30. kapitola

220 14 4
                                    

,,Podej mi to."
Podala jsem mu papír do ruky.
,,Tak co? Umíš to?"
,,Já. Nevím."
Vojta se usmál.
,,Navíc mě strašně bolí kolena."
,,Jo? Tak si asi příště rozmyslíš, jak se máš tady chovat."
,,Jo, to jo. Co mě bude následovat teď?"
,,To uvidíš pak."
Prvních pár pravidel jsem věděla. Myslím, že jenom čtyři jsem nevěděla.
,,Beth čtyři není málo."
,,Andy. Já se snažila. Navíc mě strašně znervózňuješ."
,,Ale tohle už máš dávno umět!"
,,Co mě čeká?" zeptala jsem se.
Podívala jsem se mu do očí smutně.
,,Budeš spát přivázaná k posteli."
Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou se mi stáhnul žaludek.
,,Jak to myslíš?"
,,Budeš ležet na zádech. Ruce a nohy budeš mít připoutaný k rohům postele."
,,Dobře." snažila jsem neprotestovat.
,,Omluv se ještě. Pak si budeš moc stoupnout."
,,Omlouvám se."
,,Za co?"
,,Za to, ze jsem chtěla utéct a za ty pravidla."
,,A?"
,,Za to, jak se k tobě chovám."
,,Dobře, tak to řekni v celku."
,,Omlouvám se za to, že jsem chtěla utéct, neumím pravidla a za to, jak se chovám. Už se to nebude opakovat."
,,Výborně, krásná omluva Beth."
Kývla jsem hlavou. Radši už nic neříkám.
,,A co teď?"
,,Nic. Naučíš se to a nebudeš dělat píčoviny."
,,Jo."
,,Tak si stoupni."
,,Když tak já budu muset jít. Zvládneš to s ni?" zeptal se ho Vojta.
,,Jo, zvládnu. Chci si s tebou ještě promluvit Beth."
,,Jo. Dobře."
Jsem zmatená. Mám strach z toho, že mi ublíží.
Vojta odešel a my jsme tady zůstali sami. Nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou stranu se bojím, co po mně bude chtít.
,,O čem si chtěl se mnou mluvit?" zeptala jsem se, aby přestalo to trapný ticho.
,,Sedni si." řekl a sednul si na gauč.
,,Chci mluvit o tom, jak se chováš."
,,Jo. Já vím. Budu se chovat slušně, naučím se pravidla a budu je dodržovat."
,,Přestaň. Tyhle kecy mě nebaví."
,,Říkám to, co chcete slyšet."
,,Chceš jít ven?"
,,Ano! Co to je za otázku.."
,,Uděláš pro to cokoliv?"
,,Ano, udělám."
Sednul si ke mně blíž a položil mi ruku na stehno.
Cítím se velmi nepříjemně.
,,Beth. Vyspi se se mnou." zašeptal a položil mi ruku na tvář.
Vzala jsem mu ji a dala pryč.
,,Ne! V žádným případě."
,,Ty nechceš jít ven?"
,,Chci, ale v žádným případě nepodvedu Dominika. To bych nikdy neudělala."
Vzal mi ruku a palcem mi ji pohladil.
,,Nech mě!" vykřikla jsem.
,,Můžu si s tebou dělat co chci."
,,Fuj." odtrhla jsem ruku.
,,Měl bych tě... Potrestat."
,,Nic jsem neudělala."
,,Zlobíš. Chtěla si utéct."
,,To jsme si snad už vyřídili přece."
,,Ne tak docela."
,,Prosím, nech mě."
,,Beth. Můžeš být jenom moje. Chápeš?"
,,Nejsem tvoje."
,,Když spolu budeme spát, tak tě pustím. Přísahám ti."
,,Ne! Navíc Vojtovi by se moc nelíbilo, že tohle děláš. Takže, abych mu to neřekla." snažila jsem se ho vydírat.
,,Ale, ale. Někdo mi tady vyhrožuje."
,,Ne. To není vyhrožování."
