Únos Beth- pokračování

19. kapitola

Po nějaký době zavolal Viktor Dominikovi.
Doufám, že to vyjde a nic se nezkazí.
,,Ahoj." pozdravil nejdřív.
,,Čau, hele můžeš přijet?"
,,A o co jde? Nějak jsem tě nepochopil."
,,Dáme ti adresu a pak ti všechno vysvětlíme. Věř nám."
,,Fajn? Mám se bát Dominiku?"
Zasmála jsem se.
,,Nemusíš. Jenom máme pár otázek." zasmál se taky.
,,Fajn. Přijedu co nejdřív to půjde."
,.A to v kolik?"
,,Něco tu dodělám a přijedu. A neděje se něco vážného?"
,,Takhle. Je to pro nás docela dost důležitý."
,,Jasně, fajn přijedu, ale trošku mě děsí, že to nikomu nemám říkat. Doufám, že v ničem nejedete, víš jakej by to mohl být problém."
,,Víme. Ale neboj se, máme všechno pod kontrolou."
,,Tak jo. Pošli mi adresu a užívej si to tam s Beth." zasmál se.
,,Jo, užijeme neboj. Tak čau."
,,Čau."
,,Tak fajn. Viktor vypadá, že nic neřekne. Akorát si myslel, že mluví s Dominikem, ale tak to je nepotřebný."
,,Přesně."
Uslyšeli jsme hlasitý klepání.
,,To bude Dominik, tak snad už je v pohodě a ne, jak před tím." řekl Kamil a zvedl se, aby mu šel otevřít.
,,Co to máš vole?" uslyšela jsem Kamila.
Odpověď jsem ale neslyšela.
Dominik mlčel.
,,To teda bude mít radost."
Tak to teda teď úplně nevím co čekat.
,,Vypadni na záchod, jasný?" uslyšela jsem Dominika.
Nadzvedla jsem obočí. Aha?
Konečně přišel do pokoje.
Podívala jsem se do rukou a nesl mi kytky.
Zvedla jsem se a šla k němu.
,,Ty jsi úžasnej." řekla jsem a obejmula ho.
,,Promiň lásko. A tady máš na nervy čokoládu."
Usmála jsem se a obejmula ho ještě pevněji.
,,Dekuju miláčku." dodala jsem ještě.
,,Nemáš za co."
,,A co Viktor?" zeptal se a sedl si na postel.
,,Volal ti, tak jsme to zvedli a za chvíli přijede. Jenom dodělá nějakou práci. Kamil mu napsal adresu."
,,Super. Tak se hlavně nestresuj a spapej si čokoládu."
,,To si nemusel. Ještě jednou děkuju."
,,Nemáš za co, chtěl jsem ti udělat radost. Já vím, že někdy takhle přehnaně žárlím a mnohokrát ani není důvod."
,,Mrzí mě, když žárlíš, připadá mi to, že mi nevěříš."
,,Tak to není. Strašně se bojím, že tě ztratím. Jsi můj poklad." chytl mi ruku.
,,Ale někdy to přeháníš."
,,Jo. Já vím, promiň."
,,V pohodě. Na jednu stranu chápu, ale žárlíš bezdůvodně." usmála jsem se.
Kývl a pomalu mě pustil.
,,Budu tě chránit, neboj. Jsi tak maličká. Mám pocit tě furt chránit."
Zasmála jsem se.
,,Bohužel s poruchou růstu nic neudělám. Dostala jsem menstruaci už v deseti letech."
,,Takhle brzo? Vždyť si byla ještě malá holčička."
,,No. A takový bolesti vždycky prožívám."
,,Já vím. Vždycky ti donesu čokoládku a bude ti líp."
,,Už se cítím taková na nervy, už se to blíží."
,,Zvládneme to společně."
,,Bojím se že tohle nevyjde."
,,Všichni věříme, že vyjde."
,,Ale já se strašně bojím. Víš já mám strach."
,,Já tě chápu lásko. Ale ty jsi byla první která do toho chtěla jít."
,,Vím. Jsem taková slabá a unavená."
,,Tak si běž lehnout lásko."
Kývla jsem a vlezla si do postele. Přišel ke mně a přykryl mě.
,,Jseš jsi jistá, že tam s námi dneska budeš chtít jet?"
,,Jsem si jistá na 100 procent."
,,Fajn. Tak zkus třeba usnout, mi to s Kamilem vyřešíme."
,,Spát mi nepůjde. Já jsem se vyspala dobře." usmála jsem se.
,,Tak aspoň, že tak."
Ležela jsem a odpočívala.
Kluci se pořad o něčem bavili. Začali něco s auty. Což já se v nich nevyznám, takže jsem nerozuměla ani slovo co říkali.
Takže jsem jenom poslouchala i přesto že jsem nevěděla, o čem je řeč.
,,Psal mi Viktor." řekl Dominik a zahleděně pozoroval mobil.
,,Co psal?" zpozorovala jsem.
,,Že za chvíli přijede."
Povzdechla jsem si.
Čas mi ubíhal strašně pomalu. Ale přijel. Konečně přijel. Volal Dominikovi, že už dojel a za chvíli uslyšíme klepaní.
Konečně jsme se dočkali. Kamil šel otevřít. Mám docela obavy. Co nám na to řekne? Co když nám to nepoví? A co když jo a totálně nám to zkazí plán?
Přišel do obýváku.
,,Čau." řekl a usmál se.
,,Čau." pozdravila jsem nazpátek a sedla si na postel.
,,Hoří nebo co se děje?"
,,My... Úplně nevíme jak začít." řekla jsem.
,,Něco s Vojtou?"
,,Počkej, jak to víš." řekl Dominik a sedl si vedle mě.
,,Nevím. Tuším. Neříkejte mi, že jste něco posrali."
,,Neposrali. Potřebujeme od tebe vědět všechno. Čím vším vydírá Davida. Prostě řekni vše co víš." řekl Kamil.
,,Mohl bych vás nejdřív poprosit o vysvětlení?" nadzvedl obočí.
Povzdechla jsem si.
,,Nejeli jsme na žádnou párty ke Kamilovi. Prostě jsme něco potřebovali udělat s Betty. Přemluvila jsem kluky a šli do toho. Kamil se dřív s Vojtou znal. Dali srazy a on od něj zjistil strašně věcí. Dokonce ho dovezl na to místo, kde je uvězněná. On mu začal čím dál víc věřit. Kamil objednal lístky na koncert a bude Betty v uvozovkách hlídat."
,,Ehm. Je to na mě strašně informací najednou."
,,A to není všechno." zasmál se Dominik.
,,Ale hlavní věc je, že Vojta nemá důkaz, že David zbil toho jeho kamaráda."
,,Jak jste se to dozvěděli?"
,,Prohledal jsem mu mobil. Vymazal jsem to. On ani nevěděl, jestli ho tam má. Říkal, že je hlavní, že si to David myslí."
,,Máte to pod kontrolou doufám."
,,Máme, ale David jí ráno psal a naznačil, že se s Vojtou děje něco horšího."
,,A potřebujete mě k tomu, abych vám řekl, co se děje." pousmál se.
,,Je to tak. Věříme ti, že to nikomu neřekneš."
,,Držím svoje slovo. Neboj, neřeknu."
,,Co víš teda všechno o tom co se děje Davidovi?"
,,Nevyděsí tě to?" zeptal se Viktor a podíval se na mě.
,,Proč by mě to jako mělo vyděsit?"
,,Protože se to tak trochu týká tebe."
Začalo mi být horko. Srdce mi bije, jak o život a snažím se být klidná.
Snažím, ale moc to nejde.