Je to můj bratranec."
,,Co že?" zeptal se ho.
,,No."
,,Ty jsi jeho bratranec? Pane bože."
,,Nechtěl jsem ti to před tím říkat."
,,Ježíši Martine, jestli tě ničím nevydírá, tak hurá do toho. Vypadni a ať už tě nikdy nevidím. Nedělej tohle."
,,Ne, nevydírá. Zatím ne, ale začít může."
,,Je něco, čím by tě mohl vydírat?"
,,Můj brácha."
,,Kdo je tvůj brácha?"
,,Beth?"
Strašně jsem se lekla a nahlas zaječela.
Za mnou stála Betty.
,,Jsi v pohodě?" zasmála se.
Do chodby přišel Martin.
,,Co je?" koukal se na mě naštvaně.
,,Nic." usmála jsem se.
Moje pohledy se střetly s Betty a začaly jsme se potichu smát.
,,Hej co tady děláte? Já nevím. Běžte..."
,,Nebo si dělejte co chcete, jenom nechoďte do žádných jiných pokojů."
,,Můžeme být spolu?"
,,Jo. A večer si něco... Uvařte."
Mluví tak strašně divně. Pořád se zasekává.
Kdybych tak před tím slyšela, kdo je jeho brácha. Vlastně ani nevím, jestli to řekl. Tak strašně jsem vykřikla, že to přes to nemohlo být slyšet.

Máte někdo nějaké teorie kdo je Martinův brácha?