,,A co to je? Holka. Řeknu ti to takhle. Snažíš se být chytrá, ale nejsi. Copak si myslíš, že ti Vojtěch uvěří? Ne. A akorát to pro tebe bude horší. Bude si myslet že lžeš."
Podívala jsem se mu do těch modrých očí.
,,Takže si rozmysly, co uděláš."
,,Ale teď už bys měla jít třeba mýt nádobí."
Usmál se.
,,To bych asi měla." řekla jsem a zvedla se.
Tak tohle bylo hodně nepříjemný.
Nabízí mi, abych se s ním vyspala. Ta představa není moc pěkná.
Představila jsem si mého Dominika.
Jak na mě opatrně sahá. Hlavně aby mi neublížil. Pomalu mi stahuje jeho velkýma rukama tričko a jsem jenom v podprsence. Cítím strašný vzrušení a on mi sáhne na prsa.
Líbáme se a já mu stáhnu tričko.
Sahám mu na jeho dokonalé tělo, které je pokryto tetováním, jejiž významy všechny vím. Vím moc dobře, co pro něj jaký znamená a který z nich si udělal jako mladší z pitomosti.
Saháme na sebe a teď to přijde. Stahuje mi kalhoty nebo kraťasy. Podle toho, co na sobě mám. Když je mám dole, jsem tak strašně moc vzrušená. Cítím mokro tam dole.
Sáhne mi tam. Na to nejcitlivější místo.
Stáhnu mu kalhoty. V takovém vzrušení ani nevnímám. Dole v trenkách vidím bouli. I když vím, že ho taky vzrušují, vždycky mi to udělá radost. A pak mu stáhnu i je.
Celej se klepe a sténá, když mu projíždím prsty sem a tam.
Rozepne mi jednou rukou podprsenku a plácne mi po zadku. Stáhne mi kalhotky.
Začneme si líbat. A pak to skončí tak, že se spolu jdeme vyspat. Je vždycky tam jemný.
Ležím nahoře a cítím jeho horký dech. Jak mě u toho pevně drží a nehty mi zarývá do zad.
Nakonec to skončí. Ležíme vedle sebe nazí. Políbím ho na krk a usměju se.
,,Miluju tě." slyším z jeho úst.
Povídáme si. O tom, jak se měl a do podrobna mi vypráví každé jeho zážitky.
Cítím se tak krásně. Miluju ho. Do prdele chci ho tak strašně vidět. Moc, moc ho miluju. Chci být jenom s ním. Až se odsud dostanu, tak budu jenom s ním. Přiváže si mě k sobě a nikdy už nebudeme bez sebe.
I když provazu už mám dost.
,,Beth? Do prdele vnímáš mě? Řvu tady po tobě už po třetí."
,,No. Co se děje?"
,,Mohla bys začít mýt to nádobí? A nebo chceš třeba písemný dopis?"
,,V pohodě, stačí říct. I když bylo by hezký dostat dopis."
,,Nad čím si přemýšlela?" přišel ke mně do kuchyně.
,,Celkově."
,,Nad tím, jak utečeš, že?"
,,Nad tím fakt ne. Nad něčím úplně jiným."
,,Povíš mi to?"
,,To je jedno. Ale neboj se. Nepokusím se utéct. Toho se obávat nemusíš. Už jsem se tak nějak poučila."
,,Jo?" zasmál se.
,,Samozřejmě."
,,Chceš utéct. A přitom to máš tak lehké. Stačí udělat to jedno a budeš venku. Beth, nebuď blbá."
,,Nepodvedu mého Dominika."
,,Prosím tebe."
Vzal mobil do ruky.
,,Za chvíli tady budeš mít Betty. Jak se těšíš?" Usmála jsem se.
,,Ani nevíš jak."

Tak coo, jak se vám to zatím líbí? Zítra vám hodím prvních pár kapitol nové knížky! Doufám že vás bude bavit a zaujme jako tahle. Myslíte si, že Beth nějak unikne?

Únos Beth- pokračováníKde žijí příběhy. Začni objevovat